Archiv pro rok: 2007

Příběhy bezpráví: tváře vězňů v papírovém lágru

„Na Václavském náměstí četli dopis, který jsem napsala a který nikdy nedošel,“
říká paní Julie Hrušková. „Uložili ho do archivu a já jsem se to dozvěděla až teď,“
popisuje, jak se do doprovodné publikace k výstavě dostal list jejímu milému, americkému
vojákovi, s nímž se seznámila v Rakousku.

Paní Hrušková do Rakouska emigrovala v roce 1949. Když se pokusila vrátit se zpět, aby získala
svolení rodičů ke sňatku s jedním z příslušníků zde usídlené americké
posádky, byla zatčena. Soud v roce 1950 jí „přiklepl“ 15 let v pracovním
táboře, z nichž si odseděla deset, než byla v šedesátém roce propuštěna na amnestii.
„Drahý Franku, jistě vzpomínáš, že dnes je tomu právě devět let, kdy jsme se poznali,“ psala
v roce 1958 svému milému, se kterým už se nikdy neměla sejít.

Její příběh je jedním z mnoha, jež představuje doprovodná publikace k výstavě.
Stručné osudy jednotlivých vězňů zpracoval autorský kolektiv na základě záznamů v jejich
osobních spisech. Působivé příběhy navíc doplňuje i řada autentických archivních
materiálů: rozsudky, vstupní dotazníky, seznamy věcí odevzdaných při nástupu trestu, protokoly
o výpovědích a podobně.Pohlédnout do tváře politických vězňů budou lidé moci až do 11.
listopadu. Jen jednomu z muklů v lágru chybí jméno. Zrcadlo namísto tváře
připomíná, že v totalitě — a nejen v té komunistické — se do podobné situace
může dostat opravdu každý…

Současně s výstavou probíhá i projekt zastřešující společnosti Člověk
v tísni na českých školách, který studentům prostřednictvím filmů čtyř renomovaných
českých režisérů přibližuje dobu padesátých let. Díky Příběhům bezpráví tak
mohou zhlédnout dokument Olgy Sommerové Ztráta slušnosti, Kauzu Uherské Hradiště Kristiny Vlachové
nebo hrané filmy In nomine patris Jana Polišenského a Kousek nebe Petra Nikloaeva.

Zdroj: Dina Podzimková, www.tyden.cz , 3. listopadu 2007

Související odkazy:

Prokurátorka Horákové dostala osm let

Osmiletý trest si má odpykat ve věznici s dozorem. Podle soudu je vinna z několikanásobné vraždy ve spolupachatelství.

„Byla si vědoma toho, že o vině a trestu Milady Horákové a dalších obžalovaných bylo
rozhodnuto již předem. Cílem následného hlavního líčení byla fyzická likvidace
obžalovaných,“ řekl při vynesení rozsudku soudce Petr Braun.

Polednová podle soudce společným jednáním více osob jiného úmyslně usmrtila a tím spáchala trestný čin vraždy ve spolupachatelství.

„Soud má ze zajištěných archivních materiálů za to, že paní prokurátorka
Polednová musela vědět, že se podílí na justiční vraždě,“ podotkl Braun. Podle něj nebyla pouze
jakýmsi pasivním svědkem událostí, ale jedním článkem řetězu, který umožnil fyzickou
likvidaci nepřátel komunistického režimu.

Polednové hrozilo až patnáctileté vězení

Vykonstruovaný proces měl za cíl vypořádat se s oponenty tehdejšího komunistického režimu.
Horáková byla mezi politickými vězni, v politických procesech padesátých let, jedinou
popravenou ženou.

Polednové hrozilo za spolupachatelství na vraždě až patnáctileté vězení. Sám žalobce ale
navrhl pouze trest ve výši pěti let. Státní zástupce se domnívá, že prokurátorka si
musela být vědoma toho, že se podílí na justiční vraždě.

Polednová se kvůli špatnému zdravotnímu stavu líčení nezúčastnila.

Právnička a politička Horáková pracovala v protinacistickém odboji. V roce 1940 byla
zatčena a do konce války vězněna. Po válce byla zvolena do parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již
v následujícím roce byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena.

Podle tehdejší obžaloby měla jako hlava spikleneckého centra připravovat návrat ke kapitalismu, spolupracovat
s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávat důležité
informace.

Poprava pár týdnů po procesu

Někdejší poslankyně za národní socialisty Milada Horáková byla popravena 27. června 1950, jen
několik týdnů po skončení zinscenovaného procesu. Spolu s ní skončili na popravišti další
tři lidé — Jan Bouchal (oprava redakce muklove.cz — Jan Buchal), Záviš Kalandra a Oldřich Pecl.

Další dostali doživotní tresty či desítky let vězení. V procesu s Horákovou bylo souzeno
13 lidí. Byli obžalováni z vlastizrady a z vyzvědačství.

Zdroj: pno, rav, Právo, novinky.cz

Záznam procesu s Horákovou by měl být za půl roku památkou

„Dohodli jsme se, že za památku bude vyhlášena duplikační kopie na polyesterovém podkladu.
Materiál, na kterém je záznam pořízen, podléhá rychlé zkáze, která se nedá zastavit,“ řekl ČTK ředitel NFA Vladimír Opěla. Kopie podle něj při správném ošetření
vydrží 600 let beze změn. Komise, která rozhoduje o prohlášení záznamu za památku,
by se podle Opěly měla sejít do konce roku. V květnu má být dokončen film, pro který NFA záznam
poskytl. „Do té doby bychom chtěli, aby byl za památku prohlášen,“ řekl Opěla.

Zmanipulovaný soud s Horákovou a dalšími 12 lidmi je symbolem politických procesů
v komunistickém Československu. Podobných procesů byla tehdy řada, tento byl však výjimečný. Nejen
rozsahem a výší trestu, ale také tím, že byl poprvé inscenován podle scénáře,
který se uplatnil ve 30. letech v Sovětském svazu. Čtyři lidé odešli s rozsudkem smrti, mezi nimi
Horáková, která byla 27. června 1950 popravena i přes protesty řady světových
osobností.

Před soud se ti, kteří je poslali na smrt, do letošního roku nedostali. Teprve nyní se koná první
soud, jenž se k procesu vztahuje. Tehdejší prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová je obžalována
ze spolupachatelství na vraždě a hrozilo jí 15 let vězení. Žalobce jí ale navrhl jen pětiletý
trest. Rozsudek má zaznít dnes.

K propagandě měl sloužit i záznam procesu, který byl prvním takovým dokumentem.
Natáčení se museli podřídit i aktéři procesu — kvůli silným lampám má
většina z nich na očích brýle. Točilo se na nitrocelulózu, vysoce hořlavý materiál,
který rychle podléhá zkáze. Nyní je celý záznam překopírován na polyesterový podklad.

Celý šestihodinový film uvedla v roce 2005 ve světové premiéře Letní filmová
škola. Podnět na prohlášení záznamu procesu za národní kulturní památku podal loni
v březnu ministerstvu vnitra Klub Dr. Milady Horákové a dokumentarista a režisér Martin Vadas.

Za národní kulturní památky vláda prohlašuje nemovitosti či předměty, které již
mají z rozhodnutí ministerstva kultury statut kulturní památky. Protože v případě
filmového záznamu jde o archiválii, posuzuje ji ministerstvo vnitra.

O prohlášení archiválie za památku může požádat její vlastník nebo archiv,
kde je uložena, či instituce, která vede příslušnou archiválii v evidenci Národního
archivního dědictví. Proces je uložen v NFA a v evidenci jej má i Národní archiv.
Z prohlášení archiválie za památku totiž plynou povinnosti zabezpečit její dobrý stav
i do budoucna — ministerstvo vnitra proto doporučilo Vadasovi, aby podnět adresoval NFA.

NFA podal žádost na vnitro loni v květnu. „Komise se shodla, že materiál odpovídá požadavkům
na archivní kulturní památku. Problémem se však ukázala trvanlivost filmového materiálu.
Až do vyřešení zmíněného problému komise doporučila přerušit řízení
o prohlášení filmového materiálu za archivní kulturní památku,“ sdělila ČTK
Hana Malá z tiskového odboru ministerstva vnitra.

NFA podle ní loni na podzim přerušil správní řízení týkající se prohlašování záznamu procesu za památku a informoval odbor archivní správy MV
o objednávce duplikační kopie zmíněného filmu na polyesterovém podkladu. „Dohodli jsme se,
že až bude dokončeno překopírování, což se teď stalo, bude proces obnoven a poté už to bude, zdá
se, jen formální záležitost,“ řekl Opěla.

Zdroj: ČTK, www.ceskenoviny.cz, 1. listopadu 2007

Záslužný kříž pro Miladu Horákovou

„Smrt doktorky Milady Horákové se bolestně dotkla lidí na celém světě. Tím spíše se musela dotknout vás, paní Jano, když jste přišla o svoji maminku. Vaši bolestnou minulost nelze nijak
zmírnit, ale ze srdce bych vám chtěla poděkovat za to, jaká vaše maminka byla,“ pronesla Vlasta
Parkanová.

Milada Horáková, jedna z nezapomenutelných osobností a obětí komunistického režimu,
přišla na svět 25. prosince 1902 v rodině českého vlastence Čeňka Krále v Praze na Královských Vinohradech. Už jako gymnazistka za první světové války žije ideou svobodného
českého státu. Studentům bylo ale v té době zakázáno účastnit se politického
života a její účast na protirakouské demonstraci měla za následek vyloučení
z gymnázia. Odmaturovat se jí podaří na jiné škole, a to již v době
samostatného Československa.

Po promoci na právnické fakultě University Karlovy se chce věnovat sociální péči a vstupuje do Československého červeného kříže a začíná pracovat v Ústředním
sociálním úřadu na pražském magistrátě. Zabývá se sociálním
postavením žen, usiluje o jejich faktické zrovnoprávnění a vystupuje ve veřejném životě.

Po uzavření Mnichovské dohody a následné okupaci vstupuje Milada Horáková i její
manžel ing. Bohuslav Horák, za kterého se provdala v roce 1927, do domácího odboje. Podílí
se na vypracování sociálně právních partií budoucí československé ústavy,
pomáhá rodinám uvězněných a udržuje kontakty s jednotlivými články odboje. V roce
1940 je i se svým mužem zatčena a zažije tvrdé výslechy a mučení v Petschkově
paláci, v Terezíně a v dalších německých věznicích. Všem krutým praktikám
nacistů však odolává.

Po osvobození se znovu dává do práce. Pracuje ve vedení národně socialistické strany,
je poslankyní za České Budějovice a je zvolena předsedkyní Československé rady žen. Stále se snaží prosadit svoji ideu v oblasti sociální a ženské. Její pojetí se ovšem
rozchází s komunistickými názory a stále častěji se s režimem dostává do konfliktu. Po roce 1948 mnoho jejích kolegů emigruje do zahraničí. Milada Horáková se však rozhodne
bojovat s komunisty doma. Režim jí ale nezůstává nic dlužen. Je zbavena všech funkcí, je jí
zabavována korespondence a bývá sledována. Dne 27. září 1949 je i se svým
manželem zatčena a znovu podrobována tvrdým výslechům a mučení v ruzyňské věznici.

Politická situace se v té době přiostřuje, je popraven generál Píka, jsou zatčeny stovky
lidí. Politické procesy probíhají pod drobnohledem Sovětského svazu. Než 31. května 1950 začne
soudní přelíčení s Miladou Horákovou, je zinscenovaný scénář procesu
několikrát měněn. Prokurátoři se předhánějí v nenávistných útocích,
avšak proces vybočí z připravených kolejí, když se Miladě Horákové mimo jiné
podaří říci: „… trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala
o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v prvé řadě o oba presidenty ČSR, T. G.
Masaryka a doktora Edvarda Beneše, kteří na mě působili během celého mého života…“

Klement Gottwald se bez ohledu na protesty světových osobností dne 24. června 1950 podepisuje pod rozsudek trestu
smrti — výsledek vykonstruovaného soudního procesu. Tři dny na to, 27. června ráno v pět hodin a třicet minut, je Milada Horáková v popravčí cele pankrácké věznice popravena.

Dvacátý sedmý červen se v českém kalendáři stal významným dnem — Dnem
památky obětí komunistického režimu — dnem, kdy dotlouklo srdce Milady Horákové,
jedné z mnoha nevinných obětí komunistické totality.

V roce 1991 udělil prezident republiky Václav Havel JUDr. Miladě Horákové řád T. G. Masaryka I.
třídy in memoriam.

V roce 2006 byla Miladě Horákové udělena americkou Nadací pro vybudování
washingtonského památníku obětem komunismu Medaile svobody.

Zdroj: Věra Černá, Ministerstvo obrany ČR

Prezident udělil státní vyznamenání

Prezident republiky propůjčil Řád Bílého lva vojenské skupiny

plukovníkovi v.v. Stanislavu Hněličkovi

za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Plukovník Stanislav Hnělička patří k hrdinům naší zahraniční armády za druhé světové války. Bojoval na Středním východě a na západní frontě, kde byl
vážně raněn v bojích u Dunkerque. Za své bojové hrdinství byl vyznamenán
nejvyššími našimi i zahraničními vojenskými vyznamenáními. Po roce 1989 aktivně
působí v Československé obci legionářské. Letos v únoru se dožil 85 let.

Prezident republiky propůjčil Řád Bílého lva vojenské skupiny

štábnímu kapitánovi Rudolfu Hrubcovi in memoriam

za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost

Štábní kapitán Rudolf Hrubec, rodák z jihočeských Bernartic, byl velkou osobností
československého zahraničního odboje za druhé světové války. Jako velitel výcviku
československých parašutistů ve Velké Británii sehrál významnou úlohu při přípravě
atentátu na Heydricha, od jehož provedení uplynulo právě letos 65 let. Stal se parašutistickou legendou
našeho zahraničního vojska. Zahynul při plnění bojového úkolu v severní Itálii 11. září 1944. Po atentátu na Heydricha zemřelo na nacistických popravištích 33 občanů Bernartic,
mezi nimi celá rodina štábního kapitána Hrubce.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka

Vladimíru Bystrovovi

za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

Vladimír Bystrov je český publicista, filmový kritik a překladatel. Dlouhodobě se veřejně angažuje ve prospěch demokracie a svobody v naší zemi. V roce 1993 založil Výbor „Oni byli první“,
který se zasloužil o občanskou a morální rehabilitaci příslušníků porevoluční
antibolševické emigrace z Ruska, kteří na území naší země nalezli nový domov. Po roce
1945 byli odvlečeni do stalinských táborů, odkud se většina z nich nikdy nevrátila. Díky němu
tato tragická etapa našich dějin není zapomenuta a zůstává pro nás trvalým mementem.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka

plukovníkovi v.v. Jiřímu Formánkovi

za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

Plukovník Jiří Formánek aktivně bojoval proti totalitě. Po roce 1948 emigroval do Spolkové
republiky Německo, kde se zapojil do zpravodajské činnosti proti československému komunistickému režimu. Po ilegálním návratu vybudoval na našem území zpravodajskou síť. V roce 1950 byl zatčen
a odsouzen na 21 let. V nejtěžších žalářích prožil 14 roků a poté byl až do roku
1989 režimem perzekuován. Je aktivním členem Vojenské sekce Konfederace politických vězňů ČR.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka

Františku Zahrádkovi

za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva

František Zahrádka byl za svůj otevřený odpor a aktivitu proti komunistickému režimu v roce
1949 zatčen a odsouzen na 20 let za špionáž a velezradu. V uranových dolech strávil jako vězeň
13 let. Nyní spravuje Muzeum 3. odboje v Příbrami, kde zpracovává historii československých
pracovních táborů. Aktivně působí v Konfederaci politických vězňů.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství

nadpraporčíkovi Mgr. Marku Královi

za hrdinství při záchraně lidského života

Nadpraporčík Marek Král, příslušník útvaru rychlého nasazení Policie ČR,
vykonal během mise v Afghanistánu hrdinský čin, když 1. května 2007 v bojovém střetu
dokázal ochránit pracovníka zastupitelského úřadu ČR před útokem místních
ozbrojenců a byl při tom útočníky zraněn.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství

nadpraporčíkovi Mgr. Mariánu Šovčíkovi

za hrdinství při záchraně lidského života

Nadpraporčík Marián Šovčík, příslušník útvaru rychlého nasazení
Policie ČR, za svého působení v Afghánistánu projevil dne 1. května 2007 hrdinství při
ochraně života pracovníka velvyslanectví ČR před útokem místních ozbrojenců a byl při tom
v boji zraněn.