„Dohodli jsme se, že za památku bude vyhlášena duplikační kopie na polyesterovém podkladu.
Materiál, na kterém je záznam pořízen, podléhá rychlé zkáze, která se nedá zastavit,“ řekl ČTK ředitel NFA Vladimír Opěla. Kopie podle něj při správném ošetření
vydrží 600 let beze změn. Komise, která rozhoduje o prohlášení záznamu za památku,
by se podle Opěly měla sejít do konce roku. V květnu má být dokončen film, pro který NFA záznam
poskytl. „Do té doby bychom chtěli, aby byl za památku prohlášen,“ řekl Opěla.
Zmanipulovaný soud s Horákovou a dalšími 12 lidmi je symbolem politických procesů
v komunistickém Československu. Podobných procesů byla tehdy řada, tento byl však výjimečný. Nejen
rozsahem a výší trestu, ale také tím, že byl poprvé inscenován podle scénáře,
který se uplatnil ve 30. letech v Sovětském svazu. Čtyři lidé odešli s rozsudkem smrti, mezi nimi
Horáková, která byla 27. června 1950 popravena i přes protesty řady světových
osobností.
Před soud se ti, kteří je poslali na smrt, do letošního roku nedostali. Teprve nyní se koná první
soud, jenž se k procesu vztahuje. Tehdejší prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová je obžalována
ze spolupachatelství na vraždě a hrozilo jí 15 let vězení. Žalobce jí ale navrhl jen pětiletý
trest. Rozsudek má zaznít dnes.
K propagandě měl sloužit i záznam procesu, který byl prvním takovým dokumentem.
Natáčení se museli podřídit i aktéři procesu — kvůli silným lampám má
většina z nich na očích brýle. Točilo se na nitrocelulózu, vysoce hořlavý materiál,
který rychle podléhá zkáze. Nyní je celý záznam překopírován na polyesterový podklad.
Celý šestihodinový film uvedla v roce 2005 ve světové premiéře Letní filmová
škola. Podnět na prohlášení záznamu procesu za národní kulturní památku podal loni
v březnu ministerstvu vnitra Klub Dr. Milady Horákové a dokumentarista a režisér Martin Vadas.
Za národní kulturní památky vláda prohlašuje nemovitosti či předměty, které již
mají z rozhodnutí ministerstva kultury statut kulturní památky. Protože v případě
filmového záznamu jde o archiválii, posuzuje ji ministerstvo vnitra.
O prohlášení archiválie za památku může požádat její vlastník nebo archiv,
kde je uložena, či instituce, která vede příslušnou archiválii v evidenci Národního
archivního dědictví. Proces je uložen v NFA a v evidenci jej má i Národní archiv.
Z prohlášení archiválie za památku totiž plynou povinnosti zabezpečit její dobrý stav
i do budoucna — ministerstvo vnitra proto doporučilo Vadasovi, aby podnět adresoval NFA.
NFA podal žádost na vnitro loni v květnu. „Komise se shodla, že materiál odpovídá požadavkům
na archivní kulturní památku. Problémem se však ukázala trvanlivost filmového materiálu.
Až do vyřešení zmíněného problému komise doporučila přerušit řízení
o prohlášení filmového materiálu za archivní kulturní památku,“ sdělila ČTK
Hana Malá z tiskového odboru ministerstva vnitra.
NFA podle ní loni na podzim přerušil správní řízení týkající se prohlašování záznamu procesu za památku a informoval odbor archivní správy MV
o objednávce duplikační kopie zmíněného filmu na polyesterovém podkladu. „Dohodli jsme se,
že až bude dokončeno překopírování, což se teď stalo, bude proces obnoven a poté už to bude, zdá
se, jen formální záležitost,“ řekl Opěla.
Zdroj: ČTK, www.ceskenoviny.cz, 1. listopadu 2007