Archiv pro rok: 2007

Výstava III. odboj v Československu v Táboře

Výstava je instalována v Husitském muzeu v Táboře a je přístupná denně od 28.
září 2007 do 28. října 2007.

Pořadatelem výstavy je Město Tábor a pobočka Konfederace politických vězňů v Táboře.

Poprvé bylo možné výstavu zhlédnout v červnu roku 2006 v prostorách
bruselského Evropského parlamentu, kde se konala pod záštitou Petra Duchoně, Niny Škottové a Oldřicha
Vlasáka.

Předložil Zd. Kovařík

Související odkazy:

O obraně vlasti a spojenců se nehlasuje

Právě proto si myslíme, že tento region má v našich očích možnost, jak toto spojení
přerušit, a přispět k posílení spolupráce s našimi spojenci. V této souvislosti
zároveň nechápeme odmítavý postoj části veřejnosti vůči umístění radaru
v Brdech a její volání po referendu. Každý má právo na svůj názor, přesto se domníváme, že o obraně vlasti a spojenců se nehlasuje.

V nejbližších dnech si naše země připomene smutné 69. výročí od podpisu Mnichovské dohody,
která se stala odstrašujícím příkladem politiky ústupků tzv. appeasementu. Aktivně jsme poté
proti nacismu bojovali v domácím odboji nebo v zahraničí po boku spojenců. Připomínáme, že to byli právě naši američtí spojenci, kteří v této době podstatně pomohli vrátit většině
Evropy svobodu a demokracii. Právě proto plně podporujeme jednání české vlády s americkou
stranou ve prospěch vybudování protiraketové základny v Brdech a věříme, že uzavřená
dohoda posílí bezpečnost nejen našeho státu, ale i spřátelených zemí pro klidný
život dalších generací.

V Praze dne 26. září 2007

MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČRLeo Žídek, předseda politické komise KPV ČR

Zaslal Zdeněk Kovařík

Související články:

Reakce pobočky KPV Litoměřice

Jsem přesvědčen, že dnes již je málo těch, kteří by se mohli postavit do řady a udělali a obětovali ze svého života pro KPV tolik, co Naďa! Od začátku činnosti KPV její práce na Ministerstvu spravedlnosti, na ústředí jako členka předsednictva a předsedkyně sociální komise ji zaslouženě posunuly do funkce předsedkyně KPV. Její jednání bylo vždy čestné a nezištné.

Říká se, že nevděk světem vládne, což se bohužel potvrzuje i v našich řadách. Je vidět, jak stárneme a zapomínáme. Znám dr. Naďu Kavalírovou od začátku, kdy spolu s ing. Mirko Šťastným se bez ohledu na čas a rodinu věnovali práci pro KPV. Naďu je možné i dnes zastihnout večer při prác v kanceláři. To jí také někdo závidí? Zapomínáme i na to, co po svém zvolení musela řešit? Po onemocnění tajemníka by podle Vás neměla ani právo volby spolupracovníků pro zajištění chodu ústředí? Právě v této době se se žádostí o pomoc obracela na předsedy blízkých poboček. To si nepamatujeme nebo si to nechceme připomínat?

Nevím s kým ještě, ale spolu jsme se o tom bavili a musím přiznat, že jsem její volbu nejen schvaloval, ale doporučoval. Nevím, jestli je nebo není její dcera členkou KPV, ale podle stanov ji nikdo nemůže upírat právo být členkou KPV. Rozhodně patří mezi režimem postižené a jako taková má větší důvěru, aspoň mezi MUKLY by ji mít měla. Vzpomeňme si, že v prvních stanovách KPV musel mukl zemřít, aby se rodinný člen mohl stát při dodržení stanov členem KPV. Tehdy jsme si asi představovali, že nebudeme stárnout, že nebudeme potřebovat, aby se o nás také někdo mladší zajímal, aby za nás dále naše myšlenky a ideály svobody a demokracie prosazoval. A co naše sliby o jednotě, přátelství? Do těch rozhodně článek, který odsuzuji jako nepravedlivý a neopodstatněný nespadá.

KPV ČR pobočka 32 Litoměřice se na své řádné členské schůzi za předsedkyni plně postavila a vyslovila jí naši podporu.

V Litoměřicích dne 26. 9. 2007 

Vladimír Chlupáč v.r.,
předseda KPV ČR pobočka 32 Litoměřice

Související články:

Poslanci vydali bývalého dozorce Vondrušku policii

„Je výsostně politický zájem vést proti mně trestní stíhání,“ prohlásil před Sněmovnou Vondruška.

„Pracoval jsem poctivě a zodpovědně jako statisíce jiných lidí. Dělal jsem práci, která je potřebná také dnes,“ uvedl doslova. Podobně se proti obviněním, která se týkají jeho předlistopadové kariéry, hájil také v minulých týdnech.

Pro jeho vydání bylo 151 poslanců. Ještě více — 165 — jich odebralo imunitu Plašilovi. Podle policie řídil, přestože měl v krvi přes jedno promile alkoholu. On sám se vždycky odpovědi na tuto otázku vyhnul. Ke stíhání chtěl být vydán.

Svědek proti Vondruškovi — Jiří Wolf

Z trestního spisu, který poslanci obdrželi, vyplývá, že proti Vondruškovi zatím svědčí jeden vězeň — Jiří Wolf. Právě toho údajně Vondruška ve věznici v Minkovicích několikrát ostře napadl, a to pěstmi i obuškem.

Zatím se nepotvrdilo, že by Vondruška bil také politického vězně Vladimíra Hučína. Podle předložených dokumentů totiž v době, kdy k tomu mělo dojít, ve věznici vůbec nesloužil. Šlo o léta 1984 až 1988, kdy ale tehdejší dozorce studoval v Praze Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti.

Obvinění je postaveno konkrétně na čtyřech bodech, všechny se týkají právě Wolfa a období od roku 1980 až 1983.

Když mluvil Vondruška, zelení opustili sál

Na obranu Josefa Vondrušky vystoupil šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Kritizoval fakt, že Vondruška je stíhán až mnoho let po údajném porušování zákona.

„Je s podivem, že obvinění přichází až nyní, přestože pan kolega byl už v minulosti členem Federálního shromáždění a následně řadovým občanem, který imunitou nebyl chráněný,“ uvedl Kováčik.

Komunističtí poslanci před hlasováním opustili Sněmovnu, podobně se zachovali také zelení, to když mluvil sám Vondruška.

„Jsme velmi znepokojeni, že je naším kolegou ve Sněmovně,“ prohlásila předsedkyně jejich klubu Kateřina Jacques. „Považujeme za velmi skandální, jak se poslanec Vondruška k tomuto obvinění staví,“ podotkla.

Za Vondrušku se částečně postavil poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský, který rovněž poukázal na to, že od možného bití uplynula dlouhá doba. Podle něj by mělo platit v takovém případě promlčení. „Zejména, když například i vražda je promlčena po dvaceti letech,“ argumentoval.

Přesto se ale jinak vyjádřil proti Vondruškově přítomnosti ve Sněmovně. „Jako signatář Charty 77 si myslím, že kolega Vondruška neměl do Poslanecké sněmovny kandidovat,“ řekl.

Zdroj: rb, www.idnes.cz, 26. 9. 2007 

Fórum KPV ČR Brno 2007

Programem Fóra bude provázet Mgr. Zdeněk Křivka (KPV ČR Brno).

Se svými příspěvky zde vystoupí

Související odkaz:

Fotoreportáž z loňského Fóra KPV ČR v Brně, které se konalo 13. dubna.

Redakce: Veronika Benešová

Stanovisko L. Žídka ke článku v Deníku ze dne 21. 9.

K zaměstnání Ing. Blanky Matějíčkové, dcery politické vězeňkyně, uvádím, že její práci na sekretariátě považuji za velmi potřebnou a efektivní. Jmenovaná pracuje nejméně dvakrát déle, než je její pracovní úvazek. Rovněž ostatní pracovníci na ústředí jsou plně vytíženi.

Na závěr podotýkám, že ne všichni členové KPV a lidé mimo Konfederaci mohou správně porozumět meritu celé záležitosti.

Leo Žídek

V Helsinkách dne 24. září 2007

Několik poznámek a vysvětlení k uvedenému článku z Deníku

Kandidaturu do Rady ČT jsem stáhl na poslední chvíli před termínem na podání přihlášky tím způsobem, že jsem přihlášku nepodal.

Nikdo z dalších členů KPV by již přihlášku v této době nestihl předložit kvůli schvalovacímu řízení a obstarání potřebných dokladů (lustrační osvědčení a výpis z trestního rejstříku).

Mé nepodání přihlášky bylo mým soukromým aktem. Není mi známo, že bych byl povinován tuto změnu ohlásit Předsednictvu KPV.

Jedním z důležitých důvodů, proč jsem se rozhodl nekandidovat, byla obava, že bych se nemohl plně věnovat práci ve své pobočce.

Je nutno rozlišit návrh na kandidáta do Rady ČT od organizace nebo od soukromé osoby. Každá soukromá osoba tak může učinit.

Návrh kandidatury Ing. Blanky Matějíčkové byl podán Dr. Naděždou Kavalírovou jako návrh soukromé osoby.

Stanovy KPV nezakazují zaměstnávat ve své organizaci příbuzné osoby.

Ing. Blanka Matějíčková, dcera politické vězeňkyně, je spolehlivou osobou s vysokým pracovním nasazením.

Je krajně nevhodné a nemoudré celou záležitost nafukovat a medializovat. Prádlo se má prát doma a ne na náměstí.

Jaké důvody vedly informátory tohoto případu k uveřejnění v tisku s rizikem skandalizace KPV shodou okolností právě před volebním Sněmem KPV v říjnu 2007?

Nestávají se tak tito informátoři bílými koni těch, kteří chtějí KPV uškodit?

Leo Žídek

V Praze dne 25. září 2007

Souvísející článek:

Nechceme být rodinný podnik, protestují političtí vězni, www.denik.cz, 21. září 2007 

Fotoreportáž: Setkání žen vězenkyň v Národním domě na Vinohradech

Ve středu 19. září 2007 se v Majakovského sále v Národním domě na Vinohradech
uskutečnilo další setkání Konfederace politických vězňů, které bylo tentokrát
věnováno muklyním jako pocta všem statečným ženám za statečnost, lásku a přátelství.
Letošní setkání bylo již třetí, poprvé se konalo v roce 1995 u příležitosti
45. výročí zavraždění Milady Horákové a podruhé o deset let později.

Programem, který začal zpěvem hymny v podání sboru ze ZŠ Na Planině v Praze 4, provázel Mirko
Šťastný. Po přednesení zdravic předsedkyně KPV ČR Naděždy Kavalírové a místopředsedy
Senátu ČR Jiřího Lišky zahrál muklyním houslový virtuos Václav Hudeček
skladbu od J. S. Bacha a dvě od N. Paganiniho.

Mezi dalšími řečníky byli primátor hlavního města Prahy Pavel Bém , radní Prahy 2 Jan Stoss a Věra Pytlíčková, po jejímž projevu o Dcerách politických vězňů
následoval přednes básní Verše psané za mříží v podání Jany
Bouškové a Václava Vydry.

Poslední zdravici přednesl zástupce Klubu Milady Horákové Milan Nevole. Poté následovalo
krátké hudební vystoupení klavíristy Milana Jíry a recitátora Rudolfa Pelara a hudba
Hradní stráže.

Veronika Benešová

Pokud si přejete některou z fotografií v originální kvalitě, napište nám její
číslo (zobrazí se po kliknutí pravým tlačítkem myši na obrázek, položka Vlastnosti,
Vlastnosti obrázku) na e-mail web.kpv@seznam.cz, rádi Vám fotografii zašleme.

Fotoreportáž: Političtí vězni na Filmovém festivalu Hořice

O víkendu 14.—16. září 2007 probíhal v Hořicích filmový festival. Mezi hlavní hosty festivalu patřili političtí vězni z pobočky KPV Nová Paka, kteří navštívili nejen zahájení festivalu, ale např. Hanka Truncová se přišla podívat i na některé filmy.

Během zahájení festivalu, kterého se zúčastnili starosta Hořic Ivan Doležal i poslanec Zdeněk Lhota, proběhla před promítáním dokumentu Sladké století od Heleny Třeštíkové krátká beseda s Hankou Truncovou a Sergějem Solovjevem.

Na hořické radnici i ve foyer Biografu Na Špici, na obou scénách filmového festivalu byla nainstalována výstava o politickém teroru v letech 1948—1989, kterou připravil Sergěj Solovjev.

Veronika Benešová

Pokud si přejete některou z fotografií v originální kvalitě, napište nám její číslo (zobrazí se po kliknutí pravým tlačítkem myši na obrázek, položka Vlastnosti, Vlastnosti obrázku) na e-mail web.kpv@seznam.cz, rádi Vám fotografii zašleme.

Fotoreportáž: 70. výročí úmrtí T. G. Masaryka na Hradě

Vzpomínkové slavnostní shromáždění u příležitosti 70. výročí úmrtí T. G. Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky, se konalo v Praze na Hradě ve Španělském sále ve čtvrtek dne 13. září 2007. 

Na začátek slavnostního ceremoniálu byl nástup vojáků s historickými prapory. Po příchodu prezidenta republiky zazněla velmi působivě zpívaná státní hymna České republiky v podání Pražského filharmonického sboru. V úvodním slovu vedoucí Kanceláře prezidenta republiky pan Jiří Weigl přivítal všechny přítomné a vyjmenoval organizace, které se přítomností svých členů shromáždění zúčastnili. Byli to představitelé nejvyšších orgánů České republiky, dále Čs. obec legionářská, Svaz bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů, která byla nejpočetněji zastoupena, a další významní hosté.

Hlavní projev přednesl prezident republiky Václav Klaus, následovaly projevy předsedy vlády Mirka Topolánka, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslava Vlčka, místopředsedy Senátu Petra Pitharta. Emotivní byly písně „Ach synku, synku“ a „Teče vody teče“, které zazněly na konci pořadu.

Po skončení shromáždění bylo velice neformální setkání představitelů a hostů v Rudolfově galerii a přilehlých prostorách Pražského hradu. Tady byla příležitost osobních setkání s politiky i s přáteli.

Zdeněk Kovařík

Pokud si přejete některou z fotografií v originální kvalitě, napište nám její číslo (zobrazí se po kliknutí pravým tlačítkem myši na obrázek, položka Vlastnosti, Vlastnosti obrázku) na e-mail web.kpv@seznam.cz, rádi Vám fotografii zašleme.

Topolánek označil bratry Mašíny za hrdiny

Topolánek ale není první vysoký ústavní činitel, který podporu Mašínům jasně vyjádřil. Vyznamenání pro ně už léta požaduje předseda senátu Přemysl Sobotka z ODS, připomínají LN.

Topolánek zmínil čtyři lidi jako příkladné české hrdiny — legionáře a pozdějšího zakladatele československé zpravodajské služby generála Sergeje Jana Ingra, hrdinu bitvy o Anglii generála Zdeňka Škarvadu a bratry Mašíny. Premiéra za jeho slova pochválil místopředseda Konfederace politických vězňů Čestmír Čejka, naopak výhrady mají zástupci ČSSD a KSČM.

Případ skupiny lidí kolem bratrů Ctirada a Josefa Mašínů, kteří se počátkem 50. let postavili komunistickému režimu se zbraní v ruce, dodnes vyvolává v české společnosti výrazné rozepře — někteří je považují za hrdiny, jiní za vrahy. Při jejich činnosti zemřelo šest lidí — dva policisté a pokladník v Československu a později tři východoněmečtí policisté.

Bratrům a jednomu ze tří jejich společníků Milanu Paumerovi se na podzim 1953 podařilo probít do západního Německa, další členové skupiny byli později v Československu odsouzeni k trestu smrti nebo mnohaletému žaláři. Mašínové a Paumer nikdy nebyli v Československu odsouzeni, jejich stíhání bylo přerušeno a komunistické úřady několikrát marně žádaly USA o jejich vydání. V polovině 90. let státní zastupitelství jejich stíhání odložilo kvůli promlčení.

Pochvalná slova premiéra o Mašínech ocenil místopředseda Konfederace politických vězňů Čejka. „Jsem rád, že to premiér řekl poprvé na rovinu. My reprezentujeme převážně osoby, které se dobrovolně postavily proti komunistickému režimu s cílem ho vyvrátit. Mašínové jednali stejně, s tím rozdílem, že použili zbraň dříve, než se dalo očekávat,“ řekl LN. Nadšený byl podle LN Paumer: „Myslím, že Topolánek není špatný chlap, vážím si ho. Pokud bych se s ním někdy setkal, rád bych mu potřásl rukou.“

Někteří politici, hlavně opoziční, ovšem premiéra kritizují. Předseda ČSSD Jiří Paroubek prohlásil, že Topolánek chce „rozdělovat společnost, místo aby ji spojoval“. „Samozřejmě nikdo nezpochybňuje antikomunismus Mašínů a jejich touhu po svobodě, ale přece jenom je tady určitá kontroverznost v tom, že zaútočili na lidi, kteří se s režimem jenom vezli, kteří nebyli aktivní vykonavatelé,“ řekl deníku Paroubek.

Šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik prohlásil, že „rodiny obětí řádění bratří Mašínů“ by Topolánkovi jen těžko odpouštěly. „Musely by si myslet, že se pan premiér dočista zbláznil,“ řekl mimo jiné LN. Komunisté budou chtít výrok Topolánka zřejmě vysvětlil v Poslanecké sněmovně.

Podobný názor má podle LN i místopředseda KSČM Jiří Dolejš. „Náš názor na bratry Mašíny je známý. My tvrdíme, že to, co provedli při opouštění republiky, lze kvalifikovat jako trestný čin vraždy a že to k tomu hrdinství nesedí.“ Podle Dolejše navíc nejde jen o osobní Topolánkův názor, protože „premiér je jeden z nejvyšších ústavních činitelů“.

Zdroj: ČTK, www.ceskenoviny.cz, 19. září 2007

Premiér Mirek Topolánek prolomil jedno z tabu české politiky

„Během svého projevu na Dni NATO v Ostravě označil Mirek Topolánek bratry Mašíny za „hrdiny protikomunistického odboje“. Ctirad a Josef Mašínové založili po únoru 1948 odbojovou skupinu a po jejich útěku na Západ za nimi zůstalo šest mrtvých. Jejich činy rozdělují českou společnost. Část lidí je považuje za hrdiny, část za vrahy. Až dosud o nich pochvalně nemluvil žádný český premiér. Velmi rezervovaní byli i dosavadní čeští prezidenti Václav Havel a Václav Klaus. I proto Mašínové už léta marně čekají na státní vyznamenání. Topolánek označil v sobotu za příkladné české hrdiny čtyři lidi — legionáře a pozdějšího zakladatele československé zpravodajské služby generála Sergeje Jana Ingra, hrdinu bitvy o Anglii generála Zdeňka Škarvadu a bratry Mašíny.“ Tolik zpráva ČTK.

Tímto prolomil pan premiér jedno z tabu české politiky a projevil osobní statečnost. Patří mu za to dík všech občanů, kteří pamatují, jaká zvěrstva se v době útěku Mašínů na hranicích děla a kolik nevinných lidí, kteří nechtěli nic víc než odejít a žít svobodný život jinde než v komunistickém režimu, bylo postříleno jako divá zvěř. A o těchto zločinech se taktně mlčí zatímco když se tito lidé bránili a v sebeobraně zastřelili tyto najaté zabijáky, píše se o nich jako o mnohonásobných vrazích. Proto patří panu Topolánkovi dík za odvahu pojmenovat věci pravými jmény.

Ivana Haslingerová, www.fragmenty.cz