Jej cieľom je podpora demokratických hodnôt a ich rozvoj, posiľňovanie občianskych
iniciatív vyjadrujúcich postoje občianskej odvahy, podporovanie systematického historického
vedeckého výskumu obdobia neslobody, ktorý povedie k odhaľovaniu pravdy o totalitných režimoch.
Rovnako si kladie za cieľ podporovať novinárov a mediálne aktivity, ktoré budú prispievať
k propagácii myšlienky slobody a obrany demokracie pred totalitnými režimami, zverejňovať pravdu o neodhalenej
časti slovenskej histórie alebo informovať o skutkoch občianskej odvahy. „Jano Langoš bol osobnosťou,
akých v slovenských dejinách nikdy nie je dosť. Táto cena, ktorou štartujeme novú
tradíciu, je vyjadrením medzinárodného rozmeru jeho posolstva. Pri prehlbovaní a rozširovaní
demokratického priestoru v Európe i inde vo svete boli podľa neho kľúčové dva princípy:
pamäť a solidarita,“ uviedol Milan Nič, odborný poradca Nadácie Pontis a jej
bývalý programový riaditeľ. Ako zdôraznil správca Nadácie Jána Langoša Filip Vagač,
„Nadácia chce pokračovať v nedokončej práci, ktorú Ján Langoš započal a pokladá za veľmi dôležité oceňovať všetkých ľudí, ktorí sa neboja odhaľovať skryté a bolestivé
miesta našej histórie. Nadácia chce oceňovať skutky občianskej odvahy, či už na domácej alebo zahraničnej
pôde a preto sa rozhodla udeľovať Cenu Jána Langoša.“

Zd. K. — prosinec 2007

Ze čtyř desítek kandidátů, které navrhli odbojáři, spolky a instituce, senátoři vybrali
v prvním kole Čestmíra Čejku z KPV, spolupracovníka Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Patrika Bendu a děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michala
Stehlíka. Stehlík patřil i mezi kandidáty sněmovny, ale zvolen byl až jako kandidát
Národního muzea. Svůj podíl na tom zřejmě mělo i to, že před každou volbou se představitelé
senátorských klubů sešli k poradě.

Zbývajícího člena rady bude Senát vybírat ve čtvrtek. Volit bude mezi bývalým
senátorem KDU-ČSL Janem Zahradníčkem a ředitelem Liberálně-konzervativní akademie CEVRO Ladislavem
Mrklasem, kteří z neúspěšných kandidátů dnešní volby získali nejvíce hlasů. Až
za nimi skončili například ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma, člen protikomunistické
odbojové skupiny bratří Mašínů Milan Paumer, bývalý důstojník BIS Vladimír
Hučín, bývalý disident a diplomat Jiří Gruša nebo exposlankyně za KSČM Jitka Gruntová.

Největší podporu mezi senátory získala prezidentova kandidátka a předsedkyně KPV Naděžda
Kavalírová, která obdržela 55 ze 70 hlasů. Úspěšní kandidáti sněmovny —
rektor brněnské Masarykovy univerzity Petr Fiala a exministr životního prostředí Ivan Dejmal — byli do rady
zvoleni 46 a 40 hlasy. Neuspěl kandidát ČSSD Vladimír Cisár, který získal pouze
12 hlasů. Stehlík v této volbě jako kandidát KDU-ČSL získal pouze devět hlasů, jako
kandidát Národního muzea pak 43 z 67 hlasů. O hlas méně dostal Benda, který
působí také jako poradce místopředsedy Senátu Jiřího Lišky (ODS). Čejka obdržel
41 hlasů.

Ústav, o jehož vznik svedli souboj pravicoví zákonodárci s levicovou opozicí,
má lépe než dosud shromažďovat, analyzovat a zpřístupňovat dokumenty o období komunismu a nacistické okupace. Rada bude mít na starosti plán činnosti ústavu nebo jmenování jeho
ředitele. Vážným uchazečem na tuto funkci je současný ředitel archivu bezpečnostních složek ministerstva
vnitra Pavel Žáček, kterého vláda pověřila přípravou vzniku ústavu.

Zdroj: ČTK, ceskenoviny.cz

K vašemu sněmování jste vybrali Žofín, jak je to symbolické, zde se rodila stanoviska
politické reprezentace Čechů již za Rakousko-Uherska. Pro KPV je Žofín rovněž symbolický, zde se sjednocovala
politická hlediska a cíle politických vězňů komunistického režimu. Zde byla proklamována
politická memoranda a rezoluce účastníků národního a demokratického odboje proti komunismu a tedy logicky členů K231 v roce 1968 a posléze KPV v roce 1990 a letech následujících. Na Žofíně jsme konali vrcholová celostátní setkání s představiteli parlamentních
demokratických stran. Na Žofíně jsme konfrontovali stanoviska těchto stran s našimi. S radostí
musím konstatovat, že jsme si právě s ODS a jejími názory nejlépe rozuměli. Proto
věříme v pevnou podporu ODS našich zájmů.

Jistě není jednoduché řídit věci veřejné po dvou obdobích, kdy v čele státu
stála socialistická strana formovaná krajním sociálním programem, na který
státní kasa neměla dost prostředků a navíc, když takovýto populistický program byl tak
lákavý. Ač jsme my — političtí vězni v průměru ve věku seniorském jsou nám kupodivu
jasné základní podmínky pro řádné a hospodářské formování
státu. Víme, že blahobyt nelze vyzvonit klíči, ani vykřičet na masových demonstracích. Pro
úspěch řádného fungování státu platí jen jedno přikázání, a to je
tvrdá, svědomitá a obětavá práce, protože nikdo nám nedá nic zadarmo. Možná, že právě náš seniorský věk nás zbavuje iluzí, že by takto koncipovaný program
přijímala současná koalice s nadšením. O to je to nesnadnější úloha pro ODS.
Úloha, jejíž řešení vyžaduje bezchybný výsledek, protože každá sebemenší chyba by
ODS politicky deklasovala. ODS musí mobilizovat všechny své odborné i morální síly, aby
tomuto úkolu dostála. Je to její velká povinnost už proto, že je první politickou stranou od vzniku
Československé republiky, která narušila socialistickou hegemonii naší politiky a upřímně řečeno,
hegemonii ne příliš prospěšnou sebevědomí našich občanů.

Musíme společnými silami, tedy vy mladí a my senioři učinit vše pro to, aby náš občan, občan
České republiky byl i individuálně sebevědomým na to, že je členem společenství českého
národa a právě v tom je největší odpovědnost ODS, tedy občanské strany jako takové. To říkáme my, bývalí političtí vězni, kteří jsme neváhali ohrozit a poté ztratit
svobodu nebo i život, právě pro nesmírnou cenu hodnot individuality pro svobodného člověka.

Dovolte mi vyjádřit vztah politických vězňů k sousedům. Naše způsobilost k demokracii a vnímání morálního kategorického imperativu ochrany svobody občana jsou našimi
základními devizami pro přímou politickou konfrontaci s partnery v EU. EU je pro
nás nezaměnitelný geopolitický partner, ovšem naznamená to, že by byl partnerem ideologickým.
Proto zdůrazňujeme euro-atlantické spojenectví, které nemá právo žádný z našich
partnerů narušovat. Znamená to, že věříme Spojeným státům americkým a s nimi hodláme
spolupracovat exkluzivně. To není otázka ideologie, to je otázkou důvěry v toho, kdo nám
v nejhorších chvílích našich dějin skutečně pomohl. Nejsme zvědaví na bratrství
z východu, není co očekávat od komunistické diktatury, třeba i modifikované na nové
ruské samoděržaví. I proto usilujeme o to, aby z naší politické scény zmizel
komunismus, ať je představován jakoukoliv formou a pragmatické úvahy vedly kohokoliv jinou cestou.

My, političtí vězni nepochybujeme, že to, co jsem zde vyslovila, je vám všem, delegátům kongresu, známo.
Jen jsem chtěla demonstrovat některé z našich úvah. Je v tom ovšem i naděje, kterou ve vás klademe, ať už jste v rolích poslanců, senátorů, primátorů, hejtmanů, ministrů,
premiérů, jakož i místopředsedu nebo předsedu Senátu a místopředsedu Parlamentu. Věřím, že mezi námi panuje shoda, a proto vám jménem KPV přeji z celého srdce další úspěšnou
politickou pouť.

Ale než skončím, dovolte mi, přednést přeci jenom jednu žádost na úplný závěr.
V nedávným dnech se konal v Senátu Parlamentu České republiky seminář k návrhu
zákona o třetím odboji. Političtí vězni na tento zákon čekají 10 let.
Dovolávám se odpovědnosti poslanců a senátorů ODS při schvalovacím procesu.

Děkuji za pozornost.

Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů — listopad 2007

Právě proto si myslíme, že tento region má v našich očích možnost, jak toto spojení
přerušit, a přispět k posílení spolupráce s našimi spojenci. V této souvislosti
zároveň nechápeme odmítavý postoj části veřejnosti vůči umístění radaru
v Brdech a její volání po referendu. Každý má právo na svůj názor, přesto se domníváme, že o obraně vlasti a spojenců se nehlasuje.

V nejbližších dnech si naše země připomene smutné 69. výročí od podpisu Mnichovské dohody,
která se stala odstrašujícím příkladem politiky ústupků tzv. appeasementu. Aktivně jsme poté
proti nacismu bojovali v domácím odboji nebo v zahraničí po boku spojenců. Připomínáme, že to byli právě naši američtí spojenci, kteří v této době podstatně pomohli vrátit většině
Evropy svobodu a demokracii. Právě proto plně podporujeme jednání české vlády s americkou
stranou ve prospěch vybudování protiraketové základny v Brdech a věříme, že uzavřená
dohoda posílí bezpečnost nejen našeho státu, ale i spřátelených zemí pro klidný
život dalších generací.

V Praze dne 26. září 2007

MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČRLeo Žídek, předseda politické komise KPV ČR

Zaslal Zdeněk Kovařík

Související články:

• Letní přemítání
  o protiraketové základně, 18. 7. 2007
• KPV ČR k radarové základně,
  26. 2. 2007

Jsem přesvědčen, že dnes již je málo těch, kteří by se mohli postavit do řady a udělali a obětovali ze svého života pro KPV tolik, co Naďa! Od začátku činnosti KPV její práce na Ministerstvu spravedlnosti, na ústředí jako členka předsednictva a předsedkyně sociální komise ji zaslouženě posunuly do funkce předsedkyně KPV. Její jednání bylo vždy čestné a nezištné.

Říká se, že nevděk světem vládne, což se bohužel potvrzuje i v našich řadách. Je vidět, jak stárneme a zapomínáme. Znám dr. Naďu Kavalírovou od začátku, kdy spolu s ing. Mirko Šťastným se bez ohledu na čas a rodinu věnovali práci pro KPV. Naďu je možné i dnes zastihnout večer při prác v kanceláři. To jí také někdo závidí? Zapomínáme i na to, co po svém zvolení musela řešit? Po onemocnění tajemníka by podle Vás neměla ani právo volby spolupracovníků pro zajištění chodu ústředí? Právě v této době se se žádostí o pomoc obracela na předsedy blízkých poboček. To si nepamatujeme nebo si to nechceme připomínat?

Nevím s kým ještě, ale spolu jsme se o tom bavili a musím přiznat, že jsem její volbu nejen schvaloval, ale doporučoval. Nevím, jestli je nebo není její dcera členkou KPV, ale podle stanov ji nikdo nemůže upírat právo být členkou KPV. Rozhodně patří mezi režimem postižené a jako taková má větší důvěru, aspoň mezi MUKLY by ji mít měla. Vzpomeňme si, že v prvních stanovách KPV musel mukl zemřít, aby se rodinný člen mohl stát při dodržení stanov členem KPV. Tehdy jsme si asi představovali, že nebudeme stárnout, že nebudeme potřebovat, aby se o nás také někdo mladší zajímal, aby za nás dále naše myšlenky a ideály svobody a demokracie prosazoval. A co naše sliby o jednotě, přátelství? Do těch rozhodně článek, který odsuzuji jako nepravedlivý a neopodstatněný nespadá.

KPV ČR pobočka 32 Litoměřice se na své řádné členské schůzi za předsedkyni plně postavila a vyslovila jí naši podporu.

V Litoměřicích dne 26. 9. 2007 

Vladimír Chlupáč v.r.,
předseda KPV ČR pobočka 32 Litoměřice

Související články:

• Stanovisko L. Žídka ke článku v Deníku ze dne 21. 9., 26. září 2007
• Nechceme být rodinný podnik, protestují političtí vězni, www.denik.cz, 21. září 2007 

K zaměstnání Ing. Blanky Matějíčkové, dcery politické vězeňkyně, uvádím, že její práci na sekretariátě považuji za velmi potřebnou a efektivní. Jmenovaná pracuje nejméně dvakrát déle, než je její pracovní úvazek. Rovněž ostatní pracovníci na ústředí jsou plně vytíženi.

Na závěr podotýkám, že ne všichni členové KPV a lidé mimo Konfederaci mohou správně porozumět meritu celé záležitosti.

Leo Žídek

V Helsinkách dne 24. září 2007

Několik poznámek a vysvětlení k uvedenému článku z Deníku

Kandidaturu do Rady ČT jsem stáhl na poslední chvíli před termínem na podání přihlášky tím způsobem, že jsem přihlášku nepodal.

Nikdo z dalších členů KPV by již přihlášku v této době nestihl předložit kvůli schvalovacímu řízení a obstarání potřebných dokladů (lustrační osvědčení a výpis z trestního rejstříku).

Mé nepodání přihlášky bylo mým soukromým aktem. Není mi známo, že bych byl povinován tuto změnu ohlásit Předsednictvu KPV.

Jedním z důležitých důvodů, proč jsem se rozhodl nekandidovat, byla obava, že bych se nemohl plně věnovat práci ve své pobočce.

Je nutno rozlišit návrh na kandidáta do Rady ČT od organizace nebo od soukromé osoby. Každá soukromá osoba tak může učinit.

Návrh kandidatury Ing. Blanky Matějíčkové byl podán Dr. Naděždou Kavalírovou jako návrh soukromé osoby.

Stanovy KPV nezakazují zaměstnávat ve své organizaci příbuzné osoby.

Ing. Blanka Matějíčková, dcera politické vězeňkyně, je spolehlivou osobou s vysokým pracovním nasazením.

Je krajně nevhodné a nemoudré celou záležitost nafukovat a medializovat. Prádlo se má prát doma a ne na náměstí.

Jaké důvody vedly informátory tohoto případu k uveřejnění v tisku s rizikem skandalizace KPV shodou okolností právě před volebním Sněmem KPV v říjnu 2007?

Nestávají se tak tito informátoři bílými koni těch, kteří chtějí KPV uškodit?

Leo Žídek

V Praze dne 25. září 2007

Souvísející článek:

Nechceme být rodinný podnik, protestují političtí vězni, www.denik.cz, 21. září 2007 

Není známo, že by Jára Cimrman nějak zasáhl do vývoje radaru. Škoda, jinak by byl vztah českého národa k tomuto zařízení asi příznivější. Málokteré technické slovo u nás vzbuzuje aktuálně tolik emocí jako právě ten radar. Zpropadené slovo, stejné zepředu stejně jako zezadu, skloňuje se jako by to ani nebyla zkratka — bez radaru, o radaru, s radarem… No, jen si to vezměte:

a) radar meteorologický — ukazuje, kde jsou v Evropě nasbírána mračna, která se chystají vypršet právě na místě, kam chceme jet na dovolenou. Jelikož jde o věc vědeckou, skutečně se to asi stane a místo plavek si můžeme vzít deštníky.

b) radar aktivní — vysílá krátké radiové vlny, decimetrové až centimetrové, aby se odrazily a mohla se podle nich navádět letadla nebo i rakety, vyhledávat cíle ve vzduchu, odlišit cíle skutečné od klamných a sledovat je. Podobně na lodích poznávají radarem záludné ledovce a jiné překážky plavby. Aktivním radarem se také letadla nebo lodi hlásí pozemním základnám a centimetrové vlny dělá i mikrovlnná trouba.

c) radar pasivní — skromná dívka Tamara, nic nevysílá, jenom naslouchá, kde se nějaká radiová vlnka objeví, hned ji rozlouskne a pozná, kdo nebo co ji vypustilo.

d) radar silniční, policejní — nepříjemná pomůcka na inkaso pokut, namontovaný na autě nebo do ruky, též ve výbavě městských strážníků a nejnověji též na silničních rampách a zcela lstivě ve svodidlech. Odporný ve spojení s fungující kamerou. Vzniklý snímek je zatraceně drahá fotka.

e) detektor radarů — střídavě legálně a nelegálně nabízená krabička na zjišťování, jestli někdo před vaším autem radarem měří rychlost, dražší typy kolem 19 tisíc Kč. Když ho máte, jednou vás policie nechá s ním jezdit, jindy vám ho seberou a vyfásnete pokutu, nebo naopak.

f) radar Gabala — něco jako milovická troska pod kontrolou ruské armády. Ironicky Američanům nabízené vojenské zařízení v Azerbajdžánu do holportu.

g) radar XBR — součást protiraketového štítu k identifikaci útočných raket a navádění protiraket. Antirakety by měly být v Polsku, XBR by se měl na vršek u Míšova odstěhovat z Pacifiku. Iránci jej nazvali vtipem roku, Rusko na něj namíří své jaderné zbraně, budí vášně, rozděluje Evropu, ideologicky výbušný. Sám prezident Bush si kvůli němu udělal zastávku v Praze, referenda stíhají dezinformace, pozitivní informace se chápou jako lži a opačně. Na kótě 718 obří pýchavka, jedna z devíti.

Za těchto okolností není divu, že Češi k radarům příliš nelnou — propršená dovolená, tajemné radiolokátory na letištích, velkými tajemstvími opředená Tamara, fotky vozidel, které se draho prodávají, do alb se nehodí a ještě člověka ženou do bodové tísně, stěží fungující Gabala a pýchavka, co ji chtějí Rusové buď atomově vyhladit nebo snad vyměnit s Američany za něco neznámého. Kromě toho máme totiž eso, které ostatní nemají — Blanické rytíře, kteří venkoncem nejsou od kóty 718 tak daleko. Chtělo by jen vyzkoušet, kolik času potřebují na mobilizaci, mají-li dobře nacvičenou iránskou rachejtli Šaháb-3 a jestli Brunclíkův lev je dost v kondici, aby na ni doskočil. Na to je potřeba se soustředit, a ne měřit geologická složení či licitovat o smlouvě s USA. Nadšenci referend si mezitím snadno najdou jiné velké téma.

Poslanec PSP ČR Ing. David Kafka

Zaslal: Zdeněk Kovařík

Související články:

Letní přemítání o protiraketové základně, 18. 7. 2007
KPV ČR k radarové základně, 26. 2. 2007 

Mnozí občané, kteří nikdy nepozvedli svůj hlas proti přítomnosti sovětských okupačních vojsk na našem území nebo proti rozmístění sovětských raket schopných přepravovat atomové hlavice na vojenských základnách v Československu, volají dnes po referendu a protestují proti vybudování obranného radarového systému možná jen proto, že má být u nás postaven Spojenými státy americkými. Bojí se Ruska nebo chtějí podpořit snahy jeho hlavního představitele a přiklonit se opět ke Kremlu, který nás klamal a držel v otrockém područí více než čtyřicet let?

Nemůžeme se divit několika ze školy zřejmě nedostatečně informovaným středoškolským studentům, kteří v anketě vyslovují jakési zaujetí vůči Spojeným státům, protože si neuvědomují, že jsou to naši severoatlantičtí spojenci, a protože zřejmě nikdy neslyšeli, že Američané v minulém století podstatně pomohli vrátit Evropě svobodu a demokracii. Ale s údivem sledujeme některé naše umělce, kteří se domnívají, že získáme prestiž, jestliže odmítneme obranný radarový systém nabízený spřátelenou zemí. Proč nevidí a neobávají se tlaku z jiné části světa? Umělcům je připisováno citlivé vnímání okolního světa a schopnost správného vidění dané situace. Už jsme však zažili pomýlení celé skupiny našich spisovatelů a básníků sovětským rájem ve třicátých letech minulého století nebo jejich mnohdy zbabělé podepisování Anticharty za Husákovy normalizace a mnoho případů spolupráce umělců se Státní bezpečností.

S velkou obavou již dlouhou dobu sledujeme pronikání bývalých i současných komunistů na důležité politické i ekonomické posty. Dokonce jeden z bývalých soudruhů se nevyhýbá ani prezidentské kandidatuře!

Ani sto miliónů utracených lidských životů na světovém kontě komunistů nás nedokáže včas dostatečně varovat a upozornit na nebezpečnost nenapravitelné zločinné komunistické ideologie?

Nedáme raději přednost demokratickému systému, budovanému na kultuře života a na pevných morálních základech?

Leo Žídek, předseda politické komise KPV ČR

Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR

související článek: KPV ČR k radarové základně ze dne 26. února 2007 

Zaslal: Zdeněk Kovařík