Pokud jste zvolili třetí možnost, jste nejblíže pravdě. Bývalý salónní komunista posléze zapuzený do disentu je právě tím nekonfrontačním typem nevýrazného politika, který nevadí bezpáteřním lidovcům, melounovým zeleným na povrchu a rudým uvnitř i růžovorudému bratrstvu, které má pro pomýlené reformátory Pražského jara slabost. Zvláště je pro tyto kruhy sympatická jedna výrazná vlastnost „pravdaláskovníků“ do jejichž skupiny Dientsbier kmenově patří. Totiž že nejsou destruktory socialismu jako myšlenkového proudu. Jsou to zastánci „třetích“ cest, tedy utopie socialismu s lidskou tváří nebo-li solidárního polostátního regulovaného ráje na zemi, kde svobody projevu jsou tolerovány nikoliv svobody tržního podnikání. Jak takový hybrid může v praxi existovat se dá jen teoreticky uvažovat.
Nevím, zda toto je ta Paroubkem slibovaná osobnost. Jestli je to člověk Masarykovského střihu nebo jak Paroubek prohlásil osobnost formátu Beneše. Mám značné pochyby právě o těch rozhodovacích nikoliv morálních kvalitách Beneše. Dovede si ctěný čtenář představit, že prezident podepíše společně s vládou postoupení území tzv.Sudet bez referenda? A po čase Dekrety a nakonec selže a ustoupí bolševickému zlu s fatálními únorovými následky? Abychom se nemýlili, já neodsuzuji Dr.Beneše, jehož si vážím a jeho úlohu v dějinách mu nelze závidět. Rozhodoval se pod tíhou doby a obtížně odhadnutelných dějů. Ale volat po takovéto osobnosti s Paroubkem odmítám. Stejně kulhá i příměr s TGM. Pokud by chtěla ČSSD najít osobnost jeho formátu a s takovou podporou veřejnosti, pak by musel navrhnout stávajícího prezidenta, který se těší podpoře mezi 75 — 80% občanů. Jenže budovatelské okamžiky vznikající státnosti se neopakují a nelze opakovat ani podmínky, za nichž se ta která osobnost mohla dočkat mesiášské glorioly, protože nejen osobní postoj, ale především neopakovatelnost silného zlomového okamžiku v životě národa rodí nenapodobitelné charismatické vůdce.
A tak, pane Paroubku a milý čtenáři, nás čeká zase jen ten politický handl. O kvalitách Klause těžko pochybovat. Každý ví, že není ani zdaleka bez chyby, ale také, že dnes není lepšího a názorově vyprofilovanějšího kandidáta. Všechny ostatní návrhy jsou jednak vzdorem proti jeho osobě, snahou udělat na ODS dlouhý nos a v neposlední řadě vidina získání vděčné loutky. Nám občanům nezbývá než počkat, zda dostatek námi volených členů parlamentu obou komor bude mít dostatek soudnosti v rozporu se stranickou poslušností a zvolí dle všeobecné podpory, protože přímou volbu prezidenta její propagátoři účelově zapomněli právě pod tíhou Klausovy tříčtvrtinové důvěry mezi lidem prostým. V Senátu už vytvořili protiklausovskou kliku. Pravičáci s levičáky za podporu komunistů vytvořili národní frontu s jediným úkolem: sesadit Klause za každou cenu a všechny prostředky jsou k tomu dobré!
Ještě horký podzim nenastal a tak se ještě můžeme nadít mnohého. Snad nebudeme svědky frašky, jaká se rozpoutala kolem volby minulé, kdy Špidlova ČSSD tahala kandidáty na prezidentský stolec jako králíky z klobouku. Ale myslím, že Paroubek je jiný kos a sjednotí pod jedním praporem všechny „antiklausovce“ v vítěznému tažení na Hrad. Pán Bůh s námi!!!
Jiří Bečvář, becvar.blog.idnes.cz, 12. 7. 2007
Zaslal: Zdeněk Kovařík