Návštěvníci budou mít příležitost zhlédnout sedmidílný výstavní
projekt v Karolinu „Politickému teroru navzdory“, v jehož rámci budou
promítány unikátní filmové a televizní dokumenty. Zde se uskuteční
i hudebně literární kompozice z tvorby vězňů totality „Sůl země“.
Na akademické půdě Karolina UK vystoupí také účastníci mezinárodní konference
„Intelektuální odboj proti totalitě“.

Ve spolupráci se studenty Právnické fakulty Univerzity Karlovy je připravena další fiktivní
rekonstrukce politického procesu z padesátých let, tentokrát reflektující
dramatický osud univerzitní profesorky Růženy Vackové, kterou komunistický režim držel
v kriminále patnáct let.

Do festivalu jsou po loňských mimořádných ohlasech na svědectví z ostatních
posttotalitních zemí zařazeny DNY ALBÁNIE, NĚMECKA a RUMUNSKA.

Nedílnou součástí projektu je vzdělávací cyklus
v kině Ponrepo, nabízející
promítání kultovních budovatelských filmů a dobových týdeníků
doprovázené odborným komentářem historika a besedou s diváky.

Sugestivní autentické výpovědi o traumatech a perzekuci rodin zazní v citlivě
komponovaném programu o.s. Dcery „Padesátá léta očima dětí
politických vězňů“.

Podpořit myšlenku Mene Tekel se opět rozhodly další nekonformní umělecké skupiny, které
v hudebním klubu Vagon představí cyklus „Rockem proti komunismu“.

V rámci festivalu se uskuteční řada setkání s hrdiny třetího odboje
a pamětníky, včetně autogramiád a dalších iniciativ.

Školní mládeži jsou určeny dopolední programy v Městské knihovně. Duchovní atmosféru
zažijí návštěvníci koncertů v kostele sv. Bartoloměje a v Chrámu sv. Víta,
Václava a Vojtěcha.

Vstup na akce je zdarma. Pouze kino Ponrepo a klub Vagon vybírá nekomerční vstupné.

Zdroj: www.menetekel.cz

Jestliže se dnes komunisté znovu dostávají do funkcí, které jim byly doposud zapovězeny, není
v našem politickém životě něco v pořádku. Děsí mne snadnost, s jakou mnozí z našich
spoluobčanů vytěsňují ze vzpomínek zkušenost se stranou, která vedla procesy, při nichž bylo mnoho lidí
popraveno a mnozí nespravedlivě odsouzení umírali ve vězení. Se stranou, která nechala střílet
do zad těch, kteří utíkali před jejím režimem a která protiprávně odsoudila  čtvrt milionu
lidí!

Přiznám se, že se vždy obavám, že se nikdy nikomu nepodaří vysvětlit skutečnou hrůzu 
totalitního režimu. Jedním z důvodu je totiž jeho maskování hesly o svobodě,
o sociální spravedlnosti, humanismu, míru, pokroku a štěstí… Jak pravil  Shakespeare:
„…Slova, slova, slova…“ A pod jejich příkrovem — gulagy, lágry všeho druhu, cenzura,
železná opona, vyhazování lidí z práce, fízlování, provokace,
otrávené životní prostředí, otrávení lidé… Šeď a strach a to, pro co se vžil
tak otřesný a snad právě proto pravdivý název: Absurdistán. Absurdita ve své
nejkrutější a nejzrůdnější podobě.

Když si dnes a v nejbližších dnech budeme připomínat znovu nabitou svobodu, nesmíme především
zapomínat na oběti totalitního režimu. Měli bychom vzpomenout na ty, kteří vlastně nechtěli tak moc,  jen
aby se do této země vrátil život, který je životem a ne živořením. Mnoho těmto lidem dlužíme
— především však svou neochotou, zbabělostí či apatií otevřít minulost a označit
z mravního hlediska zločiny proti lidskosti. Před dvaceti lety jsme dostali svobodu. Svobodu, bez níž se demokracie
nemůže obejít. Někteří jednotlivci však ano!To je varovné. Nezapomínejme nikdy, že svobodu
nevlastníme, že ji máme pouze propůjčenou.

Na závěr si vypůjčím myšlenky Jana Masaryka, jedné z neznámějších obětí
komunistického režimu: „S lidmi je to těžko. Dovedou si věcí vážit plně, jen když je na chvíli
ztratili. To platí o svobodě zrovna tak jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády, nepoloží vám browning mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát, říkat a učit,
nevíte opravdu, jaká to je veliká věc, když smíte říkat a učit, čemu sám
věříte…“

Začal jsem svoji úvahu obavou, obavou i skončím: Mnoho lidí je u nás přesvědčeno, že komunismu je u nás odzvoněno jednou provždy, že neustále připomínání jeho hrůz a vin je
už jaksi pasé a zbytečné. Rád bych jejich jistotu sdílel, ale nemohu. Stále je mezi námi dost
lidí, kteří jsou ochotni věřit na jednoduchá a extrémní řešení, „spravedlivě“
rozdělit bohatství druhého se jim zdá rychlejší a lepší, než tvrdě pracovat na postupném
bohatnutí svém.

 A proto tvrdím: Přestat si připomínat nebezpečnost komunismu a jeho zločiny bude ještě dlouho
nezodpovědným hazardem, chybou, kterou si nesmíme dovolit.

Ing. Pavel Bradík,  Hradec Králové  listopad  2009 — zastupitel
Královéhradeckého kraje

Poznámka redakce — toto je názor, se kterým se KPV plně ztotožňuje — Zd. K.

Komunisté nám říkali „reakcionáři“ a tvrdě proti nám, proti všem našim
příbuzným a známým zasahovali. Dokonce nás nazývali odbojáři.
Oprávněně!!! Protože jsme se mnohými způsoby postavili na odboj i odpor proti komunistickému
režimu. Převážně jsme byli za skutečný odboj a někdy i pasivní odpor tvrdě potrestáni.
A to tresty, které vysoce přesahovaly potrestání za vraždy, loupeže
a přepadávání. Tresty, které si vymysleli prokurátoři, vyšetřovatelé z řad StB,
vojenských prokuratur a lidovládců (přísedících u Lidových soudů).

Podstatnou část trestů jsme si museli tvrdě odpykat.

Z tohoto ve zkratce plyne, že jsme byli účastníci III. odboje!!!

Návrh, abychom takto byli kvalifikováni, vzešel nejen z našich řad, ale z mnoha jiných návrhů
mimo členy KPV.

Tento návrh prošel Senátem a byl podán do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Zatím nebyl přednesen, a proto o něm nebylo ani jednáno, natož hlasováno!

Je smutné,  že v poslaneckých lavicích sedí mnoho poslanců, jejichž rodiče,
příbuzní či dědové byli perzekuování v jáchymovských koncentračních
táborech nebo v Leopoldovské i jiné věznici, přehlíží tyto minulosti svých rodičů
a jsou k nim lhostejní! Ve výčtu nepřehlížím ženy za mřížemi.

V celém demokratickém a svobodném světě si svých hrdinů váží,
už od 17. století, a u nás tito hrdinové byli v boji za vlast, svobodou
a demokracii tvrdě trestáni. A to nepoukazuji na jejich rodiny, které byly tvrdě perzekuovány,
daleko hůř než za německé okupace v letech 1939—1945!

Zd. K. —  listopad 2009 — dvacet let poté!!!

Rath vidí  variantu menšinové vlády s komunisty jako
ideální řešení  povolební situace v případě, že sociální
demokracie vyhraje volby. Podmínkou však je, že KSČM bude na celostátní úrovni stejně
seriózní jako na té krajské.

Naopak velká  koalice je podle Ratha cesta do pekel. „Po velké koalici
volají v ODS i ČSSD ti, kdo potřebují ze státu vysát co nejvíc, protože
velká koalice znamená Národní frontu, zatuchlost a klientelismus,“ vysvětluje.

Podle Ratha nemají s komunisty problém ani Středočeši. „Nechali jsme si udělat průzkum a zjistili,
že to nevadí ani drtivé většině občanů v kraji,“ argumentuje Rath.

Zdroj —  týden.cz — listopad 2009  

Komentář redakce: to všechno už pamatujeme, komunisti vždycky věděli, co chtějí, a proto
se chovají předvídavě, intriky a podrazy přijdou později. Podej ďáblovy prst a  dostaneš
se do pekel.

Zd. K. 

Europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf řekl, že na pomník nepřispěl jen on osobně, ale i předseda KSČM Vojtěch
Filip a celý výkonný výbor strany. Motivací příspěvku je podle něj
„národní smíření“. Nikdo nevidí rád, když jsou v minulosti přehmaty,“
řekl. Ransdorf přispěl částkou 20 000 korun.

„Je to něco šíleného. Jejich (komunistická) drzost je tak velká. Nechápu, co je
k tomu vede“, řekla Kavalírová. Předsedkyně KPV považuje jednání KSČM za urážející. „Nikdo z Konfederace se odhalení nezúčastní. Pokud se tam přece jen
objeví, nebude to náš člen,“ dodala.

Jeden z iniciátorů pomníku Bohdan Babinec z České stravy národně socialistické řekl, že mu komunisté původně slíbili dva miliony korun,  což by pokrylo náklady na celý pomník. Nakonec
ale prý zaplatili pouhý zlomek. Nejvíce peněz podle Babince dala ČSSD a její předseda Jiří Paroubek.
Přispěl údajně i Šroubkův přítel — vídeňský podnikatel Eduard Harant, který daroval
50 000 eur.

Říjen 2009 — ČTK

Reakce zástupců KPV — ČR:  Pan Paroubek kalí vodu“,  říká N.
Kavalírová, „komunisté za jidášský peníz vykupují svoji vinu,
příspěvky na pomník Dr. Milady Horákové, kterou protiprávně odsoudili a následně
popravili. Je to výsměch a urážka všem a všech politických vězňů komunistického režimu, hlavně vůči
těm 245 popravených a  tisíců mučených a vězněných obětí komunistické zlovůle.
KPV ani klub Milady Horákové a Masarykova společnost nedostaly oznámení ke spoluúčasti této
akce, natož požadavek souhlasu od těchto oprávněných organizací. 

Dokladem samozvanectví pana Paroubka je i   P O Z V Á N K A .

Za KPV — Zd. K. říjen 2009

Stanovisko Klubu Dr. Milady Horákové se nepodílí na zbudování pomníku na Pankráci

Z Lidových novin ze dne 22. října (článek „Busta Horákové: Konfederaci vadí dar od KSČM“) jsme se dozvěděli, že Klub Milady Horákové je spoluiniciátorem (s Českou stranou národně
socialistickou a Masarykovou demokratickou stranou) vzniku pomníku v Praze na Pankráci, na jehož zbudování
se podílí i KSČM. Toto tvrzení je naprosto nepravdivou informací: KMH se žádným způsobem
na této akci nepodílel a nepodílí.

Klub Milady Horákové ve spolupráci s Konfederací politických vězňů naopak již nejméně
dva roky předkládá městu Praze návrhy, aby byla postavena  v centru hlavního města důstojná
socha Milady Horákové.

Nemohli jsme se ovšem přihlásit, protože jsme nebyli předem v dostatečném časovém předstihu
informováni.

Za těchto okolností se nám vnuká myšlenka o úmyslné diskriminaci politických vězňů
padesátých let.

Protestujeme proti tomuto postupu, tj. proti jednání o nás bez nás.

Konfederace politických vězňů ČR, pobočka Brno

předseda RNDr. Hubert Procházka — říjen 2009

Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku
1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a nesmyslné mučení
nevinných s použitím elektřiny. Chlapci se podaří z vězení za dramatických
okolností uniknout. Jeho dívka však zůstane uvězněná v minulosti, zatímco on
se vrátí do roku 2008. Nikdo mu nechce rozumět, když se snaží vysvětlit, co se stalo.
Nakonec se setká se svou dívkou — které je však už přes sedmdesát let.

Námět vznikl během natáčení Příběhů železné opony (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095467107-pribehy-zelezne-opony/)
v opuštěném vězení v Uherském Hradišti. Tamní vězení bylo patrně nejkrutější
v tehdejším Československu, pověstné mučením elektrickým proudem (a popravami, kterých tam bylo
vykonáno nejvíc po Praze). Velitel věznice Ludvík Hlavačka se později stal velitelem celé
československé pohraniční stráže a nařídil napustit železnou oponu elektřinou.

Celovečerní debut Jána Nováka s názvem Klíček, jehož předpremiéra
proběhne v pátek 24. 7. v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti,
je inspirován postavou vyšetřovatele státní bezpečnosti Aloise Grebeníčka. Podle
vyjádření Miloslava Ransdorfa (KSČM) měl ve věznici v Hradišti působit Bohumil Grebeníček,
který není otcem funkcionáře KSČM Miroslava Grebeníčka. Jedná se prý
o záměnu jmen. Archivní materiály však dokazují opak.

Brutální Alois Grebeníček o svém působení ve vězení v Hradišti
několikrát napsal — včetně žádostí o přídavky na syna Miroslava. Mimoto získal
několik finančních odměn za „zneškodnění“ a „likvidaci teroristických band“.
Přinášíme kopie unikátních materiálů ze spisu bývalého Archivu Ministerstva vnitra
ČR, které jsou v současné době nedostupné. V Grebeníčkově přihlášce do StB je
5 hrubek.

„Je těžké si představit, jakého utrpení byla věznice v Hradišti svědkem. Při
natáčení na autentických místech, kde Grebeníček mučil své oběti, byla cítit
mrazivá atmosféra na každém kroku,“ říká 22 letá Petra Vlčková,
která si zahrála ve filmu hlavní ženskou roli.Materiály konstatují, že řeznický
pomocník Grebeníček je mstivé povahy. „Alois Grebeníček strávil válku
v Buchenwaldu a Osvětimi, kde byl svědkem nepředstavitelných zločinů. Přesto se po válce
nevrátil k řeznickému řemeslu, ale rozhodl se v bestiálních praktikách pokračovat jako
komunista,“ dodává producent snímku Pavel Paleček. V roce 1990 proti němu svědčilo přes
40 pamětníků, na nichž dělal pokusy s elektrickým proudem. Dnes jsou naživu už jen tři. Jeho
syn se stal předsedou KSČM až o mnoho let později, díky čemuž se o kauze začalo psát.

Ve snímku ztvárnil hlavní roli Jan Přeučil, jehož otec byl odsouzen s Miladou Horákovou.
Na rozdíl od ní nebyl popraven, ale odseděl si „pouhých“ 15 let. „Z úcty
k tátovi jsem se vzdal honoráře“, říká Přeučil a dodává:
„podobné věci se dějí stále, ač ne v České republice, a musíme si je proto
připomínat“.

Na stránkách filmu můžete nejen shlédnout trailer a přečíst si rozhovory s herci, ale
také máte možnost dočíst se, jaké účinky může mít elektrický proud na vaše
tělo.Nízkorozpočtový snímek vstoupil do kin 13. srpna 2009.Více na www.klicek.com

Srpen 2009 — Zd. K.

Dám vás k soudu, hrozí Grebeníček tvůrcům filmu Klíček 23/07/09

Komunistický poslanec Miroslav Grebeníček vytáhl do boje proti filmu Klíček. Tvůrci snímku se totiž nechali inspirovat osudem Grebeníčkova otce Aloise, bývalého vyšetřovatele Státní bezpečnosti
v neblaze proslulé věznici v Uherském Hradišti.Děj filmu pojednává o dvojici mladých
milenců, kteří se při návštěvě věznice propadnou v čase do 50. let a prožijí
estébácké mučení a výslech.Bývalý šéf KSČM Grebeníček mladší
hrozí, že pokud bude jeho otec ve filmu ztvárněn ve špatném světle, může to mít pro tvůrce
právní následky.“Soudu se nebojíme. Naopak, přivítali bychom, kdyby se někdo zabýval
tím, jakou minulost má za sebou Grebeníček,“ říká producent snímku Pavel Paleček.Paleček
zároveň přichází s novými fakty o Aloisi Grebeníčkovi. Podle osobního spisu,
který na něj vedli nadřízení, odešel ze služby kvůli neúspěchu v kariérním boji.
Svého činu pak litoval a prosil o znovupřijetí. „Tuto službu jsem měl rád, neboť to byla služba pro
dělnickou třídu,“ cituje spis Grebeníčkovu žádost. Právě tím vyvrací Paleček
argumenty, kterými Grebeníčka staršího hájil jeho syn a další komunisté. „Existují
dokumenty, v nichž můj otec upozornil tehdejšího ministra vnitra na tyto praktiky, a kvůli tomu z Bezpečnosti
odešel,“ řekl Grebeníček v listopadu 2005 v rozhovoru pro MF DNES.

Klíček jako varování

Spis, který autoři Klíčku získali před dvěma lety z ministerstva obrany a použili jej jako inspiraci pro
děj snímku, však mluví jinak. „Propuštěn jsem byl bez překážek uvedením v žádosti pro
nemoc, což nebylo pravdou, ale chtěl jsem na sebe upozornit, abych byl zavolán ke svým představeným. Nyní
mně je jasné, že jsem volil špatnou taktiku, což se mně nevyplatilo,“ píše Grebeníček v dopise
z března 1954. Záměr upozornit na sebe a dosáhnout povýšení mu ale nevyšel. Ke Státní
bezpečnosti se již nevrátil. Možná na to měl vliv i posudek, který na něj sepsali jeho
nadřízení. „Je prudké a mstivé povahy,“ napsali o vyučeném řezníku
Grebeníčkovi.

Film Klíček je podle autorů výpovědí o brutálních praktikách komunistů. Před
podzimními volbami chtějí upozornit na nebezpečí, které představuje současná KSČM. „Na premiéru filmu zveme celé vedení komunistické strany, které banalizuje svoji vražednou minulost.
Osobně chceme pozvat i pana Grebeníčka,“ uvedl producent Paleček. Bývalý šéf komunistů ale
zřejmě nepřijde. „Nemám ponětí, co všechno dotyčný režisér v tom filmu splácal, kolik
nehorázných lží a nesmyslů, kompilátů lží a polopravd se v tom filmu objeví,“ řekl
Grebeníček pro tyden.cz. Sám prý na podzim chystá knihu, ve které vylíčí, co se v 50. letech v Uherském Hradišti dělo.

Roli Aloise Grebeníčka hraje nositel Thálie Norbert Lichý. Ve filmu se objeví i Jan Přeučil,
který hraje velitele věznice. Přeučilův otec byl přitom v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na 15 let
vězení.

Zdroj: Petr Skácel pro MF Dnes

Další články na toto téma:iDnes.cz –
Dám vás k soudu hrozí Grebeníček tvůrcům filmu klíčektyden.cz — Grebeníček
starší chtěl zpátky k StB, odhalují dokumenty  

Jaká je však pravda tohoto úspěchu, který byl doménou totalitního režimu? Po únoru
1948 měli komunisté obavu, aby jim inteligence neodešla do emigrace, tak jí v inscenovaných procesech
odsuzovali jako velezrádce a špióny imperializmu.

Dne 10.06.2009 jsem v Praze na Žofíně potkal již jen několik politických vězňů, kteří byli tak
jako já soustředěni (vězněni)  v takzvaném Technickém ústavu Ministerstva vnitra. Takto
soustředěný výkvět technické inteligence se podílel na většině významných projektech. Tak
i ČSSR pavilon byl dílem otroků komunistického režimu. Mimo pavilonu se ještě otroci KSČ podíleli na dalších exponátech, které byly na výstavě oceněny.

Náš ocelářský průmysl po únoru 1948 pokračoval v nové vývojové
práci. Ale opět prostřednictvím otroků KSČ. Válcovací stolice pro Anglii, Indii (dr. Bechný). Vše
co mělo za komunismu úroveň byla většinou z rýsovacích prken komunistických otroků a to vše
v rámci dialektického materialismu.

Pro zajímavost uvádím, že i to pípací zařízení v Sovětském sputniku
bylo zhotoveno v oddělení MODELU při Tech. ústavu MV.

Tolik k desinformacím ČT.

Otakar Raulím člen KPV ČR — z Liberce

Žijící svědci  !!! — J. Machovský, Zelený, F. Suchý, M. Nerad, Č.
Čejka, J. Podpěra

Dopis byl adresován :

Česká televize

Kavčí hory

Praha

Tato publikace jejíž autoři jsou Mgr. Zdeněk Křivka a kolektiv je studijní doplňkovou literaturou pro novodobé
dějiny.  

Ústředí KPV — Zd. K.-červenec 2009

Věc se týká pietního aktu na pohřebišti v Motole. Hluboce se mě dotýká tato část
— cituji: „Sociální demokracie patřila mezi největší politické soupeře KSČ a sociální demokraté byli pro představitele komunistů doslova třídními nepřáteli.
Vyzýváme ty členy Konfederace politických vězňů, kteří s takovými praktikami
současného vedení nesouhlasí, aby tento svůj postoj vyjádřili. V opačném případě
hrozí totiž privatizace konfederace a její zneužívání k propagaci politických
názorů pouze jedné části politického spektra. Proto žádáme od jejího vedení
veřejnou omluvu“.

Dovolte, abych také já vyslovila stanovisko jménem KPV ČR. Příprava akcí pod hlavičkou KPV ČR je
dlouhodobá. Tudíž i Motol byl připravován v časovém předstihu. Bylo nutno sladit časový
prostor celého ceremoniálu s ČT (vysílání na živo) s Hradní stráží
(hudební doprovod, čestná stráž a nosiči věnců) a se Správou Motolského pohřebiště.

Demokratické kluby parlamentních stran byly písemně pozvány s dotazem, zda akceptují
účast, projev, květiny. Klub ČSSD sdělil: účast, květiny a jméno delegovaného. Tudíž bez
projevu.

Pan poslanec JUDr. Stanislav  Křeček  přišel sólově. Pozdravili jsme se. V obřadní síni, před
zahájením pietního aktu, měl možnost projevit zájem o projev, jako to učinil poslanec pan P. Severa,
nestalo se. Odcházeli jsme v průvodu od obřadní síně k Památníku. Také věnec KPV
ČR, která průvod vždy uzavírá, zůstal , ještě s dalšími květinami, bez
„věnconosičů“ Hradní stráže.

My ale víme, že květiny se vždy dostanou včas na správné místo. Organizace KPV ČR je spolehlivá.
Proto bylo zcela zbytečné, aby  delegace ČSSD nesla květiny osobně. Na místě pietního aktu
u Památníku byla stále ještě možnost přihlásit se k projevu ač časový harmonogram byl
napjatý. Opět  se tak nestalo.

Urničky beze jména pouze s číslem a je jich více jak polovina, u kterých se zatím
nepodařilo dopátrat onoho vlastníka a jsou uloženy na pohřebišti, je to podobné jako Hrob neznámého
vojína. Možná, že některá z těchto urniček bude patřit hrdinovi ze sociální demokracie.
Vždyť strana, v jejímž čele stojíte, zaplatila v minulosti na bojištích 1. a 2. SV nemalou oběť a komunisté v 50. — 60. letech minulého století zcela záměrně a plánovaně,
v rámci likvidačního procesu, mařili životy nejlepších členů sociální demokracie.

Proto Vaši kritiku přijmout nemohu, za KPV ČR i za sebe se omlouvat nehodlám a nebudu,  naopak
očekávám omluvu ze strany  pana poslance JUDr. Stanislava Křečka.

Závěr: ani předseda silné parlamentní strany nemůže resp. nesmí obvinit Konfederaci politických
vězňů ČR z jednání, které se nestalo. Vždyť v  Konfederaci jsou členové
i příznivci Vaší strany  a v minulosti položila na oltář vlasti nemálo obětí.

MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR