Archiv rubriky: Zprávy z médií

Zprávy z médií

Dubčekovci šli proti politickým vězňům

K 231 vznikl na konci března 1968, tedy právě před 40 lety. Spolek bývalých muklů, který
chtěl upozornit na osudy desetitisíců lidí nespravedlivě vězněných komunistickým rtežimem, rostl
neuvěřitelně rychle. Během několika měsíců měl 80 okresních poboček a hlásilo se k němu zhruba
30 tisíc lidí. Historii klubu představí výstava, kterou v Praze od zítřka
pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.Růst „Káčka“ komunisty děsil a ostře
protestoval i Sovětský svaz. O Dubčekově postoji svědčí dálnopis, který 16. května rozeslal
všem okresním a krajským výborům strany. „Žádáme vás, soudruzi, abyste
prostřednictvím komunistů, případně organizovaných v klubu K 231, i spolehlivých
bezpartajních, s nimiž má strana kontakty, dále prostřednictvím státních orgánů,
působili v tom směru, že delegáti z okresů a krajů na připravovaný sjezd (K 231) do Prahy
neodjedou,“ napsal Dubček.

Zdroj: LIDOVÉ
NOVINY  

Na Vítkově oblékli sochu Žižky do trika

Akce je součástí projektu Trikem proti komunismu. Cílem sdružení je zbavit komunistickou stranu a její členy podílu na moci v Česku neustálým připomínáním zločinů této
ideologie veřejnosti.

KSČM podle sdružení kráčí ve stopách předlistopadové KSČ a nikdy se od jejích skutků
nedistancovala. Současní komunisté se naopak k jejímu odkazu na svých akcích zcela nepokrytě
hlásí, tvrdí zakladatelé sdružení.

„S obavami sledujeme chování našich politických elit, které čím dále častěji
podřizují své rozhodování vůli komunistů a tím fakticky připravují půdu pro jejich
návrat k moci. Cítíme znechucení nad tím, že komunisté svými hlasy
podílejí na rozhodování o naší budoucnosti. Jsme pobouřeni bolševickou arogancí,
která nás nutí vyjádřit se k tomuto stavu,“ uvádí sdružení na svých stránkách.

Nošením trika v minulosti podpořili kampaň proti komunismu například Václav Havel, Svatopluk
Karásek, Naděžda Kavalírová, Jan Svěrák, David Černý, Jiřina Šiklová, Jaromír
Štětina, Jiří Gruša, Jiří Dědeček, Václav Marhoul, Alice Nellis či Jan Potměšil.

Zdroj: www.novinky.cz

více: www.dekomunizace.cz

MF DNES:

„Obléknutí Jana Žižky do trika s nápisem ‚Nechci mít na triku další totalitu, www.dekomunizace.cz‘; má za úkol upozornit na právě
probíhající nenásilnou výtvarnou soutěž,“ řekl iDNES.cz Michal Gregorini
z občanského sdružení Dekomunizace.

„Soutěž končí 31. března a grafici mají posledních pár dní na to poslat další
motivy,“ dodal Gregorini a dodává, že si sochu Žižky vybralo sdružení záměrně.

„Je to největší jezdecká socha na světě. Kdo jiný by měl nosit naše tričko než ten největší?
Je dobře vidět a je to atraktivní socha svojí velikostí,“ vysvětlil Gregorini.

Sdružení počítalo s tím, že transparent na soše vydrží do konce soutěže, tedy do 31. března.
„1. dubna bychom ho sami sundali,“ sdělil Gregorini.

Podle policistů se ale transparent v nejbližší době sundá. „Čeká se, až se přivolá
kompetentní pracovník, který transparent sejme,“ řekla iDNES.cz mluvčí pražské policie Iva
Knolová. Na místě jsou policisté, případ se dále vyšetřuje.

Případ ohlásil před půl osmou policii jeden z obyvatel Žižkova.

Cílem sdružení Dekomunizace je zbavit komunistickou stranu a její členy podílu na moci v ČR
neustálým nenásilným připomínáním zločinů této ideologie veřejnosti.
Jejími členy jsou například Jan Svěrák nebo Ladislav Smoljak. Sdružení provozuje kampaň Trikem proti
totalitě.

Autoři:

nechci-mit-na-triku-totalitu-na-zizkovi-brezen-2008

Komunistická prokurátorka Heřmanová unikne soudu

Kauzu popsalo jako první Aktuálně.cz. Manžel dnes osmdesátileté paní Danuše Partlové na konci šedesátých let emigroval do tehdejšího západního Německa, ona dál žila v Liberci a dopisovala si s ním.

Svým známým také půjčovala v exilu vydávanou literaturu, ke které se díky
manželovi dostala. Liberecká StB ji ale prověřovala, sledovala a kontrolovala jí poštu.

„Nikdy mě nenapadlo, že bych dělala něco špatně,“ říká  bezmála osmdesátiletá
žena.

V roce 1973 ale došla mimořádně aktivní liberecké StB trpělivost. Paní Partlová
skončila v litoměřické vyšetřovací vazbě. Posléze byla obviněna z poškozování
zájmu republiky v cizině a z pobuřování.

Ovšem ještě v tomto roce prezident Svoboda vyhlásil amnestii. Paní Partlová měla být po téměř roce stráveném v cele propuštěna.

To se však nestalo a vyšetřovatelé překvalifikovali její obvinění na vyzvědačství. Mohla za to věta
z dopisu manželovi, v němž psala, že ženy sovětských důstojníků v Mimoni vykoupily maso. Prý se tím měla dopustit vyzrazení „přísně tajné“ informace o místě pobytu sovětských
vojsk v Československu. Z desetiletého trestu si odseděla sedm let.

Případem se od roku 2003 zabýval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.
Pracovníci nejprve shledali, že rozhodování Natálie Heřmanové, která případ v roce
1973 měla na starosti, nebylo podle práva už v době tuhé normalizace, pak však případ odložili.

„Myslím, že ani po 60 letech není na spravedlnost pozdě,“ komentovala záležitost paní
Partlová, když si na postup policie stěžovala.

Jak se MF DNES ale podařilo zjistit, její stížnost byla nakonec marná. Už na konci minulého týdne
ji zamítl ústecký státní zástupce Dan Anděl.

„Stížnost Danuše Partlové byla zamítnuta jako nedůvodná, neboť podle mého
přesvědčení v maximální míře provedené prověřování nepřineslo takovou
míru podezření ze spáchání trestného činu kteroukoli osobou, aby bylo možno rozhodnout
o zahájení trestního stíhání““ uvedl Anděl.

Své zdůvodnění dále vysvětlil: „V postupu policie jsem neshledal žádná pochybení,
v jejichž důsledku by bylo možné zahájit trestní stíhání. Informací
o případu bylo, co do archiválií, poměrně značné penzum. Nelze vyloučit, že by další
významné informace mohly být získány od přímých účastníků
tehdejšího trestního řízení, zejména zúčastněných příslušníků StB,
pokud by ovšem žili,“ uvedl Anděl.

„Poznatky, které jsou k dispozici za dané situace, prostě neumožňují závěr, že by JUDr.
Heřmanová anebo kterákoli jiná osoba svým postupem úmyslně zneužila pravomoci dané jí
zákonem ke škodě paní Partlové a dalších osob,“ pokračoval státní zástupce.

Paní Partlová v současnosti spokojeně žije v rodinném kruhu v Praze, podle syna Petra
Partla zatím o rozhodnutí ústeckého státního zastupitelství neví.

Bývalá prokurátorka Natálie Heřmanová pobývá v domově důchodců v
Ústí. MF DNES se ji opakovaně nepodařilo zastihnout.

„Tak bohužel, paní Heřmanová je nemocná a nechce s nikým mluvit,“ tlumočila vzkaz
bývalé prokurátorky paní na vrátnici.

Domov pro seniory sídlí ve vysokém věžáku, místní se mezi sebou moc neznají, ale
bývalou prokurátorku má dost zdejších obyvatel za milou osobu.

„Paní doktorka tady bydlí sama, bez manžela. Sice je vdaná, ale nežijí spolu. A pokud vím,
tak snad ani neměli děti. Občas sem za ní chodí jedna kamarádka, ale to je tak všechno,“ prozradila jedna ze sousedek.

„A co chcete? Rozhovor? To by stejně asi nešlo. Teď už na tom není také tak dobře jako dřív.
V poslední době už někdy žije mimo realitu a věci se jí pletou,“ dodala.

Pro server Aktuálně.cz. před dvěma měsíci ale bezmála čtyřiaosmdesátiletá Natálie
Heřmanová uvedla, že si na žádný případ vyzvědačství z roku 1973 nepamatuje.
„Mám čisté svědomí, vždy jsem byla skromná, oblíbená, vnitřně
upřímná.“

Autoři:

Propagace komunismu nebude trestná, rozhodl Senát

Pro zamítnutí bylo 28 senátorů ze 49 přítmoných.

„Komunisté se nikdy sami nereformují, nevzdají se sami násilí, je třeba je k tomu
donutit,“ uvedl jeden z předkladatelů návrhu Jaromír Štětina. KSČM podle něj využívá
pacifistických idejí k boji proti radaru USA, čímž ohrožují suverenitu ČR.“V Moskvě se jen
popadají smíchy za břicha, jak se komunistům daří nabourávat vztahy se západními
spojenci,“ řekl.

Zmínil také udělení medaile premiéra Mirka Topolánka (ODS) bratrům Mašínům. „Je to odvážný krok, který by mohl vést ke sjednocení sil bojujících proti totalitě,
premiér si za to zaslouží obdiv,“ dodal.

Boj proti symbolům

„Boj proti symbolům není bojem proti skutečnosti. Symboly se mění, zakážeme jeden a objeví se druhý,“ řekl Jiří Pospíšil (ODS). „Chtějí-li komunisté zůstat komunisty, ať zůstanou.
Jestliže ale říkají, že jsou demokratickou stranou, tak nemohou být komunisty. Tímto návrhem jim
jenom nepřímo v rozhodování pomáháme,“ uvedl další předkladatel novely Martin
Mejstřík.

„Je mi úplně jedno, kdo byl členem KSČ. Vadí mi ale skutečnost, že reakcí bývalých
svazáků je po roce 1989 obrat o 180 stupňů a až kafkovská proměna,“ uvedl Jaromír
Volný (ODS) na adresu Mejstříka a Štětiny. Na to Mejstřík reagoval tak, že se svým členstvím
v SSM nikdy netajil a taky jeho nezajímá, kdo byl před revolucí komunistou. „Zajímá mě jen
to, jestli nyní podporuje demokratické uspořádání,“ vysvětlil.

Osm let za propagaci totalitní ideologie

Už podle platného trestního zákona za propagaci hnutí, která směřují
k potlačení práv a svobod člověka, hrozí jeden rok až pět let vězení. V případě
členů organizované skupiny až osm let vězení. Stávající zákon je ale podle tvůrců novely
příliš obecný, soudy ani policie možnost postihovat levicový extremismus moc nevyužívají.

Zamítnutí novela proto počítá s tím, že by až osm let vězení hrozilo za podporu nebo
propagaci komunistické, nacistické či jiné podobné ideologie. Až tři roky by v žaláři mohli
strávit lidé, kteří by veřejně projevovali sympatie těmto hnutím tím, že by užívali,
vystavovali nebo šířili jejich symboly. Novela k nim řadí zejména hákový kříž, symbol
SS, srp, kladivo a pěticípou rudou hvězdu a také nacistický pozdrav vztyčením paže —
hajlování.

Senát měl návrh novely schvalovat už v lednu, rozhodování ale odložil až na dobu po volbě
prezidenta. Podobnou úpravu podpořil už v říjnu 2005, její schvalování ale skončilo ve Sněmovně.

Mašínové návrh podpořili

„Tento návrh, stane-li se zákonem, bude prvním správným krokem k nápravě
neblahého dědictví pozůstalého po rozhodnutí politiků Sametové revoluce po listopadu 1989,
nevyúčtovat se zločineckou komunistickou stranou, jejíž přetrvávající existence
v dnešní České republice je urážkou všech obětí komunismu a demokraticky
smýšlejících občanů,“ uvádí se v dopise, který podepsali kromě bratrů
Mašínů také Milan Paumer a Zdena Mašínová.

ČR by podle Mašínů měla dokázat svým evropským sousedům sama sobě, že je hodna patřit
k demokratickým zemím a uvedli příklad Německa. „NSDAP byla odstraněna z politického a z veřejného života této země. (…) Její existence a propagace jejích symbolů a názorů se staly trestné. NSDAP, zrovna tak jako komunistická strana, byly a jsou zločinecké organizace, přičemž
komunisté ve světovém měřítku byli ti horší,“ uvedli v dopise.

znk, Novinky, ČTK

Senát navrhl uznání protikomunistického odboje

Zákon o protikomunistickém odboji je teprve na začátku. Dnes prošel horní komorou parlamentu,
ale ke konečnému schválení má ještě daleko. Největší problémy bude mít ve sněmovně,
kde měli senátoři kvůli nesouhlasu levice potíže i s prosazením ústavu pro studium totalit. Ještě
dříve než poslanci ho bude zkoumat vláda.

„Zákon nezakládá nárok na finanční odškodnění ani nějaké
významné materiální výhody. Chce být naplněním zákona o protiprávnosti
komunistického režimu,“
řekl za tvůrce normy místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS). Zákon
se podle něj týká těch, kteří záměrně nechtěli být pouze pasivními
účastníky.

Zamítnutí předlohy už dnes neúspěšně navrhovali levicoví senátoři. Místopředseda
Senátu Jan Rakušan (ČSSD) to zdůvodnil tím, že se jedná o politický zákon
rozdělující společnost.

Ocenění bude jen pro skutečné odbojáře

Historik a senátor ODS Tomáš Grulich namítl, že odbojáři v 50. letech byli v podobné
situaci jako odpůrci nacismu v letech 1939 až 1941, kdy tehdejší Československo také nebylo
v oficiálním válečném stavu s hitlerovským Německem. „Tento zákon je
dalším krokem k dekomunizaci naší společnosti,“
uvedl předseda senátní komise pro
posouzení ústavnosti KSČM Jaromír Štětina (SZ). Připomněl, že shodou okolností dnes Městský soud
v Praze potvrdil zrušení Komunistického svazu mládeže.

Účastníkem odboje nebo odporu proti komunismu se nebude moci stát každý občan někdejšího
Československa, který s bývalým režimem nesouhlasil. Rozdíl mezi odbojem a odporem je podle
předkladatelů zákona, senátorů za ODS a KDU-ČSL, dán mírou rizika nebo volbou prostředků boje
s komunismem.

Osvědčení odbojáře by mohli získat například ti, kteří s komunistickým režimem
bojovali se zbraní v ruce, prováděli sabotáže, převáděli přes hranice, byli pro své postoje
vězněni nejméně tři roky, v souvislosti s tím utrpěli vážnou újmu na zdraví a nejméně rok organizovali petice a demonstrace proti režimu. Mohli by být přijati do domovů péče
o válečné veterány či jim může být poskytnut příspěvek na lázeňskou péči nebo
rekreační pobyt. Ti, kdo vyvíjeli podobnou činnost v menší míře, by měli mít nárok na osvědčení účastníka odporu proti komunismu.

Bývalí komunisté oceněni nebudou

Osvědčení by podle předlohy nemohli získat příslušníci nebo spolupracovníci komunistických
bezpečnostních složek, členové Lidových milicí nebo prověrkových komisí. Nárok na něj
nemají mít ani členové předlistopadové komunistické strany vyjma těch, kteří byli ve straně
od 1. ledna 1968 do 1. května 1969, tedy období Pražského jara.

Zákon se má vztahovat na období mezi 25. únorem 1948 a 17. listopadem 1989. Byl připravován na podnět a ve spolupráci s Konfederací politických vězňů. Tvůrci zákona částečně
vycházeli z obdobné normy, která platí na Slovensku. Návrh českého zákona podpořilo
50 z 66 přítomných členů horní komory, proti byli pouze oba komunisté a senátor ČSSD
Rakušan.

Autor/ři: Václav Voseček, ČTK

PRAHA 19. 3. 2008 (iHned.cz)

(Zd. K)

Soud potvrdil: Mladí komunisté nepatří do demokratické společnosti

Rozhodnutí, kterým ministerstvo vnitra zrušilo Komunistický svaz mládeže (KSM), bylo v souladu se zákonem. K tomuto závěru dospěl Městský soud v Praze, a zamítl tak žalobu KSM na ministerstvo.
Mladí komunisté chtěli, aby soud rozhodnutí úřadu zrušil. Verdikt však není pravomocný a lze
proti němu podat kasační stížnost.

O tom, že celý spor ještě nekončí, ubezpečil iHNed.cz šéf komunistické strany Vojtěch Filip.
Spíše to vyjadřuje strach vlády z občanských sdružení než schopnost
vládnout
,“ hodnotil snahu o zákaz působení sdružení předseda KSČM. Filip záležitost
nechtěl blíže komentovat s tím, že KSM je samostatný právní subjekt, nezávislý na komunistické straně.

My jsme pouze poskytli KSM při sporu s ministerstvem vnitra právní pomoc,“ dodal Filip
s tím, že si rozhodnutí soudu rád prostuduje.

Ministerstvo vnitra rozpustilo KSM v říjnu 2006 kvůli programu, v němž svaz uváděl, že se bude snažit
o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení
vlastnictvím společenským.

Sporným výrokem se stala především věta, ve které se praví, že svaz stojí na straně
úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických
podmínek pro budování socialismu jako prvního stupně k vytvoření komunistické
společnosti. Podle svazu se tak má stát odstraněním soukromého vlastnictví výrobních
prostředků a jeho nahrazením společenským vlastnictvím i zavedením socialistické demokracie.

To podle ministerstva bylo v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod a také
neslučitelné se základními demokratickými principy. Podle KSM však ministerstvo postupovalo v rozporu s
ústavně zaručenou svobodou projevu a s jeho právem vyhledávat a šířit informace a svobodně se sdružovat.

Autor/ři: Jan Černý, ČTK

PRAHA 19. 3. 2008 (iHNed.cz)

(Zd. K)

Schvalování Února 1948 není trestné, rozhodli žalobci

Podle státního zastupitelství se o trestný čin nejedná. „My jsme to dostali, ale
žádné podezření z trestného činu jsme tam neshledali, takže se tím nebudeme zabývat.
Bude to uloženo,“ řekla obvodní státní zástupkyně Šárka Pokorná.

Výkonný výbor KSČM se na pátečním zasedání přihlásil ke komunistickému
převratu v únoru 1948. Před šedesáti lety šlo podle stanoviska stranického vedení
o zásadní politický zvrat, který vedl ke vzniku první historické formy socialismu.

„Komunisté v době své vlády zavraždili mnoho lidi, zničili řadu lidských osudů,
pošlapávali lidská práva a důstojnost. Těžko lze tolerovat obdivné vzhlížení
k této době násilí a bezpráví,“ odůvodnil Lér týdeníku Profit
trestní oznámení. KSČM se podle jeho názoru trvale hlásí k období
komunistické totality, které bylo jedním z nejhorších období našich dějin.

„KSČM se hlásí k revolučnímu základu února 1948 a vysoce oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely,“ uvedlo
v pátek současné stranické vedení.

Legalitu porušovaly lidové milice To také připustilo, že první formu socialismu
doprovázely „nedostatky i tragické deformace“, které myšlenku socialismu „ochudily a poškodily“. „Byla to ukradená revoluce podobně jako v roce 1989,“ uvedl místopředseda KSČM
Jiří Dolejš.

Komunisté odmítají tvrzení, že by v únoru šlo o mocenský puč. Šlo podle nich o
„ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů“. Stanovisko
vedení strany k únoru 1948 bylo zveřejněno na webu KSČM.

Podle Všeobecné encyklopedie šlo v únoru 1948 o komunisty vyprovokovanou krizi. Na podporu uchopení moci
v zemi KSČ zorganizovala řadu nátlakových akcí, které legalitu porušovaly, komunisté
například vyzbrojili lidové milice.

Autoři: jba iDNES.cz, ČTK

Zd.K.

KSČM se přihlásila k únorovému převratu

„KSČM se hlásí k revolučnímu základu Února 1948 a vysoce oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely,“ uvedl
v pátek Výkonný výbor KSČM.

Podle komunistů šlo o „ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy
občanů“. Tiskové prohlášení výboru uvádí, že antikomunisté se snaží
zastřít fakt, že “KSČ v této době byla na rozdíl od svých protivníků spojena
s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, aktivně je prosazovala a všemožně mařila snahy
zbohatlických vrstev strhnout politickou moc do svých rukou.“

„Právě tato skutečnost jí přinesla úspěch a jejím oponentům zaslouženou porážku,“
dodali komunisté.

Sled událostí od 17. do 25. února

17. února — Komunističtí ministři v čele s předsedou vlády Klementem Gottwaldem
zabránili tomu, aby se vláda Národní fronty na své schůzi zabývala usnesením vlády
o zneužívání policie ze strany KSČ. Ministři za národně socialistickou stranu, lidovou stranu a  demokratickou stranu se rozhodli podat demisi v případě, že usnesení nebude splněno.

18. února — Tři nekomunistické strany se rozhodly bojkotovat schůzi vlády, dokud nebude
provedeno vládní usnesení .

19. února — Komunisté se snažili přesvědčit sociální demokraty ke  společnému vytvoření většinové levicové vlády, ti ale odmítli. Prezident Edvard Beneš
odmítl nominování úřednické vlády a sdělil, že v případné nové
vládě bude předsedou opět Gottwald.

20. února — Schůze vlády se zúčastnili pouze komunisté a sociální
demokraté, ministři tří nekomunistických vládních stran podali demisi. Gottwald navrhl prezidentovi
její přijetí a doplnění vlády podle návrhu KSČ.

21. února — Proběhla komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí.
Komunisté začali vytvářet vlastní ozbrojené složky (Lidové milice) a budovat Akční
výbory Národní fronty.

22. února — Prezident oznámil, že je připraven demisi ministrů přijmout. Na základě
smyšlené zprávy o údajném nebezpečí ozbrojeného puče začalo zatýkání
odpůrců KSČ a ozbrojování Lidových milic.
23. února — Policie začala zatýkat příslušníky stran, jejichž ministři podali
demisi. Prezident se snažil přimět Gottwalda k udržení Národní fronty, ten však odmítl.
24. února — Ve 12 hodin začala generální stávka, které se  zúčastnilo 2,5 miliónů pracujících. Lidové milice obsadily budovu sekretariátu
sociální demokracie a následně Lidový dům. Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k
účasti v budoucí Gottwaldově vládě.
25. února — Komunisté ustavili Ústřední akční výbor
Národní fronty, do kterého vstoupili i sociální demokraté, významné osobnosti
a odbory. V 16:30 prezident přijal demisi ministrů a souhlasil s doplněním vlády podle Gottwaldova
návrhu. Večer proběhla přehlídka Lidových milicí a útvarů pohraniční stráže. Proti
komunistickému postupu demonstrovalo asi pět tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů.

Komunisté přiznali „nedostatky“ revoluce

Vedení strany připustilo, že první formu socialismu doprovázely „nedostatky i tragické
deformace“, které myšlenku socialismu „ochudily a poškodily“. „Byla to ukradená revoluce podobně jako
v roce 1989,“ uvedl místopředseda KSČM Jiří Dolejš s odvoláním na komunistického
europoslance Miloslava Ransdorfa.

Podle Všeobecné encyklopedie šlo v únoru 1948 o komunisty vyprovokovanou krizi. Na podporu uchopení moci
v zemi KSČ zorganizovala řadu nátlakových akcí, které legalitu porušovaly, komunisté
například vyzbrojili lidové milice.

Zdroj: znk, Novinky , ČTK

Paní Kavalírová bude na chatu ČT24

Naděžda Kavalírová

Letos uplynulo šedesát let od komunistického převratu v Československu v únoru 1948.

Jednou z organizací, která neúnavně upozorňuje na tragické důsledky totalitní vlády
komunistické strany, je Konfederace politických vězňů. Ta ještě stále sdružuje lidi, kteří prošli
peklem lágrů, přežili celu smrti nebo dokonce utekli na Západ. Ale zastupuje i oběti, resp. rodiny těch,
kteří podlehli komunistickým represím. Paní Kavalírová je rovněž předsedkyní Rady
Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato instituce má před sebou nelehký úkol zpracovat
archivní materiály z období nesvobody. Ať už z nacistické okupace nebo v podobě
materiálů bývalé státní bezpečnosti.

Více na www.ct24.cz/chat/132-nadezda-kavalirova/

Jak se utíkalo z komunistického lágru

Promyšlené útěky z vězení se občas objeví ve všech zemích a nezáleží, kdo tam
vládne. Jen v diktaturách podobných komunistickému režimu ale dostanou chycení vězni trest
také za činy, které nespáchali.

Jeho práci otiskl nově vzniklý časopis Paměť a dějiny, kterou u příležitosti výročí 17. listopadu vydává Archiv bezpečnostních složek Ministersva vnitra.

Týdny hrabání holýma rukama

Ležnický tábor vznikl v lednu 1950. Oproti okolním lágrům patřil k menším, pro
více než 600 vězňů. Stejně jako mnohem známější zařízení na Jáchymovsku a Příbramsku nebyl na masový příchod lidí připraven.

Chyběly potraviny, o postele se museli muklové dělit. Bití ze strany dozorců bylo běžné.

Jak ukazují archivní fotografie, pro kopání tunelu byl barák č. 2 ideální.
Stál blízko ostnatého drátu.

„Díra byla dlouhá asi 3,50 metrů a nahrabaný materiál jsme dopravovali ven tím způsobem,
že když trestanec vepředu nějaký nahrabal, lezl pozpátku ven a vyhrabaný materiál hrnul rukama
s sebou,“ cituje Bursík výpověď jednoho z politických vězňů Arnošta Šimka.

Práce trvala týdny. Až do 21.října, kdy příslušníci SNB dostali hlášku.

Chytli je, ale potrestali za přechod hranic

Zatčeny byly dvě desítky vězňů. Někteří úmysl přiznali, jiní ne. U Státního soudu
v březnu příštího roku byli odsouzeni na dva až dvacet let nepodmíněně.

„V intencích tehdejší soudní praxe a oficiálně hlásané teorie
„třídního boje“ nevzal Státní soud v úvahu žádné polehčující
okolnosti,“ píše Bursík.

Vězni dokonce dostali tresty i za činy, které nespáchali. Ať už šlo o špionáž nebo velezradu při
předpokládanému přechodu státních hranic.

Tábory u Horního Slavkova začala komunistická vláda postupně rušit. Mohlo za to hlavně
omezení těžby uranu.

Své brány uzavřelo trestanecké zařízení v Ležnicích jako poslední, v srpnu
1955. Kdo z vězňů nebyl propuštěn na amnestii u příležitosti 10.výročí osvobození země,
skončil v lágrech na Jáchymovsku a Příbramsku.

Zdroj: Tomáš Rákos, www.aktualne.cz, 18. listopadu 2007

Související články