Proces s Miladou Horákovou

Právnička a demokratická politička Horáková byla v roce 1949 zatčena a v červnu
1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra
návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími „zrádci režimu“
a nepřátelským agentům předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo
v procesu odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich k trestu smrti.

Ludmila Brožová-Polednová byla začátkem padesátých let minulého století
prokurátorkou a účastnila se i procesu s Horákovou.

Brožová-Polednová na dotaz Práva, zda je ochotná nastoupit trest, odpověděla: „ Proč
ne?“

Při odchodu z jednací síně zvolala: „Tak mě odsoudili, buďte šťastni. To bude mít pan
Mejstřík radost. Alespoň se o mě rodinná pečovatelská služba nebude muset starat“.

Dnes téměř devadesátiletá Polednová-Brožová byla během stání očividně
rozrušená. Přiznala, že trest pro Horákovou byl nepřiměřený. „Bylo to celé zbytečně
přísné, nikdy už bych trest smrti nedala, nicméně si myslím, že nějaká trestná činnost
Horákové a spol. tam být musela.“

 Na dotaz Práva, proč se účastnila popravy Horákové a dalších dvou lidí,
odpověděla: „My jsme museli a musím říct, že nám z toho bylo špatně.“

Její obhájce Vladimír Kovář argumentoval, že skutek obžalované je již promlčen.
„Navíc neexistují žádné přímé či nepřímé důkazy o tom, že se vědomě podílela na smrti čtyř osob,“ řekl Kovář. Navrhnul proto zastavení
stíhání Polednové.

Poté se vrátila k samotnému procesu s Miladou Horákovou. „Já se jen učila
od těch prokurátorů. Co jsem mohla vědět o nějaké manipulaci? Jestli u mne byla nějaká vina, tak
jen v tom, že jsem bezmezně věřila těm právníkům,“ popsala svůj podíl na procesu
s Horákovou.

Brožová vypovídala před soudem přibližně půl hodiny. „Byla jsem jen mladá holka, která věřila
právníkům. A teď mám nést zodpovědnost za všechny?“ zakončila svoji řeč.

Zdroj: rav, pab, Novinky, ČTK, Právo —Zd. K

„Nelze říci, že by se ty materiály doslova ´objevily´. Před čtrnácti dny
nás upozornili pracovníci rozhlasu, že na ně narazili ve fondech bezpečnostních složek,“ vysvětluje
mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl.

Zpřístupnění materiálů podle něj umožnilo angažování Pavla Žáčka, který
připravoval a koordinoval vznik Ústavu pro studium totalitních režimů a později se stal jeho prvním ředitelem.
Žáček v archivech udělal personální změny, které otevřely cestu ke střeženým
materiálům.

Data uložená v archivech ministerstva vnitra na Struze si dosud nikdo neměl čas pořádně poslechnout.
Některé kotouče s magnetickou páskou ani neměly „rodné listy“ — informační popisku
— a neměl je ve svém archivu ani Český rozhlas.

Web Ústavu k 40. výročí okupace: www.ustrcr.cz/cs/srpen-1968

Čtyřicet let po invazi vznikne zvláštní web i kniha

Dva měsíce před uplynutím čtyřiceti let od invaze do Československa také Ústav pro studium
totalitních režimů připravuje zprovoznění samostatného webu, který se bude invazí zabývat.
Základní verze webu má začít fungovat zítra.

Digitalizace je ale časově náročná, a proto se materiály na webu budou objevovat postupně.

„Budou zde chronologicky seřazené rozkazy tehdejšího ministra vnitra nebo hlášení policejních
orgánů. Web nabídne i výňatky z knihy o českých i slovenských obětech okupace,
kterou kolegové k výročí připravují,“ nastínil Reichl.

„Lidé si budou moci připomenout, kolik lidí zemřelo, zda byl někdo z okupačních vojsk
potrestán… Většinou byli samozřejmě obvinění zproštěni, okupanti buď nenašli konkrétní
viníky, nebo svalili vinu na civilisty,“ dodává Reichl.

autor: Jan Wirnitzer, www.zpravy.idnes.cz 

Více novinek k tomuto článku sledujte na webu www.idnes.cz

Žáci ze základních škol museli pro svůj projekt zvládnout všechny náležitosti
profesionálů: najít vhodnou osobnost, připravit scénář a nakonec vše zrežírovat a sestříhat. Navíc na dokumentech pracovali v průběhu školního roku. „Pokusili jsme se mladé
generaci přiblížit neslavnou část novodobé historie našeho národa,“ vysvětluje Josef Velfl, ředitel
Hornického muzea.

Svůj dojem z prácí vyjádřila předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda
Kavalírová takto: „Naše mládež nestojí bokem, ale vnímá. Samozřejmě že ne všechna, ale
z oslovené části velká většina dobře vnímá, o co šlo.“

Nejlepším televizním dokumentem soutěže se stal snímek Poezie za mřížemi dětí ze Základní školy Boženy Němcové v Opavě. V rozhlasové kategorii zvítězila reportáž
Pétépák Jiří Guth-Jarkovský žáků pražského gymnázia Jiřího
Gutha-Jarkovského.

„Skrze tento projekt získávají vzpomínky, hrůzy a křivdy té doby na relativní
nesmrtelnosti,“ komentovala práce dětí ministryně obrany Vlasta Parkanová. Hodinový dokument a vítězné snímky odvysílá v říjnu Česká televize v pořadu Večer na téma.

Zdroj: www.ct24.cz, kde najdete reportáž z Událostí 17.6.2008

Info: Z výše uvedené události bude natočen hodinový dokument, který ČT odvysílá
v říjnu v pořadu Večer na téma

více informací přímo v článku www.bojovniciprotitotalite.cz/clanek/detail/48
 

„Komunismus je klasifikovatelný jako zločin proti lidskosti, protože naplňuje jeho podstatu ve zlé vůli,
otrocké práci, deportacích a vraždách z důvodů politických a náboženských,“
uvedla za organizátory europoslankyně Jana Hybášková. Odsouzení komunismu je i podle ní třeba
posunout na evropskou úroveň také v rámci soudnictví. Pomoci by tomu mohla i plánovaná
slyšení Evropské komise o těchto zločinech, naznačila Hybášková.

Například zástupce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Lehký za komunistické zločiny proti lidskosti označil postih politických vězňů nebo zabíjení civilistů při
pokusech o překročení hranice do Německa i Rakouska. „Pro právní stát je povinností
stíhat zločin, kdykoli a kdekoli se stal a kdokoli jej spáchal. V případě, že to nedělá,
přestává být právním státem,“ uvedl Lehký.

Většinu zločinů komunismu se podle něj nepodařilo potrestat kvůli právní kontinuitě s předchozím
režimem. Byly považovány za trestné činy, na něž se často vztahovala amnestie. „Jako by bylo jinak všechno
v pořádku a komunistické Československo bylo právním státem v plném slova
smyslu,“ uvedl Lehký.

Během komunistické éry v Československu bylo podle údajů Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu popraveno 234 lidí, přes 560 lidí zahynulo při pokusu
o překročení západní hranice. Nejméně 10.000 lidí podle odhadů zahynulo
v koncentračních táborech, na 1800 lidí zmizelo a 240.000 občanů bylo odsouzeno
z politických důvodů.

Z komunistických předáků byli odsouzeni do vězení jen někteří, například Karel Hoffmann
v souvislosti s okupací v roce 1968, dále bývalý šéf městského výboru
KSČ v Praze Miroslav Štěpán a předlistopadový ministr vnitra František Kincl. K vězení byli odsouzeni
i někdejší šéf kontrarozvědky Karel Vykypěl a Kinclův náměstek Alojz Lorenc, poslední šéf
StB. K zatím neuzavřeným patří kauza Ludmily Brožové-Polednové, která byla
prokurátorkou v procesu s Miladou Horákovou.

Důvodem nepotrestání komunistických zločinů byl podle místopředsedy Senátu Jiřího Lišky
(ODS) také nedostatek vůle prosadit stíhání komunistických zločinů. Komunismus nicméně nelze
měřit jen počtem jeho násilných aktů, neboť si vytyčil cíl změnit člověka, což znamenalo likvidaci
dosavadních hodnot společnosti. „Nastoupilo pokrytectví, přizpůsobení se a lhostejnost k osudu
druhých, které se staly základem pro víceméně nekonfliktní
přežívání,“ podotkl Liška.

Konference pokračuje v úterý debatou o vzniku evropské instituce, která by se zabývala
komunismem i nacismem.

2. červen 2008 — Zd. K.

Autor: ČTK

Ústav zdůraznil, že v případě zabití lidí při útěku na Západ žádá
prošetření nejen těch, kdo přímo zasahovali, ale všech odpovědných za tyto zločiny. „Toto
podání přichází 19 let po pádu totalitního režimu. Je smutné, že k tomu
nedošlo dříve,“ uvedl Petranský.

ÚPN onačil zabíjení uprchlíků na hranici za zločin proti lidskosti. Nový trestní
zákoník totiž v těchto případech stanoví delší promlčecí lhůtu.

Podnět se týká 42 osob usmrcených na současném úseku slovensko — rakouské hranice
v období let 1948 až 1989. Jsou mezi nimi Češi, Slováci, Maďaři, Poláci i východní
Němci. Byli zastřeleni, usmrceni elektrickým proudem zavedeným do oplocení, výbuchem min nebo
roztrháni služebními psy. 

V dokumentech se uvádí konkrétní případy. Například 15. září
1952 použili příslušníci pohraniční stráže zbraně proti osobě, která na prknu avala přes
řeku Morava směrem do Rakouska. Na narušitele bylo vystřeleno 142 ran z lehkého kulometu, 14 ran z pušky a 67 ran ze samopalu. Po vylovení těla bylo zjištěno, že se jednalo 11letého chlapce

Zdroj: ivi (Bratislava)

Zd.K. 

Věž smrti, která se stala symbolem utrpení politických vězňů v 50. letech na Jáchymovsku, stojí odříznutá uprostřed areálu závodu Škoda v Ostrově a pravidelně ji navštěvují pouze političtí vězni při akci Jáchymovské peklo. To se však zřejmě brzy
změní. O převzetí budovy věže usiluje Konfederace politických vězňů, která plánuje, že tady
po náročné přestavbě a opravě otevře mezinárodní muzeum otrockých prací komunistického
režimu. Tím se otevře cesta ke zpřístupnění budoucí národní kulturní památky.
Pro Konfederaci už nyní zpracovávají studenti ČVUT projekt pro rekonstrukci Věže smrti. „Jestli se to
podaří letos vyprojektovat a příští rok zahájit, bude trvat tak dva roky, než prostory opravíme a upravíme. Musí se tam udělat nový vjezd, oplocení. Je toho hodně,“ poznamenal místopředseda
karlovarské pobočky Konfederace politických vězňů Zdeněk Mandrholec. V objektu má vzniknout třeba
kinosál, přednáškový sál a československá i mezinárodní část expozice
o zrůdnosti komunistického režimu.

„O věž je velký zájem, už teď sem jezdí studenti a lidé z celého světa,“
dodal Mandrholec. Ostrovskou věž smrti doplní skanzen Jáchymovské peklo,
který jako vzpomínku na utrpení vězňů v uranových dolech připravuje Krajské muzeum
Karlovarského kraje.

V podobně složité fázi je zpřístupnění středověkého dolu Jeroným u kdysi
zaniklého města Čistá. „Abychom mohli pod zem pustit návštěvníky, tak musíme podle předpisů
zajistit dva na sobě nezávislé vstupy. Až bude hotov chystaný odvodňovací překop, bude tím tento
druhý vstup zajištěn,“ uvedl Rudolf Tomíček, zaměstnanec krajského muzea a vedoucí sekce
Česko-bavorský geopark. Důl, na jehož zpřístupnění se postupně pracuje už řadu let, stále patří
státu. Karlovarský kraj už ale požádal o jeho převod do svého majetku. A také uložil
krajskému muzeu, aby se postaralo o projekt, na základě něhož by Evropská unie mohla poskytnout desítky
milionů korun na dokončení akce. První turisté se do unikátně zachovaných podzemních komor,
jejichž stěny a stropy zdobí stopy po nástrojích havířů ze 16. století, dostanou možná
v roce 2010 nebo 2011. To je odhad Rudolfa Tomíčka.Zdroj: Regionální mutace| Mladá fronta DNES
— karlovarský kraj — duben 2008 — Zd. K. +Z.M.

‚Zrušit Ústav paměti národa‘

Ján Slota, předseda vládní Slovenské národní strany, vypadal jako podivín, když se na
základě informací z archivu StB zjistilo, že v sedmdesátých letech ilegálně přešel
hranici do Rakouska, ale pak se po čase do komunistického Československa vrátil.

Brzy se ukázalo, že Ján Slota nebyl podivín, ale podle archivů StB zloděj. Do Rakouska utekl po účasti na několika vykrádačkách na Slovensku. Ve Vídni mu pak podle informací zveřejněných v televizi
Markíza začala hořet půda pod nohama, když on a jeho banda měli vykrádat auta. Informace byly objeveny ve spise Milana
Sloty, otce předsedy Slovenské národní strany, který se krátce po synově útěku do Rakouska
stal agentem Státní bezpečnosti (StB).

• související odkaz: Ústav paměti národa v ohrožení na ČT24 (28.4.2008) 

To může být i důvod, proč Slota na rozdíl od svých kompliců unikl potrestání.
Slovenský deník SME požádal soud o to, aby mu vydal rozsudek nad Jozefem Rendekem, který se Slotou
utekl do Rakouska a v roce 1973 byl odsouzen za krádeže. Soud v Prievidzi však odmítl rozsudek,
v němž se mohlo hovořit i o Slotovi, vydat k nahlédnutí.

V jiném spise, z roku 1978, který se týká dalšího vyšetřování Rendeka,
z něhož se stal mezitím šéf zlodějské skupiny na středním Slovensku, se zase vyskytla mezi
dalšími podezřelými Slotova policejní fotografie. Informace ze spisů StB jsou podle slovenských
komentátorů hlavním důvodem, proč Ján Slota a další dva poslanci Slovenské národní
strany (SNS) předložili návrh na zrušení Ústavu paměti národa (ÚPN). Návrh zákona
podala SNS v pátek vpodvečer oficiálně v parlamentu a bude o něm jednat koaliční rada tří
slovenských vládních stran. „ÚPN navrhujeme zrušit především z toho důvodu, že jako
veřejnoprávní instituce neplní svoje společenské poslání,“ tvrdí poslanci
vládních nacionalistů. Slota má ve svém úsilí podporu i další vládní
strany Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS).

Ztráta národní paměti Podle serveru Aktuálne.sk minulý týden volal předseda HZDS
Vladimír Mečiar předsedovi správní rady Ústavu paměti národa Ivanu Petranskému, kterému
oznámil, že tato instituce bude zákonem zrušena. „Dohoda v koalici o této otázce už existuje
tři měsíce,“ uvedl Mečiar. Slota o zrušení IPN už jednal i s premiérem Robertem Ficem.

Ústav paměti národa vznikl v roce 2002 a jeho hlavním úkolem bylo zpřístupnit veřejnosti
archivy StB a zabývat se zločiny, které se staly v době komunismu i válečného Slovenského
štátu.

Opozice, ale i část vládních politiků je snahami Sloty a Mečiara pobouřena. „Návrh SNS je
rezignací na historickou paměť,“ uvedl vicepremiér Dušan Čaplovič, který patří v rámci
vládního Smeru k umírněnému křídlu. „Ta účelovost bije do očí,“ řekl
šéf opozice, expremiér Mikuláš Dzurinda. „Problémy má Slota, ne ústav.“

Zdroj: www.lidovky.cz , autor: Luboš Palata, Lidové noviny, BRATISLAVA/PRAHA 28. dubna 2008 | 7:53

Horáková byla ve vykonstruovaném procesu v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Hlavní
„postavou“ opery však podle Březiny nebude Horáková, nýbrž proces s ní. Soňa Červená
bude jakýmsi průvodcem tímto dílem — podle autorů bude chvílemi Horákovou, prokurátorem
i komentátorem. Doprovodí ji kontratenorista Jan Mikušek, Kühnův dětský sbor, komorní sbor Canti
di Praga a instrumentální soubor o šesti nástrojích PurPur. Hudbu nastudoval dirigent Marko
Ivanovič.

Zdroj: – kul – | ČTK-ze 05.03.2008 —

Zd. K.

Další zajímavé odkazy:

• Autor opery o Miladě
  Horákové: I ten proces byl divadlo kultura.ihned.cz

• V Národním budou znovu soudit Miladu
  Horákovou aktualne.cz FOTO

• Soňa Červená
  vystoupí v opeře o Miladě
  Horákové tyden.cz FOTO

   

Členové KSČM chtějí, aby „společnost globálního kapitalismu, jež blahobyt menšiny lidí
vykupuje bídou ostatních“, nahradil spravedlivý socialismus, a to dříve, než
„úpadkové rysy napáchají nenapravitelné škody“.

Podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše komunisté nechtějí, aby debata o kladech socialismu byla
tabu. A názorový dokument, s nímž chtějí přijít komunisté na sjezd, mohl dopadnout
i hůř. „Na ústředním výboru jsme debatovali o formulacích, zvolili jsme deklaraci,
která není psána tak propagandistickým jazykem,“ uvedl Dolejš.

Na sobotním jednání působil velmi optimisticky šéf KSČM Vojtěch Filip. Od minulých voleb má
sice KSČM v Poslanecké sněmovně o 16 lidí méně než do roku 2006, ale Filip přesto věří
v budoucnost.

„Po dlouhých peripetiích vyrostla nová generace, která má vlastní sociální a životní zkušenost,“ řekl ČTK a dodal, že se mladí lidé objevují i na kandidátkách
KSČM. Donedávna přitom komunisté na okresních i krajských konferencích KSČM vždy řešili, že straníci „vymírají“ a není kde brát nové.

Kde se tedy mladé tváře v KSČM nyní berou? „Ne že by mladí přibývali víc než
dřív, ale už se u nás začínají dostávat do funkcí. Dá se mluvit
o generační výměně,“ vysvětlil Dolejš.

Zdroj: MF
DNES  

Autoři:

• Ivana SvobodováMF DNES

Ještě v roce 1951 to měl soukromý zemědělec Josef Zejval z Hrušova na Mladoboleslavsku u úřadů
dobré. Alespoň to tak vypadalo. Dostal i čestné uznání za “splnění smluvních
závazků I. mírových žní na 101,3 %“.

Už tehdy se však zřejmě schylovalo k plánu, který komunisté se Zejvalovým statkem měli: zabavit mu
celou usedlost včetně zhruba 18 hektarů bez náhrady. Nakonec jim na to stačily následující dva
roky.

„Děda hospodařil na těch pozemcích, které si pořídil po první světové válce,
téměř celý svůj život. Měl k nim vztah,“ vzpomíná na Josefa Zejvala jeho vnuk Jan
Dubský.

„Byl hodně úspěšný, takže si mohl dovolit nové vybavení,“ dodává. Jenže to, jak
to Zejvalovi „šlo“, bylo zřejmě důvodem, proč začal být trnem v oku komunistickým
funkcionářům.

Nejprve mu úřady na rok 1953 navýšily výměr dávek, které musel státu odvádět.
Jenže výměr byl nastaven tak, aby nešel splnit. V listopadu 1953 proto putoval Josef Zejval k Lidovému
soudu v Mladé Boleslavi.

Čin, za který byl potrestán, se z dnešního pohledu jmenuje absurdně: Ohrožení jednotného
hospodářského plánu. Soudci vyřkli i verdikt. Zejval si měl jít sednout na 10 měsíců do vězení.

„Nakonec to dopadlo tak, že děda zaplatil pokutu pět tisíc korun,“ dodává Dubský. Po soudu se zemědělec Zejval dozvěděl další novinku. Úřady mu zabavily jeho půdu a on za to dostal jiné pole.

„Pozemky, které mi byly k hospodaření předány, jsou pozemky, které se k ničemu
jinému nehodí než k trestání a znemožňování soukromě hospodařícího
zemědělce,“ napsal poté Zejval úřadům. Po žních tlak narůstal, a tak se Zejval sám rozhodl vstoupit
do Jednotného zemědělského družstva, což předtím odmítal.

Jenže to komunistům nestačilo. Chtěli celý statek. A tak zemědělci, kterému tehdy bylo 65 let,
nařídili, že musí dál na nově přidělených pozemcích hospodařit.

„Nakonec počkali do žní v roce 1954. Nechali dědu sklidit, a protože bylo jasné, že vyměřené
dávky nesplnil, celé hospodářství mu zabavili,“ vysvětluje Jan Dubský.

To nebyl konec. Protože Zejval část roku na svém statku hospodařil, národní výbor rozhodl, že musí zaplatit zemědělskou daň přes 8,5 tisíce. S odvoláním farmář neuspěl. Na zaplacení však neměl a zřejmě i proto od něj úřady částku důsledněji nevymáhaly. Jen
k ní připisovaly penále. Na konci roku 1957 to už dělalo přes 21 tisíc. Pak
s navyšováním údajného dluhu přestaly.

„To, že dluh stát stále eviduje, se dozvěděla teta v roce 1969. Děda tehdy zemřel a jí přišlo
vyrozumění, že s dědictvím se na ni přepisuje i ten dluh,“ líčí Dubský. Ani
Dubského teta však nikdy částku nezaplatila; odmítala, že by daň byla spravedlivá.

V dalších letech jí poslaly úřady několik upomínek, v 80. letech se pak odmlčely. Po roce 1989,
kdy Josefa Zejvala rehabilitovali a rodina si vyřizovala restituční návrh, si na dluh nikdo nevzpomněl. Ani úřady
na něj neupozornily.

„My to zjistili nedávno. Teta se rozhodla domek, který dostala v restituci, prodat. Na výpisu
z katastru nemovitostí jsme objevili poznámku, že dluží finanční správě přes
21 tisíc korun,“ dodává Dubský, který pro dnes pětaosmdesátiletou ženu vše
zařizuje.

Vysvětlení dostal až na ministerstvu financí. Jeho úředníci mu řekli, že na dluhu trvají.
A pokud chce, aby zmínka o dluhu zmizela, musí částku zaplatit. Ale nakonec prý stačí, když
na konto ministerstva pošle 8,5 tisíce — původně vyměřenou daň bez penále.

V dopise, který rodině před pár dny přišel, je uvedeno: „Ministerstvo financí Vám
zasílá složenku k zaplacení částky.“

Zdroj: MF
DNES  

Autoři:

• Jan Vaca MF DNES