V neděli 24. června 2007 bylo MUDr. Naděždě Kavalírové uděleno Čestné občanství Města Opočno. Průběh slavnostního odpoledne si můžete přečíst v článku Čestné občanství Města Opočno pro MUDr. Naděždu Kavalírovou.
Veronika Benešová a Michal Kuchta
Ocenění Osobnost rodného kraje Františka Kupky bylo uděleno rodákovi z nedalekého Českého Meziříčí arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi z rukou starosty Českého Meziříčí Josefa Panenky, předsedkyni KPV ČR MUDr. Naděždě Kavalírové, rodačce Opočna, ocenění předal předseda občanského sdružení Abakus Jiří Králíček, a in memoriam starostovi Dobrušky a prvnímu mecenáši Františka Kupky Josefu Archlebovi (1843—1913), za něhož ocenění převzala z rukou starosty Opočna místostarostka Dobrušky Blanka Čiháčková.
Naděždě Kavalírové bylo uděleno Čestné občanství Města Opočno, které převzala z rukou starosty města Štěpána Jelínka.
Průběh slavnostního odpoledne si můžete prohlédnout ve fotogalerii Čestné občanství Města Opočno pro MUDr. Naděždu Kavalírovou.
Veronika Benešová
Poslední červnový víkend se konalo v České republice XV. setkání Mezinárodního kongresu Inter-Asso.
Účastníci XV. kongresu Inter-Asso se osobně zúčastnili návštěvy Jáchymovska — Věži smrti, pietního místa Jáchymovského pekla. Hosté k památní desce položili květiny a diskutovali s přímými účastníky této doby. V Jáchymově u kostela delegace položila u pietního místa „Brána ke svobodě“ věnec. Poslední zastávka bylo u bývalého dolu Svornost. Po návratu do Prahy se večer s delegáty na závěr kongresu krátkým projevem rozloučila předsedkyně KPV ČR MUDr. Naděžda Kavalírová.
Podrobný průběh kongresu si můžete přečíst ve článku Průběh setkání Inter-Asso v Praze 22. 6.—24. 6. 2007 .
Veronika Benešová a Michal Kuchta
Poslední červnový víkend se konalo v České republice XV. setkání Mezinárodního kongresu Inter-Asso. V pátek 22. června 2007 proběhlo slavnostní zahájení ve Španělském sále na Pražském hradě za účasti velvyslanců 15 států, popř. jejich zástupců, předsednictva Inter-Assa, zahraničních delegátů 15 evropských států a české delegace.
Podrobný průběh kongresu si můžete přečíst ve článku Průběh setkání Inter-Asso v Praze 22. 6.—24. 6. 2007 .
Veronika Benešová a Michal Kuchta
– právně následné současné státy zajistili podle práva odpovídající vyrovnání za otrockou a nucenou práci,
– pro své občany a jejich pozůstalé ale i pro občany jiných států (podle příkladu Německa a Rakouska)
– v rozsahu odpovídajícím provedené práci a jejímu hospodářskému významu
s přihlédnutím
– k tehdejším mimořádným a tvrdým životním podmínkám postižených,
– k fyzickému a psychickému utrpení a
– k poškození zdravotního stavu postižených, vyplývajícímu z tehdejších pracovních rizik.
Rezoluce byla jednomyslně schválena delegáty XV. Kongresu Inter-Asso — zástupci
národních organizací bývalých politických vězňů komunismu z
Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Česka, Chorvatska, Estonska,
Litvy, Lotyšska, Maďarska, Německa, Slovinska a Slovenska
Hlavním celebrantem bude emeritní opat P. Jan Křtitel Vladimír Franze, O.Praem. Ve 13.00 hod. se uskuteční setkání členů KPV ČR a PTP ČR s představenými kláštera Teplá v Modrém salonku.
Vlasta Preislerová, Veronika Benešová
Kongresu se zúčastnily delegace bývalých politických vězňů z 12 postkomunistických států (Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Česka, Estonska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Německa, Slovinska a Slovenska). Omluvila se Ukrajina, neodpovědělo Moldavsko, Polsko a Rumunsko. Pořad moderoval br. Čestmír Čejka a vlastní akt byl zahájen státní hymnou, kterou zahrála hudba Hradní stráže.
Úvodem uvítala předsedkyně KPV ČR MUDr. Naděžda Kavalírová předsedu Senátu ČR MUDr. Přemysla Sobotku v zastoupení prezidenta republiky, který převzal nad kongresem záštitu, předsednictvo I-A, delegáty kongresu, zástupce diplomatického sboru a hosty včetně delegací z našich poboček. MUDr. Sobotkovi jako nejvyššímu přítomnému reprezentantovi ČR představila čelné představitele Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu (Inter-Asso): prezidenta Jure Knezoviće z Chorvatska a členy prezidia Dr. Tomáse Kisse z Maďarska, Pēterise Simsonse z Lotyšska a Dr. Huberta Procházku z České republiky.
Po uvítání předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR MUDr. Naděždy Kavalírové a přednesení zdravice MUDr. Přemysla Sobotky následovaly stručné ale srdečné zdravice, které přednesli ministr práce a sociálních věcí ČR a 1. místopředseda ODS RNDr. Petr Nečas v zastoupení předsedy vlády a předsedy ODS Ing. Mirka Topolánka a náměstek ministra zahraničí ČR Jaroslav Bašta v zastoupení ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Oba původně pozvané čelní představitele vlády bohužel zdrželo v Bruselu prodloužení diskuse o evropské ústavě v Radě Evropy.
Za Inter-Asso krátce poděkoval prezident Jure Knezović, který vysoce ocenil účast a podporu vysokých státních představitelů ČR i zástupců pražského diplomatického sboru. Slavnostní zahájení bylo pak ukončeno hudební vložkou pěveckého sboru.
V sobotu 23. června bylo na pořadu jednak přijetí presidia Inter-Asso a čelných představitelů KPV ČR prezidentem republiky prof. Ing. Václavem Klausem, jednak pracovní zasedání kongresu.
Srdečné a neformální přijetí muklovské delegace panem prezidentem bylo zahájeno přesně v 11.00 hod. v prezidentské kanceláři. Po něm následovala debata u kulatého stolu, při níž se pan prezident živě zajímal o mezinárodní i národní problémy a cíle Inter-Asso. S delegáty se shodl na významu účinného odporu bývalých politických vězňů proti komunistickému teroru a na nutnosti odsouzení minulých totalitních režimů od fašismu přes nacismus až po komunismus. Jejich srovnatelně zvrhlé ideologie byly příčinou zločinů proti lidskosti i proti občanským právům jednotlivců i národů, páchaných ve 20. století. Za další cíle Inter-Asso doporučil prohlubování a podporu občanských i lidských práv zejména v postkomunistických zemích a boj proti dalším novodobým „-ismům“ včetně mezinárodního terorismu.
Pracovní zasedání XV. Kongresu Inter-Asso bylo zahájeno po vyřízení nezbytných administrativních formalit Výroční zprávou prezidenta Inter-Asso Jure Knezoviće.
Knezović úvodem seznámil delegáty s programem dvou zasedání presidia I-A, která proběhla v období mezi XIV. a XV. kongresem jednak v Budapešti v říjnu 2006, jednak v Praze v lednu 2007. Na nich byl řešen především způsob podpory našich přátel v Bosně a Hercegovině, kde bývalí političtí vězni nebyli dosud rehabilitováni, a proto zatím nemají ani statut obětí komunistické totality ani neobdrželi žádné odškodnění. Od roku 2002 odkládá bosenský parlament schválení návrhu zákona o jejich rehabilitaci a dosud nenalezl politickou vůli tento zákon přijmout a situaci napravit. Hlavním důvodem jsou přetrvávající národnostní a náboženské rozpory ve společnosti, které brání rychlejšímu průběhu demokratizace a napomáhají k tomu, aby se u moci dosud držela většina funkcionářů bývalého komunistického režimu. Presidium se proto rozhodlo požádat o pomoc Vysokého komisaře OSN a mimořádného komisaře EU pro Bosnu a Hercegovinu.
Pak prezident Knezović vysoce ocenil význam festivalu „Mene Tekel“ proti totalitě, který jako připomínku na převzetí moci komunisty uspořádala KPV ČR ve dnech 19. až 25. února 2007 v Praze a kterého se na pozvání KPV ČR spolu s více prezidentem I-A Rolandem Bude zúčastnil. Zdůraznil význam diskusí o komunistické totalitě, které proběhly se studenty Karlovy univerzity, komentované promítání trezorových filmů, zejména záznamu z procesu s Dr. Miladou Horákovou k ilustraci tehdejších poměrů, a význam soutěže vypsané v rámci festivalu pro žáky základních škol, kteří se písemně nebo výtvarně vyjadřovali na téma „Život v totalitě“. Festival i soutěž označil jako vzor nenásilného a objektivního informování mladších generací o komunistické totalitě. K tomu připomněl, že komunisté své totalitní režimy všude uskutečňovali s bezohlednou brutalitou a za cenu likvidace svých politických odpůrců. Obdobně ocenil také mezinárodní význam další akce KPV ČR, druhého ročníku prvomájových oslav v Praze na Letné , organizovaný pod patronací KPV ČR za přítomnosti a podpory předsedy vlády Ing. Mirka Topolánka a místopředsedy Evropského parlamentu Görana Lindblada, autora Evropské deklarace o zákazu propagace komunismu v členských zemích EU. V předvečer 1. máje se pan Lindblad zúčastnil v ČT televizní diskuze s ideologem KSČM Ransdorfem, kterého poučil, že lidé musí posuzovat každý politický režim podle praktických výsledků a míry dodržování demokratických i lidských práv, které tyto režimy svým občanům poskytují. Jak z historických zkušeností vyplývá, je komunistická ideologie zločinná z principu, protože vychází z násilných předpokladů — z třídního boje a z nadvlády jedné strany. Proto porušování lidských práv v komunistických režimech nevyplývá z chyb jednotlivců, ale naopak je logickým následkem programovaného násilí, bez něhož nemohou tyto režimy vůbec existovat. Na prvomájovém setkání pan europoslanec Lindblad stručně a výstižně seznámil s Deklarací několik tisíc mladých lidí, kteří se oslavy zúčastnili. Jeho projev dále doplnil čínský disident a místopředseda kanadského parlamentu, kteří byli v té době na návštěvě u nás.
Na závěr své zprávy referoval Jure Knezović o setkání bývalých chorvatských a maďarských politických vězňů v jihomaďarském městečku Szigetvár v okresu Baranya. Maďarská delegace byla vedena Dr. Tomásem Kissem, členem předsednictva Inter-Asso, a chorvatská delegace prof. Slavko Meštrovićem. Za Inter-Asso byl přítomen prezident Jure Knezović a jednatel Günther Rudolph, který vyjádřil přesvědčení, že setkání proběhlo v klidných a přátelských diskuzích a významně přispělo k porozumění mezi národy.
Poté zasedání pokračovalo referáty jednotlivých národních delegací. Z mezinárodního hlediska z nich jednoznačně vyplynula současná kampaň postkomunistické ruské vlády, zaměřená na přímé i nepřímé narušování demokratického vývoje v evropských postkomunistických státech podle zásad neblaze proslulé carské a později sovětské koloniální, rasové a národnostní politiky. K nepřímému politickému nátlaku na řadu bývalých postkomunistických států Moskva začala zneužívat jednak ruské národnostní menšiny ve státech, které se osamostatnily po rozpadu bývalého Sovětského svazu, jednak členy bývalých komunistických stran a jejich mládežnických organizací v jednotlivých státech pro organizaci demonstrací a různých jiných forem tzv. „lidového“ odporu. Pro přímý nátlak jí posloužily ekonomické vztahy, zejména významná závislost států střední a východní Evropy na ruské ropě a na ruském zemním plynu. Nejotřesnější doklady k tomu pocházejí z Ukrajiny, Běloruska a Estonska a daleko za nimi v poslední době nezůstávají ani tzv. „lidové“ kampaně proti umístění amerických a NATO obranných raket a radaru na území Česka a Polska. Ve všech případech k tomu Moskva zneužívá populistické a nepravdivé argumenty včetně lživých tvrzení o porušování bezpečnosti Ruska a dohodnuté vojenské rovnováhy. „Lidovým“ protestům postkomunistů a často i naivních příslušníků ostatních levicových stran se postkomunisté snaží dodat zdání demokratičnosti hlásáním požadavku o rozhodování v referendu, protože doufají, že se jim podaří zmanipulovat veřejné mínění. Při každém jiném a odpovědně vedeném rozhodování o zvýšení bezpečnosti našeho státu a celé Evropy proti mezinárodnímu terorismu jejich lživé argumenty totiž nemohou obstát.
Výroční zprávu za KPV ČR přednesl bratr Dr. Procházka. V podstatě doplnil příznivé hodnocení Festivalu proti totalitě a Prvomájových oslav na Letné, které proběhly pod záštitou KPV ČR a které už zmínil ve své zprávě o činnosti Inter-Asso prezident Knezović. Pak zmínil stručně letošní třetí nejdůležitější akci — setkání zástupců KPV ČR s představiteli demokratických stran na Žofíně , zaměřené k zákazu propagace komunistické ideologie a komunistické strany. Z tohoto jednání nás potěšil zejména projev premiéra a upřímný zájem ministryně školství a mládeže o nápravu výuky evropské i české historie ve 20. století. Z poslední doby zmínil Moskvou řízený odpor komunistů proti radarové základně u nás jako příklad typického komunistického zneužívání občanských svobod k vlastním cílům, zejména k narušování demokratického vývoje a k snižování bezpečnosti a spolupráce evropských států. V závěru informoval delegáty kongresu o snaze KPV ČR vybudovat u Věže smrti u bývalého tábora „L“ mezinárodní muzeum otrockých a nucených prací a o snahu KPV ČR vyhlásit Věž smrti jako národní kulturní památku. K těmto akcím připravilo vedení KPV ČR jako podkladové materiály pro delegáty jednak faktografickou brožuru „OTK Vykmanov a NPT Vykmanov II — L“, jednak návrh na úpravu areálu muzea, vystavený v jednacím sále kongresu a zpracovaný ideově v disertační práci jedné z letošních absolventek pražské fakulty architektoniky pod vedením Ing. arch. Hlaváčka, aby delegáti kongresu mohli lépe posoudit skutečný areál ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří, který navštívili o den později.
Hlavním bodem jednání byla diskuze o otrocké a nucené práci v komunistických režimech. Souhrnným referátem ji uvedl br. Čestmír Čejka. Diskuse se zúčastnili zejména delegace Chorvatska, pobaltských republik, Maďarska, Česka a Německa. K dílčím výsledkům diskuse navrhla k tomu jmenovaná komise I-A, vedená členem předsednictva Pēterisem Simsonsem, závěrečnou kongresovou rezoluci .
Po již zmíněné návštěvě Věže smrti se delegáti kongresu v neděli 24. června seznámili ještě s pamětním místem v parčíku u jáchymovského kostela, kde je umístěna „Brána ke svobodě“ a pamětní kameny jednotlivých komunistických lágrů. U obou pietních míst položili zástupci Inter-Asso věnce. Večer po návratu do Prahy byl kongres ukončen závěrečným projevem předsedkyně KPV ČR.
Jeho průběh i organizaci delegáti hodnotili kladně, zejména ocenili mezinárodní úroveň a význam zahajovacího večera na Pražském hradě, podtrženou účastí členů diplomatického sboru z postkomunistických států, sdružených v Inter-Asso, a věcnou diskusi předsednictva Inter-Asso a KPV ČR s panem prezidentem Klausem o shora již uvedených problémech.
V sobotu 23. června byla ve hlavním zpravodajství odvysílána zpráva o Mezinárodním kongresu Inter-Assa.
Dr. Hubert Procházka
Luboš Hruška se narodil v roce 1927 v Plzni. Jeho středoškolská studia přerušila II. světová válka, během které byl jako šestnáctiletý nasazen k Luftschutzpolizei, což byla ponáletová služba k vyprošťování raněných a mrtvých obyvatel po leteckém bombardování. V roce 1946 dokončil středoškolská studia a nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích. Jako mladý důstojník byl zařazen k vojenskému útvaru v blízkosti státních hranic a při pokusu o jejich překročení byl v roce 1949 zatčen. Byl odsouzen k 18 letům těžkého žaláře, propadnutí veškerého majetku a zbavení čestných práv občanských.
Za neustálého nelidského týrání poznal věznice Špilberk, Pankrác, Bory, Opavu, Leopoldov, Ruzyni a jáchymovský pracovní tábor Bytíz u Příbrami. Během více než desetiletého věznění složil Luboš Hruška slib, že pokud přežije, vybuduje na ovocné zahradě, kterou zdědil po rodičích, památník obětem komunismu v podobě křížové cesty.
Po návratu z vězení začal na ovocné zahradě v Plzni-Doudlevcích pracovat a postupně ji měnil v meditační areál. Pokácel ovocné stromy, upravil terén a při svém dělnickém zaměstnání dojížděl do Průhonic, kde se účastnil přednášek o zahradní architektuře. Na základě získaných znalostí začal realizovat parkovou úpravu zahrady založenou na vhodných barevných uskupeních jehličnanů a vodních a zelených ploch. Luboši Hruškovi šlo ale především o realizaci nosné myšlenky budovaného areálu, která by vyjádřila trvalou připomínku utrpení těch lidí, kteří se postavili totalitním režimům — ať již fašistickému nebo komunistickému. Tou nosnou ideou se stalo utrpení Ježíše Krista, který své utrpení přijal jako zástupnou oběť za lidstvo.
Záměr vybudovat křížovou cestu ale nezůstal utajen, a tak Luboš Hruška své dílo v letech 1987—89 realizoval za stálého dozoru StB. Pro svoji myšlenku získal akademického sochaře Romana Podrázského z Přibyslavi, který byl ochoten zdarma vytvořit 12 unikátních pískovcových plastik pro 14 zastavení křížové cesty. Na realizaci křížové cesty nebylo možné za vlády komunistů získat povolení, a tak riskoval Luboš Hruška odvoz 12 kusů pískovcových kvádrů z Hořic v Podkrkonoší nejprve do dílny R. Podrázského v Přibyslavi a po zpracování další převoz do Plzně. Veškeré náklady hradil ze svého dělnického platu. Sochy byly na zahradě instalovány v letech 1987—1991.
Po listopadu 1989 vznikl, jako dovršení projektu, záměr vybudovat v meditačním areálu kapli, která je dílem architektů J. Soukupa a J. Opla. Pro její realizaci a především pro získání podpory dobrovolných dárců založil Luboš Hruška Nadaci Památníku obětem zla. Při práci ve správní radě nadace jsem měl možnost spolu s dalšími přáteli J. Švecem, J. Cuhrou, P. M. Pometlem, C. Fojtíčkem a J. Soukupem spolupracovat s Lubošem Hruškou a pomáhat mu s dokončením jeho díla. Bez Lubošovy hluboké víry a důvěry v Boží záměr by se jen těžko dokončení areálu dosáhlo. Velkou oporou byla Luboši Hruškovi také jeho rodina, dcera Jana a syn Petr, který se stal knězem. Především mu ale byla oporou jeho žena Lída, která jej doprovázela po celý společný život v dobrém i ve zlém.
Vybudovaná kaple byla zasvěcena svatému Maxmiliánu Kolbe. Tento kněz, později svatořečený, se obětoval za již určeného vězně, otce 3 dětí, a podstoupil dobrovolně smrt popravou v nacistickém koncentračním táboře.
Dnes slouží kaple i celý areál Památníku obětem zla všem občanům k církevním a kulturním účelům.
Město Plzeň patřilo k velkým dárcům, kteří přispěli na dokončení areálu, a proto také Rada města Plzně souhlasila s tím, když v roce 1995 Luboš Hruška předal dokončený areál „Meditační zahradu — Památník obětem zla“ do vlastnictví Biskupství plzeňského. Provoz a údržbu areálu nyní zajišťuje Jiří Kutek, kterého Luboš Hruška do péče o zahradu řadu let zaučoval.
Luboš Hruška se svou neúnavnou prací zasloužil o vybudování neobyčejného díla, které má nejen vysoké estetické hodnoty, ale především duchovní rozměr. Za své celoživotní dílo byl vyznamenán řadou cen. Je nositelem Historické pečetě města Plzně (1992), Ceny města Plzně (1994), Řádu T. G. Masaryka uděleného prezidentem ČR v r. 1997, Velkokříže rytířského Řádu svatého papeže Silvestra (2002), Medaile Vojenského sdružení rehabilitovaných (2003), Ceny hejtmana Plzeňského kraje za občanskou statečnost (2003) a Čestného občanství města Plzně (2006).
Petr Náhlík, náměstek primátora města Plzně
S Lubošem Hruškou jsme se rozloučili v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje v pondělí 9. července.
(Zd. K. zveřejněno se svolením autora)
Foto: Josef Švec
foto Památník obětem komunismu, Praha-Újezd 2007
![\"ujezd-pamatnik-obetem-komunismu-2007\"](\"/soubory/ujezd-pamatnik-obetem-komunismu-2007.jpg\" "\\"ujezd-pamatnik-obetem-komunismu-2007\\"")
foto: Michal Kuchta
Veronika Benešová