Výstava protikomunistického odboje středem zájmu — V Senátu P ČR se uskutečnila
24. února vernisáž výstavy III. odboj v Československu. Výstavu zde společně uspořádali
předseda Senátu Přemysl Sobotka a europoslanec Oldřich Vlasák.
Vernisáže se zúčastnila řada osobností, například předsedkyně KPV ČR Naděžda
Kavalírová, arcibiskup Karel Otčenášek a královéhradecký biskup Dominik Duka,
senátoři, poslanci a mimo jiné také samotní účastníci protikomunistického odboje,
kteří totalitní praktiky zažili na vlastní kůži.
Vystoupil zde náš přední houslový virtuos Jaroslav Svěcený. Vlastní skladbu zahrál
na housle známého, ale bohužel již zesnulého, hradeckého houslaře Vladimíra Pilaře.
Po zahájení výstavy se zde konala Mezinárodní konference festivalu proti totalitě MENE
TEKEL o problematice výuky novodobých dějin v zemích Evropské unie.
Na konferenci vystoupil Oldřich Vlasák a mimo jiné uvedl: „Přestože nás historie varuje,
komunistické myšlenky a chování jsou v České republice silně zakořeněny. Demokracie je
stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem, že žije
v Parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická strana je
nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži a na touze
znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokracii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům
pomáhá k nástupu k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu
za „povrchní“ blahobyt, po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých
podmínek je to či ono reálně dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů
komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si svá
vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní
zodpovědnost za svůj život…“. (Na prvním snímku vpravo člen KPV ČR a bývalý
politický vězeň Karel Páral,uprostřed arcibiskup Karell Otčenášek. Na druhém snímku: Oldřich
Vlasák, Přemysl Sobotka a Jaroslav Svěcený.)
Zdroj: Eva Veselá
Projev europoslance Oldřicha Vlasáka na konferenci Mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel
v Senátu P ČR — 24. února 2009
Totalitní režimy a Evropská unie
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi zahájit můj krátký projev citátem českého žurnalisty Vladimíra Bystrova:
„Demokratický svět dosud nezískal náležitě naléhavou představu o hloubce komunistické
antihumánnosti. Proto také nevznesl požadavek na dekomuni
zaci postkomunistických společností — a většině jejich občanů to jen
vyhovuje.“
Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro
nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitním režimem. Za činnost
proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno
na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo
ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech
o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než
80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických
praporů. Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války
za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti,
kteří se postavili komunistické moci v aktivním odporu.Přestože nás historie varuje,
komunistické myšlenky a chování jsou zde v České republice stále silně zakořeněny.
Demokracie je stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem,
že žije v parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická
strana je nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži
a na touze znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokra
cii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům pomáhá k nástupu
k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu za „povrchní“ blahobyt,
po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých podmínek je to či ono reálně
dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si
svá vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní zodpovědnost
za svůj život.
Obrátím teď Vaši pozornost za hranice České republiky. Rusové si nedávno zvolili jako
třetí nejoblíbenější nežijící osobnost národa J. V. Stalina — vraha miliónů
lidí, distributora totalitní ideologie, režimu a hrůzných praktik s ním spojených.
Ruský pohled na věc nejspíš neovlivníme. Můžeme však ovlivnit ten evropský. Lidé
v tehdejší západní Evropě nechápali a mnozí i dodnes nechápou, jakých
zločinů se komunistický systém dopouštěl a jaké nebezpečí trvale přináší.
Domnívám se, že evropská diskuse nad zkušeností s totalitou není dostatečná, stejně
jako vyrovnání se s minulostí v rámci střední a východní Evropy. Tento
proces však nelze vynutit, nelze jej nakázat, ale pokud se má vyvíjet, je nezbytné vynaložit iniciativu
a především vzbudit zájem široké veřejnosti.
Dnešní doba člověka zahlcuje množstvím informací, které není schopen vstřebat a často ani
nechce slyšet. Jedním ze způsobů, jak vzbudit zájem, je vyvolat pocit — jakýkoli jen ne
lhostejný. Kdo se jednou podíval do Osvětimi, nepochybně si odnesl hluboký emocionální
prožitek, který nutí nejen k zamyšlení, ale i k sdílení s ostatními. Vedle
obrazové, audiovizuální a textové dokumentace existuje ještě další svědectví,
které mnohdy dokáže zapůsobit silněji než číselné výčty obětí totality, a tím
jsou konkrétní lidské příběhy, osudy lidí, se kterými se můžeme ztotožnit. Pokud
budeme moci spojit všechna tato svědectví v jeden celek, vzbudíme skutečný zájem. Musíme tedy
poskytnout co nejvíce prostoru lidem, kteří se nebáli otevřeně proti režimu vystoupit a kteří
jsou ve svých výpovědích přímým důkazem jeho krutosti a antihumánnosti. My
občané bývalého východního bloku víme dobře, o čem mluvíme a před
čím varujeme. Varujme nejen v České republice, ale i v ostatních zemích
Evropy.V současné době předsedáme Evropské unii a stejně jako pro každou členskou zemi je i pro
Českou republiku předsednictví příležitostí, jak upozornit na oblasti, ve kterých díky
svému specifickému know-how můžeme Evropě něco přinést. Zkušenosti s komunismem jsou rozhodně jednou
z nich.
Závěrem mi dovolte odpovědět na otázku — Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat
být a zapudit tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než
aktuální. Základem totalitních režimů je zpravidla krize lidstva. Nespravedlivá sociální
politika za doby ranného kapitalismu zapříčinila bídu a velké sociální rozdíly
mezi nejchudšími vrstvami a bohatými podnikateli a továrníky. Různí ideologové
využívali různě těchto nedostatků k tomu, aby chodili mezi utlačené vrstvy a podněcovali je
ke vzpourám a revolucím. Velká hospodářská krize ve třicátých letech
umožnila pozdější nástup fašismu a nacismu, kterému nedokázala západní demokracie
zabránit. Dnes na vlastní kůži zažíváme dopady nové finanční
a hospodářské krize. Mějme se proto na pozoru!
Děkuji Vám za pozornost.
Oldřich Vlasákposlanec Evropského parlamentu
V Praze 24. února 2009
Na web vložil Zd. Kovařík