Festivalu, jehož cílem je připomenout našim spoluobčanům, že jsme se dosud nevyrovnali s naší temnou
minulostí druhé poloviny minulého století, a že je i v současnosti životně důležité a nezbytně nutné střežit a bránit naši stále více ohrožovanou demokracii. Prožíváme a
zabýváme se různými civilizačními krizemi, ale opomíjíme řešit jejich
prapříčinu, která spočívá ve společenské krizi morální. Ta se projevuje
totální ztrátou či převracením přirozených a základních lidských hodnot,
opomíjením spravedlivých sociálních potřeb všech vrstev a skupin obyvatelstva,
znehodnocováním kultury lidského ducha a nedostatkem úcty v mezilidských vztazích.
Ožívá znovu hrozba extremistických skupin s vazbou na bývalé totalitní struktury a systémy dvacátého století.
Již předchozí dva ročníky festivalu MENE TEKEL se úspěšně zaměřily na odstraňování těchto
záporných společenských jevů a rozsáhlou řadou akcí burcovaly především naši
mládež, ale i všechny občany, aby se v rámci svých možností aktivně zapojili do nezbytného úsilí o důsledné vypořádání se se stíny a dědictvím
minulosti.
V letošním ročníku festivalu MENE TEKEL se jeho tvůrci znovu obracejí na všechny lidi dobré vůle,
aby nezůstali stranou, když se už, bohužel, jedná o záchranu samotných pilířů civilizace.
K tomu mají napomoci i všechny akce festivalu. Dnes je to právě zahajovaný
devítidílný výstavní projekt „Arogance moci“, který se skládá
z následujících částí: Zkouška odvahy, Aby se to už neopakovalo, Očima vnuků,
Mlynáři od Babic, Překonej stěnu smrti, Arogance moci, Dcery 50. let, Popravení z politických důvodů a Proti zlu, násilí, pro paměť národa.
Námět a scénář výstavního projektu vypracovali manželé MgA. Daniela a Mgr. Jan Řeřichovi,
výtvarníkem výstavy se stal pan Josef Kobra Kučera a kurátorem opět pan Mgr. Michal Kuchta. Všem
patří velký dík. Manželům Řeřichovým děkujeme ovšem také za autorství celého
obsáhlého a nadmíru záslužného dalšího ročníku tohoto festivalu.
Pozoruhodným a potěšujícím rysem výstavy je velká autorská spoluúčast mladých,
kteří v mnoha částech projektu vystupují nejen jako protagonisté v soukolí totalitního
teroru, ale i jako příbuzní obětí komunistického režimu. Jeden díl výstavy je
věnován také komunistickému útlaku v Lotyšsku, Litvě, Chorvatsku, Slovinsku a Slovensku.
Za necelé dvě hodiny promluví z balkonu paláce Kinských předsedkyně Konfederace politických
vězňů paní MUDr. Naděžda Kavalírová, primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém,
místopředseda Ekumenické rady církví Mgr. Josef Červeňák a prezident mezinárodní
asociace politických vězňů Inter-ASSO pan Jure Knezović.
Další dny budou promítány dokumentární a jiné filmové snímky pro školy
i dospělé. Mezi nimi bude i otřesný dokument lotyšského režiséra Edvinse Šnore The Soviet
Story. Mnoho večerů bude věnováno rockovým koncertům hudebních skupin šikanovaných
bývalým režimem.
Festival vyvrcholí ekumenickou bohoslužbou za popravené, umučené a zemřelé politické vězně
v neděli 1. března odpoledne v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha.
Provedl jsem pouze malé nahlédnutí do programu festivalu. Není účelem říci zde všechno.
Důležité je především znovu ocenit nesmírnou práci všech tvůrců a organizátorů festivalu a popřát celému projektu úspěšný průběh. A poděkovat všem návštěvníkům,
kteří ho svou přítomností podporují.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že bychom byli velmi nešťastní, kdyby všechny naše oběti a úsilí
z doby našich mladších let, kdy jsme se jednoznačně postavili proti zlu a násilí, byly vynaloženy nadarmo.
Proto vybízíme dnes zvláště příslušníky mladé generace, aby nepodlehli lhostejnosti a ryze
konzumnímu způsobu života, ale aby dokázali jasně rozlišovat dobro od zla a postavili se se vší
rozhodností na obranu všeho, co je nám drahé a na čem závisí budoucnost našeho národa
i naší planety.
Po čase utrpení by měl přijít i čas radosti.“
23. února 2009— Leo Žídek