Kříž obrany státu ministra obrany České republiky a Vyznamenání Zlaté lípy ministra
obrany České republiky udělila Vlasta Parkanová u příležitosti 90. výročí vzniku
samostatného československého státu.
Odbor komunikačních strategií MO:
Tisková a informační služba
INFOSERVIS
Praha, 27. října 2008
- Ministryně obrany Vlasta Parkanová rozhodla svým rozkazem ze dne 30. září
2008
o doplnění vojenských rezortních
vyznamenání o „Kříž obrany státu ministra obrany České republiky“
a „Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky“. - Zřízením Kříže obrany státu a Vyznamenání Zlaté lípy navazuje
Ministerstvo obrany na tradici obdobných resortních vyznamenání udělovaných
v prvorepublikovém období. První ocenění je udělováno zejména za bojové
a vojenské činy či záchranu lidských životů, druhé za výrazný přínos pro
rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky.
U příležitosti 90. výročí vzniku samostatného československého státu
ministryně obrany České republiky Vlasta Parkanová
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
in memoriam
plukovníkovi Josefu BRYKSOVI,za hrdinství v boji proti nacismu, za obranu demokracie
a obnovu Československé republiky.
Josef Bryks se narodil 18. března 1916. Vojenskou kariéru zahájil roku 1934 na Škole pro
důstojníky v záloze v Košicích, ale postupem času se přeškolil na stíhacího
pilota. Za okupace pomáhal organizovat útěky československých
pilotů do Polska, ale po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí.
V Maďarsku byl zatčen, vězněn a pak poslán na Slovensko. Odtud záhy uprchl a dostal
se do Francie a později Velké Británie. Nejprve sloužil u 310. československé
stíhací perutě, v dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal
výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých
akcí nad územím nepřítele. Dne 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat. Pětkrát se pokusil o útěk. V roce 1945 byl
osvobozen spojeneckými vojsky. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi
souvisejícími komplikacemi. V únoru 1948 odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy
poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Dne 3. května 1948 byl zatčen.
Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. V květnu 1950 byl
za přípravu vzpoury a útěku odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Byl poslán
do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. Jeho zdravotní stav se však
zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče
a léky mu byly soustavně odpírány. Plukovník Josef Bryks zemřel na infarkt
v noci z 11. na 12. srpna 1957. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka.
Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád bílého lva vojenské skupiny II.
třídy. Obdržel řadu dalších vyznamenání, mimo jiné Řád britského impéria.
………
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
generálporučíkovi Tomáši SEDLÁČKOVI,za hrdinství v boji proti nacismu,
za obranu demokracie a obnovu Československé republiky.
Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918. Po ukončení základní vojenské
služby absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou do Francie
a na jaře byl přidělen k 1. československé pěší divizi ve Francii. Po porážce Francie
uprchl do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády
a absolvoval řadu vojenských kursů, včetně parašutistického výcviku. V roce 1944 byl zařazen mezi
důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem
2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval na Dukle a posléze byl
v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání shozen na Slovensku.
Po osvobození Československa absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté se stal přednostou
operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil
na Vysokém vojenském učilišti v Praze. 21. února 1951 byl zatčen a po mučením
vynuceném přiznání odsouzen na doživotí ve vykonstruovaném procesu za údajnou
velezradu a špionáž. Byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře
Bytíz při příbramských uranových dolech. Propuštěn byl 11. května 1960, poté pracoval jako
skladník u Pražské stavební obnovy. Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace. Byl
předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, předsedou Československé obce legionářské
a pracoval v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti
generálporučíka. Generálporučík Tomáš Sedláček je nositel Řádu
M.R.Štefánika a Řádu T.G.Masaryka.
***
Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky
in memoriam
Miladě HORÁKOVÉ,za hrdinství v boji proti nacismu, za obranu demokracie
a obnovu Československé republiky.
Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901. Vystudovala práva na Univerzitě Karlově.
Promovala v roce 1926 a v letech 1927 — 1940 pracovala v Ústředním
sociálním ústavu hlavního města Prahy. V roce 1929 vstoupila do Československé
národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila
v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k osmi letům káznice, vězněna
v Terezíně a později v Aichachu u Mnichova. Po osvobození v květnu
1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu,
ve kterém působila až do komunistického puče, po němž v březnu 1948 složila mandát.
27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout
komunistický režim. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy
začal 31. května 1950 a trval osm dní. Po závěrečné řeči státních zástupců
byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti
do dvaceti osmi let. Milada Horáková byla 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením.
Poprava byla vykonána 27. června 1950. V roce 1991 prezident Václav Havel udělil Miladě Horákové
in memoriam řád T. G. Masaryka I. třídy. Roku 2006 byla Miladě Horákové udělena americkou
Nadací pro vybudování washingtonského památníku obětem komunismu Medaile svobody. V roce
2007 byla in memoriam oceněna Záslužným křížem ministryně obrany.
Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky
Janě KÁNSKÉ, dceři Milady Horákové.
Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky
Naděždě KAVALÍROVÉ,za obranu demokracie.
Naděžda Kavalírová se narodila 13. listopadu 1923. V mládí byla členkou strany národně
socialistické a studovala medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Dne 25. února
1948 se zúčastnila pochodu studentů na Hrad, po únorovém převratu vystoupila ze strany
na protest proti její kapitulaci před tlakem komunistů. V březnu 1948 byla jako politicky nespolehlivá
vyloučena ze všech vysokých škol v Československu. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena
ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a špionáž. Z vězení byla propuštěna
v roce 1959. Poté pracovala jako pomocná dělnice, dělnice na soustruhu a později jako úřednice
Národního výboru v Praze 9. Po revoluci se stala předsedkyní Konfederace politických
vězňů České republiky. MUDr. Naděžda Kavalírová byla oceněna Svatováclavskou medailí,
Medailí cti a vděčnosti Společnosti Jana Masaryka a v roce 2006 jí byl propůjčen Řád
Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie,
humanity a lidských práv.
Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky
Františku ŠEDIVÉMU,za obranu demokracie a obnovu Československé republiky.
František Šedivý se narodil 2. července 1927. Hned po válce jako člen Československé strany
národně sociální aktivně vystupoval proti nastupující komunistické totalitě.
V únoru 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad za prezidentem Benešem
a později se aktivně zapojil do činností, které tehdejší režim označoval jako
„protistátní“. Odveta komunistické moci na sebe nenechala dlouho čekat. Nejprve byl vyloučen
v posledním ročníku z Vysoké školy a v roce 1952 zatčen a následně odsouzen
ke čtrnáctiletému žaláři za trestný čin velezrady a vyzvědačství. Prošel snad
všemi těžkými kriminály a pracovními tábory, které v tehdejším Československu
existovaly. Pankrác, Mírov, Jáchymov, pracovní tábory na Příbramsku —
Bytíz a Vojna, tam všude si často v nelidských podmínkách odpykával svůj trest.
A třebaže první amnestovaní političtí vězni odcházeli domů již v roce 1960, on sám byl
podmínečně propuštěn až v roce 1964. Listopadová revoluce v roce 1989 mu přinesla plnou
rehabilitaci. Angažuje se v Konfederaci politických vězňů, kde v současné době zastává
funkci prvního místopředsedy. Je autorem několika knih o pracovních táborech padesátých
let, spoluautorem knihy Zadní Třebaň včera a dnes, vydané k miléniu obce a několik let vedl kroniku
obce.
Přepis Zd. K- říjen 2008