Třetí odboj existoval!

Třetí odboj charakterizoval pplk. dr. Eduard
Stehlík , zástupce ředitele Vojenského
historického ústavu. Nejprve porovnával druhý a třetí odboj. Upozornil, že jeho aktéry byli
prakticky stejní lidé — sokolové, skauti, důstojníci. A používali stejné metody jako
za druhé světové války — získávali informace o záměrech komunistů, snažili se škodit, někteří, jako třeba bratři Mašínové a jejich přátelé, dokonce zvedli zbraně.

Ovšem Stehlík připomněl, že do ozbrojeného boje vstoupili i mnozí další, tentokrát
exulanti. Letci, kteří se vrátili do britské RAF, těch bylo několik desítek. Lidé, kteří
odešli do francouzské Cizinecké legie a bojovali třeba ve Vietnamu. Samozřejmě všichni, kteří působili
v západních zpravodajských službách, ať už jako agenti-chodci, řídící
důstojníci, analytici a další. A dobrovolníci, kteří vstoupili do pracovní roty americké
armády číslo 4091. Vojáci téhle roty v západním Německu se považovali za zárodek
nové svobodné československé armády, cítili se jako členové Družiny na první
světové války v Rusku — čekali na vypuknutí třetí světové války. Velel jim major
Karel Černý, který byl za druhé světové války pobočníkem plukovníka Heliodora
Píky v Moskvě, tedy člověk, který dobře poznal sovětský režim.

„Existoval  zásadní rozdíl mezi druhým a třetím odbojem,“ zdůraznil
Stehlík. „Zatímco za druhé světové války bojovali Češi proti Němcům, proti nacistům, během
třetího odboje mezi sebou bojovali sami Češi,“ uvedl  pplk. dr. Eduard Stehlík

Plukovník Karel Procházka, který vedl československou filiálku britské výzvědné
služby známou pod zkratkou CIO, upozorňoval na zásadní rozdíl mezi dvěma kategoriemi uprchlíků
— citoval Stehlík už zesnulého Procházku, Havlem povýšeného na generála. Emigranti,
to byli ti, kteří odešli a chtěli se usadit v zahraničí. Kdežto exulanti byli lidé, kteří odešli,
aby proti komunistickému režimu bojovali.

Skupina senátorů chystá zákon, který by třetí odboj uznal. Čestmír Čejka, který
hovořil jménem Konfederace politických vězňů, vyslovil obavu, že proti němu budou v parlamentu vystupovat
levičáci a ultralevičáci. Má pravdu. Ostatně kdyby tahle levicová opozice neexistovala, mohl tento
zákon — stejně jako právě zakládaný Ústav pro studium
totalitních režimů — existovat dávno.

Na konferenci nemohla chybět ani předsedkyně KPV MUDr. Naděžda Kavalírová

Velké znechucení nad ředitelem České televize Jiřím Janečkem vyslovil Adolf Rázek, vyšetřovatel
ÚDV, bývalý politický vězeň. Kdyby existoval zákon o třetím odboji, nemohl by prodat
seriál Třicet případů majora Zemana k jeho rozšiřování na DVD. Prostě tento zákon by
nedovoloval propagaci komunismu a jeho zločinů. Bohužel je to tak — dnes se můžeme jenom divit nad Janečkovou
necitlivostí.

V diskusi se objevil názor, že by rada Ústavu pro studium totalitních režimů mohla udělovat
osvědčení „válečný veterán studené války“ lidem,
kteří proti komunismu skutečně bojovali.

V závěru upozornil místopředseda Senátu Jiří Liška, pod jehož záštitou seminář
proběhl, na zajímavou skutečnost: Topolánkova vláda je první kabinet po pádu komunismu, v němž
nesedí žádný bývalý komunista.

Když jsem tam seděl, vzpomínal jsem na to, jak jsme v květnu 1995 svolali s Českou televizí do baru MAT
všechny agenty-chodce a jejich řídící důstojníky, o kterých jsme věděli a kteří byli
v té době na oslavách v Praze. Zpovídali jsme je do seriálu, který se vysílal
v roce 2002 pod názvem Československo ve zvláštních službách. Činnosti protikomunistických
zpravodajských skupin jsme věnovali několik dílů, jeden byl i o londýnské skupině Karla
Procházky.

Tehdy jsme si mysleli, že to odkomunizování naší společnosti půjde velmi rychle. Jenže jsme se mýlili,
od té doby se pokročilo jenom málo. A to díky několika „rebelům“, kteří navzdory
tradičním strukturám přemýšlejí jinak, nejsou zasaženi komunistickým myšlením jako my
starší, byť si to přiznáváme neradi.

Karel Pacner, www.karelpacner.cz

Se svolením autora zaslal Zdeněk Kovařík

Související články: