Slovo k dnešku (projev z oslavy 17. /15./ listopadu 2007 v Ostravě)
Již několik roků nový název pro Mezinárodní den studentstva — Den boje za svobodu a demokracii — nám napovídá, že v úsilí o dosažení nejvyšších hodnot
v životě naší společnosti se nejedná pouze o aktivity studentů, ale o záležitost, která by
se měla týkat nás všech. Použití slova „boj“ v názvu tohoto státního
svátku je možná poněkud nevhodné. Příliš nám připomíná násilí a věčné oplácení. Nemáme ani dobré vzpomínky na boj za mír za socialistické
éry. Lepších výsledků bychom dosáhli pozitivními občanskými iniciativami a dobrou
výchovou mladé generace jak ve školách tak v rodinách. Ale náprava věcí veřejných
by se měla stát společným cílem a úkolem všech občanů.
Přesto zde naši mladí hrají hlavní roli. Právě v těchto letech dospívají a vstupují do života mladí lidé a maturanti, kteří se narodili již po 17. listopadu 1989. Ti už nepoznali na své kůži zvrácenost komunistické ideologie uváděné do praxe. Mají nerušené možnosti
studovat, cestovat, svobodně se vyjadřovat a usilovat o sebeuplatnění. Také se však přitom mohou setkat s celou řadou negativních zkušeností s omezováním a zneužíváním demokracie. Viděli jsme to názorně při nedávném střetu anarchistů s neonacisty v Praze při protižidovských provokacích.
Jeden moudrý muž nedávno uveřejnil a připomenul následující lidskou zkušenost:
Žádná totalita nemusí trvat věčně. Vyhasne, je poražena a nahrazena spravedlivějším režimem.
Získaná svoboda se radostně rozvíjí, ale časem zapomíná na řád a zodpovědnost.
A přes přílišný a mravně labilní liberalismus, kdy se nenormální chování
stává normou, přechází v naprostou uvolněnost a anarchii. Této situace snadno
využívají jedinci s touhou po absolutní moci a světovládě. Opět vítězí totalitní
struktury a státní teror.
Kolikrát se už takové drama v dějinách lidstva opakovalo! Historikové nám to mohou potvrdit a i my už o tom leccos víme.
Vraťme se nyní k naší skutečnosti. Nemusíme do nekonečna vypočítávat chyby, kterých
se v současnosti dopouštíme. Naše demokracie je však jimi znovu ohrožována. Chceme-li prodloužit tu
lidštější společenskou etapu, kdy na miskách historických vah převažuje právo a spravedlnost,
nezbývá, než tu demokracii hájit a vyhnout se všemu, čím ji i my sami můžeme ještě více
ponižovat a bořit. Mějme odvahu si přiznat, že demokracii nelze uchovat bez pevných mravních zásad,
uskutečňovaných nejen ve veřejné oblasti, zvláště v politice, ale i v soukromém životě.
Také obcházení a kličkování mezi ctí a ústupky, i když v zájmu
samé demokracie, znamená jen cestu do pekel. Je nám zapotřebí zatěžovat takto své
svědomí?
Máme mnoho práv a samozřejmě i povinností. K těm povinnostem patří i povinnost
být optimistou a k těm právům patří naštěstí i právo se radovat. Radovat se z plného a plodného života a všemi dovolenými prostředky jej ochraňovat. Uhájíme tak
lépe i naši demokracii a svobodu.
Nechť se tato šance a její uskutečňování stane společným zájmem nás všech
mladých věkem i duchem.
Leo Žídek, listopad 2007
Pokud si přejete některou z fotografií v originální kvalitě, napište nám její
číslo (zobrazí se po kliknutí pravým tlačítkem myši na obrázek, položka
Vlastnosti, Vlastnosti obrázku) na e-mail web.kpv@seznam.cz, rádi Vám fotografii
zašleme.
