Ministerstvo vnitra rozhodlo o rozpuštění občanského sdružení 12. října.

„Důvodem bylo, že Komunistický svaz mládeže ve svém programu uvádí, že bude usilovat o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským. To je podle názoru ministerstva vnitra v rozporu s ústavu i listinou základních práv a svobod,“ řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva Marie Masaříková.

Komunistický svaz mládeže se může odvolat proti rozhodnutí do třiceti dnů od data, kdy mu bude doručeno.

Mladí komunisté ve vyjádření zveřejněném na internetu tvrdí, že jejich činnost je v souladu se zákony a Ústavou České republiky.

„Rozpuštění ze strany MV ČR chápe čistě jako politický akt. V souladu se zákony této země se tedy rozhodl napadnout toto rozhodnutí soudně,“ naznačuje své další kroky Komunistický svaz mládeže. Rozhodnutí ministerstva považuje za “kriminalizování marxismu“.

„Není náhodou, že rozhodnutí přišlo v době, kdy KSM vede úspěšnou kampaň proti americkým raketovým základnám a také to, že se tak stalo několik dní před volbama,“ řekl iDNES.cz předseda Komunistického svazu mládeže Milan Krajča.

KSČM mladé komunisty podpoří. „Informaci jsme zaznamenali a zabývalo se jí úzké vedení strany. Naše legislativní komise v čele s paní doktorkou Zuzkou Rujbrovou podá správní žalobu. Z toho plyne jistá podpora KSM,“ řekla iDNES.cz mluvčí KSČM Monika Hoření.

Vnitro upozornilo mladé komunisty na rozpory s ústavou už loni. Vyzývali například k násilnému nastolení komunismu. Změny v programu jim tehdy doporučila i KSČM. — více zde

Změny měli mladí komunisté předložit do konce roku 2005, později jim byl termín prodloužen do 3. března 2006. Od té doby se jejich programem zabývali znalci.

„Řadu sporných bodů z programu občanské sdružení upravilo, ale na odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků trvalo,“ vysvětlila mluvčí Marie Masaříková.

Komunistický svaz mládeže vznikl v roce 1990. V současné době má podle svých informací přibližně 600 členů. Jeho předseda Milan Krajča a několik dalších členů jsou zároveň v KSČM. S komunistickou stranou spojuje mladou odnož i společné sídlo v pražské ulici Politických vězňů.

Zdroj: Idnes , 18. 10. 2006 

Expozice se věnuje kořenům nástupu komunismu v tehdejším Československu, struktuře represivního aparátu a jeho obětem. Vyjmenovává popravené politické vězně, líčí procesy a zabývá se i mimosoudními represemi, jakými byly například pomocné technické prapory v armádě pro „politicky nespolehlivé“. Výstava III. odboj v Československu, která byla otevřena v den, kdy byla před 56 roky popravena Milada Horáková, líčí i osudy účastníků odporu proti tehdejšímu režimu, například generálů Františka Moravce a Lva Prchaly nebo bratrů Mašínových.

odkaz: Fotoreportáž z vernisáže včetně proslovu Zdenka Kovaříka, místopředsedy KPV ČR 

Komunistický režim poznamenal osud i autora výstavy Jana Kratochvila: „Našel jsem zde j
edinou fotografii, kde jsme všichni sourozenci spolu. Čekáme, až maminka přijde z výslechu,“ řekl o snímku z roku 1954, na němž je s bratrem Jiřím, pozdějším úspěšným prozaikem, a Josefem, který je fotografem. „Otec odešel na Západ a pracoval pro zpravodajskou skupinu generála Moravce. Matku zavřeli, takže jsme strávili dětství po ústavech,“ řekl Jan Kratochvil. On sám je sochař a věnuje se jako historik československému exilu. V Brně připravuje na příští rok otevření Muzea exilu a rovněž v Brně uspořádal v roce 2003 rozsáhlou výstavu o československém exilu.

Bruselská výstava byla připravena ve spolupráci s poslanci Evropského parlamentu Ninou Škottovou, Petrem Duchoňem a Oldřichem Vlasákem a největší poslaneckou frakcí v Evropském parlamentu, konzervativní Evropskou lidovou stranou — Evropskými demokraty (EPP-ED).

Zahájení výstavy III. odboj v Československu se v Bruselu zúčastnili také členové Konfederace politických vězňů České republiky.

Expozice je z Bruselu převezena do Hradce Králové a od 7. října do 3. listopadu 2006 ji mohou návštěvníci zhlédnout v prvním patře budovy Radnice č.p. 1 na Velkém náměstí v Hradci Králové.

Otevřena bude ve všední dny od 9 do 17 hodin, v sobotu od 10 do 16 hodin.

Výstavu v Hradci Králové, nad kterou převzali záštitu hejtman Královéhradeckého kraje Pavel Bradík a primátor Hradce Králové Otakar Divíšek, uspořádal europoslanec Oldřich Vlasák.

Antonín Sum byl odsouzen k dvaadvacetiletému trestu v komunisty vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou v roce 1951. Téměř 13 let si odseděl v Ruzyni, na Pankráci a ve Valdicích — přesněji řečeno, tyto roky si tvrdě odpracoval v dolech.

Narodil se poslední lednový den roku 1919. Od mládí se zajímal o skauting. Když vypukla druhá světová válka, aktivně bojoval proti německé okupaci, v květnu 1945 patřil k účastníkům Pražského povstání.

S Masarykem se potkal v Americe
Po skončení války se sblížil s Janem Masarykem, synem prvního československého prezidenta T.G. Masaryka. Když si Masaryk junior hledal jako ministr zahraničí osobního tajemníka, rozhodl se právě pro Suma.

Ten na jejich vzájemné přátelství vzpomínal celý život, o Masarykovi také napsal knihy, například Osudný krok Jana Masaryka, Jan Masaryk stále s námi a  Otec a syn.

„Začátkem 20. let jsme bydleli v Americe, kde tatínek pracoval na vyslanectví. Tam mě Jan Masaryk poznal jako malého kluka. Po válce jsem pak pracoval v úřadu předsednictva vlády a Masaryk si mě přivedl k sobě na ministerstvo zahraničí,“ vzpomínal v minulosti Antonín Sum.

Jana Masaryka si velmi vážil. „Byl člověk, který jako politik dovedl uplatnit své lidství. Nejen škatulkovat, rozhodovat a mít vliv a moc, ale snažit se lidem pomáhat a vysvětlit jim, co je zapotřebí,“ říkal.

Když byl Masaryk 10. března 1948 — tedy jen několik dnů po komunistickém puči — nalezen mrtvý pod okny svého služebního bytu na nádvoří Černínského paláce, Sum byl přesvědčen, že spáchal sebevraždu. „Obětoval se, aby smrtí upozornil na nedemokratické poměry v zemi po nástupu komunistů,“ vysvětloval.

Ukázal mi, že budu pověšen
Po Masarykově smrti pocítil Antonín Sum nespravedlnost a krutost totalitního režimu.

Z ministerstva byl v roce 1949 propuštěn, stal se dělníkem a v listopadu byl zatčen. V roce 1968 byl zvolen starostou českého Junáka, svazu skautů a skautek, který v roce 1989 obnovil a zajistil jeho členství v mezinárodním ústředí Světové organizace skautského hnutí v Ženevě.

V procesu s Miladou Horákovou, nespravedlivě odsouzenou a popravenou, nejdříve vypovídal jako svědek. V průběhu procesu byl ale obžalován a skončil ve vězení.

Později často mluvil o pozadí procesu, například o tom, jak jednotliví obžalovaní se museli naučit nazpaměť své „přiznání“. „Když jsme šli k soudní síni, byly tam otevřené dveře. Referent ukazoval dovnitř a říkal: Tady se všechno nahrává, tak pozor. jestli řeknete něco něco jiného, než co máte říct, tak — a ukázal mi, že budu pověšen.“

Od prezidenta dostal vyznamenání
Když přišla po roce 1989 svoboda, Antonín Sum patřil k jejím největším zastáncům. Není náhoda, že mu v roce 2003 prezident Václav Klaus propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Vždyť Sum se podílel se na obnovení činnosti Junáka i YMCY, byl předsedou Nadace Jana Masaryka, psal knihy, přednášel.

Ještě letos v červnu měl přednášku v Domě sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích, kde prožil poslední chvíle svého života.

Letos tak zemřel už druhý blízký spolupracovník Jana Masaryka, tím prvním byl spisovatel a bývalý diplomat Viktor Fischl, autor známé knihy Hovory s Janem Masarykem. Jakoby se jejich smrtí definitivně uzavíraly české dějiny minulého století.

Zdroj: Radek Bartoníček, iDNES

   Autorům dokumentu z roku 2001 nazvaného „Případ Babice“ — publicistům Miloši Doležalovi a Michalu Šimkovi —  se podařilo zachytit svědectví bezprostředních účastníků událostí namířených proti soukromým zemědělcům a římskokatolické církvi v regionu, kde komunisté po 2. světové válce neměli převahu a setkávali se s neustálým odporem proti kolektivizaci zemědělství. V dokumentu vypovídají např. Ladislav Brabenec, Jindřich Nahodil, Ludvík Stehlík, P.Josef Valerián, Karel Němec, ale také členové StB a JUDr. Pavel Vítek, který spolupodepsal rozsudky smrti v roce 1951. Všechna svědectví jsou o to cennější, že většina  jmenovaných již dnes nežije. Důležitou součástí dokumentu jsou autentické nahrávky soudního přelíčení z r.1951, které se podařilo nalézt v rozhlasovém archivu.  Posluchači se seznámí rovněž s pohledy historiků Ústavu soudobých dějin Jiřího Pernese a Karla Kaplana a vyšetřovatele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a bývalého politického vězně Adolfa Rázka.

   K devíti dílům natočeným v roce 2001 redakce náboženského života připojí desátý díl. V něm bude redaktorka Teresie Bečková hovořit o událostech v Babicích a o vyrovnávání se české společnosti s dědictvím komunismu z optiky roku 2006. Dokumentarista a vyšetřovatel ÚDV Adolf Rázek shrne nejnovější poznatky o vyšetřování Babic. Bude se mluvit  i o žalobě na ochranu osobnosti ze strany dosud žijícího bývalého vedoucího tajemníka KV KSČ z Jihlavy Miroslava Holzbauera z let 1950 — 51 na  Michala Šimka.  Miroslav Holzbauer byl jako vedoucí krajské bezpečnostní pětky v Jihlavě v roce 1951 nejmocnějším mužem v Jihlavském kraji a nesl přímou zodpovědnost za tažení proti soukromým zemědělcům a  římskokatolické církvi v Jihlavském kraji. Měl svůj podíl na přípravě babického procesu. Posluchači uslyší i výpověď Miroslava Holzbauera. Cenné svědectví přinese paní Ludmila Vondráčková, dcera popraveného Antonína Plichty.

   Dokumentární seriál „Případ Babice“  se vysílal na pokračování od 9. července 2006, vždy každou neděli od 16 hodin na stanici Český rozhlas3-Vltava

Miloš Doležal — milos.dolezal@rozhlas.cz

 
Michal Šimek — simek61@quick.cz             

PRAHA — Tento předseda Směnovny by se v případě dvou neúspěšných pokusů o vyslovení důvěry vládě, kterou bude sestavovat ODS, veřejně zavázal, že navrhne prezidentovi jméno nového premiéra až po souhlasu všech předsedů pěti parlamentních stran. Tuto dohodu by mohl kterýkoliv z předsedů vetovat.

Prezident tuto variantu označil za zajímavou a bude o ní zítra hovořit s předsedy nejsilnějších stran. Klaus se chce vyjádřit k jednotlivým schůzkám se stranickými lídry až poté, co absolvuje jednání se všemi pěti předsedy. Setkání se šéfy obou nejsilnějších stran Mirkem Topolánkem (ODS) a Jiřím Paroubkem (ČSSD) má prezident naplánováno na pátek.

Klaus se dopoledne sešel také s předsedy Strany zelených Martinem Bursíkem a KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem.

Poprvé mezi čtyřma očima

Prezident se se šéfem komunistické strany setkal poprvé od listopadu 1989. Podle Filipa je to důkaz toho, že je Klaus realistický politik.

„Pana prezidenta znám dlouhou dobu a považuji to jednání za korektní. To, že to je poprvé od listopadu 89, to je sice pravda. Ale na druhou stranu si myslím, že KSČM prokázala, že je reálnou politickou silou na této politické scéně mnohokrát i předtím,“ řekl Filip.

Klausův předchůdce Václav Havel jednání s komunisty odmítal. Klaus ale už před zvolením dával najevo, že s komunisty jednat bude. V roce 2003 je například pozval do Lán na jednání o Evropské unii. Sešli se tam s prezidentem předsedové všech tehdejších parlamentních stran.

Zdroj: nig, Právo, Novinky, ČTK

Shromáždění na pražském Žofíně se zúčastnilo přes 500 obětí perzekuce komunistického režimu.

Jejich neměnný názor prezentoval člen předsednictva KPV Čestmír Čejka i předsedkyně Naděžda Kavalírová, podle kterých je existence KSČM nezákonná a měla by být zrušena.

Pozdravit bývalé politické vězně přišli například předseda ODS Mirek Topolánek a šéf lidovců Miroslav Kalousek.

zdroj: teletext Čt 1, sobota 24. června 2006, 7:55, str. 118 

Přestože byl proces už v roce 1990 označený jako protiprávní, teprve v současnosti se sbírají důkazy proti dvěma posledním žijícím prokurátorům — Antonínu Havelkovi a Ludmile Brožové-Polednové. „Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naší republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky,“ prohlásila tehdy v závěrečné řeči před vyhlášením rozsudku prokurátorka.

Ludmila Brožová-Polednová a Antonín Havelka byli sice loni obviněni, ale trestní stíhání bylo později zastaveno. Jsou podezřelí z účasti na trestném činu vraždy Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. „Je jim kladeno za vinu, že se podíleli na procesu proti doktorce Horákové a spol. Zpracovávali rozhodnutí tehdejší státní prokuratury, měli v tomto řízení úkony a řízení vedlo k nezákonně uloženým trestům smrti,“ vysvětluje mluvčí pražského státního zastupitelství Martin Omelka.

První díl rozhlasového dokumentu obsahuje část téměř neznámé nahrávky Milady Horákové z roku 1932 (Archiv Českého rozhlasu). Dokument rekonstruuje to, co procesu předcházelo, způsob vyšetřování zatčených a přípravu procesu. V třicetiminutovém pásmu jsou publikovány tajné zprávy StB i dokumenty dokazující spěch strůjců celé akce. Unikátní svědectví poskytují úryvky zpráv konfidentky StB nasazené do vyšetřovací cely k Miladě Horákové. Dokument končí den před procesem.

Druhý díl dokumentu vychází z nejnovějších výzkumů dochovaných materiálů a mapuje celý průběh procesu až do popravy čtyř odsouzených. Český rozhlas nechal v posledních měsících přepsat kolem 1 800 stran stenografických záznamů procesu, 250 stran propagandistické knihy o procesu, dále 8 hodin dobových rozhlasových pořadů o procesu (Archiv Českého rozhlasu), 1 hodinu závěrečných řečí obžalovaných (objeveno v roce 2005, Národní Archiv) a 7 hodin zvukové stopy filmu (Národní filmový archiv). Díky tomu je možné rekonstruovat pasáže, které musely být z tehdejšího vysílaného záznamu vystřiženy. Historici díky porovnání těchto přepisů objevují v několika výpovědích obžalovaných více vzdoru proti tehdejší mašinérii, než se doposud soudilo.

První díl dokumentu odvysílal ČRo 1 — Radiožurnál v premiéře v úterý 30. května od 12.30 hodin, v repríze si ho můžete poslechnout v sobotu 3. června od 4.03 hodin. Druhý díl jsme poprvé vysílali ve středu 31. května od 12.30, reprizován bude v neděli 4. června od 5.30 hodin.

Záznam dokumentu najdete v Rádiu na přání. Druhý díl je však zkrácen o 48 sekund záznamu z Národního filmového archivu, který mohl Český rozhlas použít pouze v rozhlasovém vysílání.

Český rozhlas v souvislosti s představením dvoudílného dokumentu vyhlásil finanční prémii za informaci vedoucí přímo k nalezení dosud chybějících rozhlasových záznamů z politických procesů 50. let minulého století. „Podařilo se nám zjistit, že rozhlas natočil většinu tehdejších politických procesů, a že je točil celé. Důvodně se domníváme, že tyto záznamy dodnes existují. Mělo by jít asi o 170 zvukových pásů. Odměna je proto určena tomu, kdo bezprostředně pomůže s jejich odhalením,“ doplnil Janáč, podle kterého mají hledané dokumenty velkou historickou hodnotu.

Zdroj: www.rozhlas.cz

Protikomunistický odboj definuje zákon ako aktívny odpor občanov proti komunistickému režimu prejavovaný od 6. októbra 1944 do 17. novembra 1989 verejnými občianskymi postojmi alebo činmi odporu. Zákon konštatuje, že protikomunistický odboj bol súčasťou studenej vojny vo svete a jeho účastníci boli aktívnymi bojovníkmi za slobodu a demokraciu. Zákon im dáva právo na plnú morálnu rehabilitáciu

Ustanovuje podmienky priznania postavenia účastníka protikomunistického odboja a pôsobnosť Ústavu pamäti národa na úseku starostlivosti o účastníkov odboja. Účastník protikomunistického odboja je občan, ktorý sa v rozhodujúcom období ako československý štátny občan staval na odpor proti komunistickému režimu ako člen ilegálnej organizácie, politický väzeň, člen zahraničného odboja či inou zjavnou formou odboja.

Účastníkovi protikomunistického odboja prináleží postavenie vojnového veterána podľa osobitného predpisu. O priznaní postavenia účastníka protikomunistického odboja rozhoduje Úrad pamäti národa na základe písomnej žiadosti.

Zákon tiež vymenúva ľudí, ktorí nemajú nárok byť zaradení medzi účastníkov odboja. Ide najmä o príslušníkov bezpečnostných komunistických služieb, armády či funkcionárov Komunistickej strany Československa.

Zdroj: www.sme.sk

Předseda senátu Přemysl Sobotka (ODS) označil za alarmující, když někteří představitelé KSČM dokonce zpochybňují utrpení, jímž tisíce vězňů v lágrech prošly.

Politická situace není dobrá především v dolní komoře parlamentu, signál odtud je jasný, uvedl. Podle Sobotky tam vládnou sociální demokraté s komunisty. Slova premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD), že komunisté ještě nedozráli, přestože s nimi spolupracuje na této úrovni, jasně signalizují, že je mu asi úplně jedno, zda budou u moci, uvedl Sobotka. „Chybou je, že rodiče, školy i politici dostatečně neprezentují, co se tady odehrávalo. Jakmile to zapomeneme, může se stát, že si to zopakujeme. I když ne v tak kruté formě,“ řekl Sobotka.

Spolupráce s komunisty se nelíbí ani sedmasedmdesátiletému Václavu Pergnerovi z Klatov, který se Jáchymovského pekla účastní už poněkolikáté. Podle něj nezbývá než věřit, že se komunisté k moci nedostanou. „Na to, co jsem tady zažil za hrozné věci, se asi nedá zapomenout. I když to už s přibývajícími roky stále slábne. Byl jsem v padesátých letech odsouzen na 13 let vězení za skautskou činnost a prožil v lágrech několik let,“ řekl Pergner.

Účastníků setkání bývalých politických vězňů rok od roku ubývá. Letos se jich sešlo na 17. ročníku kolem čtyř stovek. Na vysokou úmrtnost pamětníků hrůz lágrů a komunistického režimu upozornil i předseda Konfederace politických vězňů Slovenska Josef Vaník. „Stále nás ubývá a lepší to nebude. Proto bychom měli odkaz předávat dál pro další generace. Brát s sebou na tyto akce naše děti, psát o tom, hledat v archivech. Ne kvůli pomstě, ale aby se nezapomnělo,“ poznamenal Vaník.

Předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Naďa Kavalírová kritizovala vládu a parlament za to, že stále nebyl zákonem uznán třetí odboj. Podle ní tedy stát nepřipustil, že političtí vězni komunistického režimu existují. Kavalírová také připomněla, že cíle konfederace se stále nepodařilo zcela naplnit. „Zůstává naším cílem, aby ti, kteří se podíleli na procesech proti lidskosti a na likvidaci lidí, došli odpovědnosti,“ dodala.

Na území bývalého Československa bylo v 50.letech asi 15 táborů nucených prací s kapacitou 20.000 až 30.000 míst a prošlo jimi na 100.000 vězňů.

Zdroj: ČTK 

Členové protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů byli třetí rok po sobě navrženi Senátem na státní vyznamenání. Podle senátorů by jim měl prezident udělit Řád Bílého lva. Ani letos se ale tato nominace neobešla bez sporů mezi pravicí a levicí, podle níž se Mašínové při ozbrojeném odporu proti komunistickému režimu dopustili vražd.

Nominaci Ctirada a Josefa Mašínových a Milana Paumera dnes horní komora schválila nejtěsnější většinou, pro bylo 24 ze 47 přítomných senátorů. Navržení dalších tří členů skupiny, a to Václava Švédy, Zbyňka Janaty a Ctibora Nováka, kteří byli komunisty zabiti či popraveni, získalo o sedm hlasů více.

Celkem Senát letos navrhl udělit vyznamenání 35 osobnostem. jsou mezi nimi kromě válečných hrdinů například předseda Ligy proti rakovině Zdeněk Dienstbier, který koncem května oslaví 80. narozeniny, hudební historik a publicista Zdeněk Mahler, kameraman Miroslav Ondříček a architekt Karel Černý, kteří se podíleli na oscarovém filmu Amadeus.

ČTK, 24.5.2006