Archiv rubriky: Zprávy z médií

Zprávy z médií

Paroubek chce prověřit trička proti komunistům

„Pokud to tak je, tak zakročím,“ řekl předseda vlády novinářům po příjezdu do Ostravy. Podle něj není možné, aby odpovědný člověk zůstal ve své funkci. Dodal také, že podobné výzvy považuje za nepřijatelné.

Ředitel Českého centra ve Vídni Marcel Sauer ale namítl, že tričko s nápisem vyzývajícím k násilí se v centru nikdy nevyskytovalo.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda komunistická tvrzení označil za lživá. „V životě žádné tričko tohoto titulu nebylo, ti lidi lžou a lžou a lžou,“ uvedl v Praze na konferenci o vyrovnání se s komunismem.

Podle něj měla výstava ve vídeňském centru pouze upozornit na hrozbu komunismu. „Nikdo tam nepropagoval násilí ani nenabádal k trestné činnosti,“ řekl ministr s tím, že ředitel centra má všechnu jeho důvěru.

„České centrum ve Vídni ani žádná jiná příspěvková organizace ministerstva zahraničí nikdy nevystavilo ani nevyrobilo tričko s nápisem ´Zabij komunistu, posílíš mír´. Zdůrazňujeme, že ani žádná trička s tímto nápisem ani dalšími, které by vyzývaly k trestnému činu či násilí nebyly prezentovány, natož prodávány,“ uvedl mluvčí ministerstva Vít Kolář.

Také organizátor projektu „Trikem proti komunismu“ Libor Kleček tvrdí, že se trika s nápisem „Zabij komunistu, posílíš mír“ nikdy nevyráběla ani neprodávala. Uvedl, že návrh je pouze součástí nenásilné výtvarné akce, která upozorňuje na nebezpečnost komunistické ideologie.

Bývalý předseda KSČM Miroslav Grebeníček v úterý v otevřeném dopise vyzval předsedu vlády, aby zasáhl. Vadilo mu především, že organizace ministerstva zahraničí a její ředitel Sauer stále aktivně podporují kampaň Trikem proti komunismu, která veřejně užívá heslo „Zabij komunistu, posílíš mír“.

V dnešním prohlášení naopak Grebeníček ze lži obviňuje ministerstvo. „Ministr zahraničí Poslanecké sněmovně lhal, když loni na jednání tvrdil, že kampaň Trikem proti komunismu, kterou centrum podporuje, nemá politický charakter a není namířena proti žádné politické straně ani proti žádné osobě,“ uvedl bývalý šéf KSČM.

 Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/

3. května 2006  19:56

Šokující zpráva od člena vlády ČR: Komunisté jsou demokraté

LN Původně jsem měla dělat rozhovor s premiérem Paroubkem, ale ten se rozhodl, že bude LN bojkotovat. Tak jsem zvolila vás jako typického sociálního demokrata. Myslím té Paroubkovy ČSSD. Považujete se za něj?
Ano. Typická je dynamičnost, orientace na západní Evropu a taková docela razance, tah na branku.

LN Není to občas spíš arogance?
Tak někdo to možná považuje za aroganci. Já osobně jsem určitě arogantní vůči svým odpůrcům. Já mám princip oplácení stejného stejným. Pokud na mě někdo nastoupí agresivně, tak si potom skutečně neberu ani servítky, ani rukavičky.

LN Říkáte, že jste arogantní ke svým odpůrcům. Máte pocit, že je to nějaká politická kultura?
Já ani nemyslím, že to je politická kultura. Je to sebeobranný reflex. Média někdy zachytí, že někomu dáváte facku, ale už neřeknou, že ten dotyčný vás předtím pětkrát bezdůvodně kopl do kotníku. Tohle dělá dobře ODS.

LN Tak je před volbami…
Oni to dělají od okamžiku, kdy jsem poprvé přišel do sněmovny s kritikou VZP. Z lavic ODS zaznívaly desítky neuvěřitelně vulgárních, nereprodukovatelných nadávek. Lidé z ODS se chovají neuvěřitelně. Takové nadávky jsem neslyšel ani v nejhorší hospodě. Co oni si tam dovolí třeba vůči premiérovi! To média bohužel nikdy nepopíšou.

LN Tak to popište. Kdo a co říká? LN to otisknou.
V tomto vyčnívá třeba poslanec Tluchoř. Další, kdo tam pokřikuje, je Kateřina Dostálová. Ale někdy to ani z těch lavic neidentifikujete. Jdete kolem poslaneckých lavic ODS a oni na nás skutečně hulákají ty nejodpornější, nejvulgárnější nadávky, které si lze představit. Opravdu to není reprodukovatelné.

LN Nechci zabíhat do konkrétních podrobností. Tak jen řekněte — jedná se o lidské orgány?
Přesně.

LN Připadá vám arogantní Miroslav Macek? On říká: „Ministr zdravotnictví David Rath má vlastně smůlu. Kdyby dělal kariéru v únoru \’48, dotáhl by to se svým charakterem a se svými metodami jistě dál.“
Tak já jsem v těchto věcech docela liberální. Pokud to nejsou úplně vysloveně sprosté, nevtipné nadávky bez kontextu, tak jsem docela tolerantní. Zvlášť dvakrát mi to nevadí od Miroslava Macka, jehož morální integrita se blíží nule nebo je dokonce v záporných hodnotách. Když vás kritizuje takováto řekněme etickomorální nula, tak si myslím, že je to spíš úsměvné. On je přesně ten krásný představitel toho, proč jsem před lety opustil ODS. Knižní velkoobchod, dodnes nevyjasněný, jeho role v doposud nevyjasněném švýcarském kontu ODS… A konečně jeho působení zde na ministerstvu žádným úspěchem korunováno nebylo. Víte, já ho znal ještě z doby, kdy chodil na každý večírek s jiným děvčetem, které bylo tak zhruba o dvě třetiny mladší, než je on. A byla to skutečně pohledná děvčata. A najednou pak se oženil za ty miliony. Já mu to docela přeju. Někdo miluje duši, někdo miluje tělo, někdo miluje peníze.

LN Ani jsem nečekala, že se za “vítězný únor“ urazíte. Vždyť jste třeba před čtyřmi lety přirovnal Václava Klause ke Klementu Gottwaldovi.
Tak pokud vím, tohle se používá všude na světě. A někdy jsou to i daleko peprnější, ostřejší výroky. Já si zrovna teď nechávám vyhledávat některé silné výroky našich západních kolegů. Britů, Italů…

LN To zkoušíte, kam až můžete před volbami zajít?
Tak chci mít trošku argumentář, jestli skutečně v České republice „nepřestřelujeme“, nebo jestli se držíme nějaké normy evropské politické kultury. Nechal jsem si to dělat jako určitou sebereflexi. Jsme šestnáct let po listopadu, dřív tu lidi nemohli nic říct a teď jsou ostrostí výrazů strašně zaskočeni. Ale z mých zkušeností vyplývá, že se používají celkem běžně v řadě západoevropských a severoamerických států.

LN Když už jsme zmínili „vítězný únor“, co si myslíte o tom, jak ho Jiří Paroubek jako mladý socialista opěvoval?
Já nevím. Každý má nějakou historii. Já jsem z rodiny, které znárodnili velký majetek komunisti. Část rodiny tím byla postižena, část potom naopak byla členy KSČ. Kritizovat někoho za něco, co napsal před třiceti lety, je nefér. Je to asi tak nefér, jako kdybych já začal říkat, že podle mých zkušeností vojenskou střední školu studovali za minulého režimu jen ti naprosto nejhloupější a z nejkovanějších soudružských rodin. Víte, kam mířím. Tuto školu má vystudovanou Mirek Topolánek. I kdyby to pan premiér napsal, beru to jako věc, která byla nějak zasazena do kontextu a nemá to na dnešní dobu žádný vliv. Asi tak stejně jako že Topolánek studoval školu, kam jiní než přesvědčení soudruzi vlastně nemohli.

LN Spíš jsem čekala, že se k tomu Paroubek postaví čelem. Že třeba řekne: „Byl jsem mladý, tak mě za to pranýřujte.“ Ale on nejdřív pochyboval, zda to vůbec řekl, pak zase ať mu přiznáme jistý myšlenkový posun… Myslím, že se tím projevil jako srab.
Koukám, že používáte podobný slovník, jaký používám někdy já. To se pěkně zařadíte mezi nás. Já mu naprosto věřím, že si to nepamatoval. Já taky nevím, co jsem napsal před dvaceti lety. Někdy je určitá míra tolerance na místě. Ta doba byla patologická a deformovala nás všechny.

LN Veřejně vás podpořil Miloš Zeman. Je z vás zemanovec?
Já se snažím dobře komunikovat se všemi lidmi, které považuju v ČSSD za schopné, inteligentní, sympatické…

LN A morálně na výši?
Víte, já se vám přiznám, že se nepovažuju za takovou morální autoritu, abych dokázal zaujímat jednoznačné soudy, kdo je či není morální. Samozřejmě v některých případech je to nabíledni.

LN Právě chci zmínit vašeho spolupracovníka Miroslava Šloufa.
Tak Miroslava Šloufa znám od doby, kdy byl Zeman premiérem. Znám ho jako schopného a inteligentního a pro mě je stejně morální nebo nemorální jako pan Tlustý a mnoho obdobných lidí, kteří za minulého režimu působili v KSČ.

LN Když už jsem zmínila toho Zemana, budete ho přesvědčovat, aby kandidoval na prezidenta?
Tak určitě by byl lepším prezidentem, než je současný prezident.

LN Protože ten současný se podle vás chová jako vrtošivý stařík?
To bych panu prezidentovi ještě odpustil, protože já jsem vrtošivý taky a pokud pánbůh dá a zestárnu, nepochybně taky budu vrtošivým staříkem. Tudíž pro to mám určitou slabost. Ale mně vadí, že poškozuje renomé České republiky v zahraničí. To by Miloš Zeman v žádném případě nedělal.

LN Zeman řekl, že je to pro něj mrtvé téma. Myslíte, že se nechá přesvědčit?Těžko říct. Já si myslím, že každý člověk v určité míře naléhání podlehne.

LN A kdo jiný by mohl za ČSSD kandidovat?
Další osobou, kterou si dovedu představit, je Jiří Paroubek. Ale myslím si, že ČSSD by určitě byla přijatelná i řada osobností stojících mimo ni.

LN Napadá vás někdo konkrétní?
V tuto chvíli ze sebe vychrlit nějaké jméno nedokážu. Ale já nejsem zatím ani členem sociální demokracie.

LN Já jsem myslela, že jste. Kdy se konečně rozhodnete vstoupit? Říkal jste, že je to slušnost, když už za ČSSD kandidujete.
To je pravda. Už jsem podal přihlášku, ale podle stanov je tam procedura, která vyžaduje určitý čas…

LN Řekl jste, že by se vám jako prezident líbil Jiří Paroubek. A kdo by byl premiér? Vy nebo Vítězslav Jandák?
Trošku žertujete, že. Nechtějte, abych teď přemýšlel a vymýšlel nějaké science fiction, co by kdyby.

LN Budete poslouchat Zemanovy rady? Radil vám, abyste si nedělal nepřátele ve všech stranách…
Miloš Zeman je velmi zkušený politik a vyplácí se o jeho slovech přemýšlet. Snížím počet nepřátel.

LN To zní výhružně.
Já jsem nemyslel, že by jejich počet absolutně ubyl. Z některých by se mohly stát neutrální osoby.

LN Nevadí vám, že Zeman moc neplní sliby? Před čtyřmi a půl lety jste ho varoval, že hrozí hromadné tunelování nemocnic. On slíbil zřízení speciální jednotky na řešení tohoto druhu ekonomické kriminality. Nic se nestalo.
To je pravda. Ono to někdy v té politice vypadá jednoduše, ale něco splnit nejde. Pravda je — a je to škoda — že něco takového se nezřídilo.

LN Jiný příklad. Dnes vás Zeman chválí za to, že si na vás u Paroubka stěžovalo už několik šéfů farmaceutických firem. Ale než sám nastoupil do Strakovky, sliboval „přiškrtit farmaceutické firmy“.
Za jeho vlády se to moc nepodařilo. Nicméně on držel tu myšlenku, že to je správná cesta. A v tom je konzistentní. To je můj názor.

LN Koho myslíte, že porazíte v Praze? Porazíte Bursíka?
Já bych se nechtěl pouštět do nějakých odhadů. To víte, kdybych porazil Topolánka, to by bylo příjemné. Ne proto, že bych ho porazil, ale proto, že bych si o obyvatelích Prahy výrazně vylepšil svoje mínění. Říkám si, že jim ruka neupadne, když tam budou házet lísteček se jménem Topolánek. Takového antitalenta na všechno… To je podle mě destruktor ODS. A ještě když se spojil s tím klučíkem Dalíkem, který se prohání po Praze v Porsche nebo ve Ferrari, ve svých osmadvaceti si z neznámých zdrojů pořídil byt za osm a půl milionu, zaměstnává paní Topolánkovou ve své firmě New Deal, koupil jí Land Rovera… Osobně vím, že tato firma pracuje jenom pro ODS, takže se divím členům ODS, že se dobrovolně skládají na majetek pana Dalíka a rodiny Topolánků. U členů ODS bych čekal vyšší inteligenční kvocient. Pan Topolánek je hodně silný podprůměr a když si vezmete, že dvojka na pražské kandidátce ODS je člověk, který bude jediným poslancem v novodobé historii ČR, který byl pravomocně odsouzen za trestný čin… Myslím pana Bürgermeistera. Tím pražská kandidátka ODS skutečně dosáhla neuvěřitelného vrcholu.

LN To musíte být nadšený, ne?
Mně je spíš smutno. Druhá, možná jednou první nejsilnější strana, a má v čele mátožnou postavu, která se už dva měsíce někde skrývá…

LN Tak jsem zvědavá, jestli teď nepřibydou nějaká trestní oznámení. Vrátím se k vám. Seděl byste v menšinové vládě ČSSD podporované komunisty?
Hodně záleží na tom, jak by ta podpora vypadala a čím by byla vykoupena.

LN Ale principiálně vám to nevadí.
Principiálně mně to nevadí.

LN Seděl byste ve vládě s komunisty? Myslím za čtyři roky.
V této vládě si to nedovedu představit. A o tom, co bude za čtyři roky, si netroufám přemýšlet, protože životnost ministra zdravotnictví je v průměru jeden a půl roku.

LN Jaká koalice by podle vás byla po volbách ideální?
Ideální jsou podle mě menšinové vlády, které jsou dobře smluvně zakotveny. Já nejsem moc zastáncem většinového systému, protože když vidím povahu mnohých lidí v ČR, kteří mají pocit, že rozhodují o všem sami… U nás ještě není moc dobrá politická kultura a já bych se nerad dočkal toho, že nějaká strana bude majoritně vládnout a ostatní bude likvidovat. Postupně ovládne tisk, televizi, propojí se s průmyslem a s podnikáním a udělá téměř neporazitelnou mafii…

LN Jestli myslíte, že to tak už nefunguje, tak jste mě uklidnil. Tedy ideální by byla menšinová vláda ČSSD podporovaná KSČM?
Já si dokážu představit i menšinovou vládu, kterou nemusí podporovat komunisti. Může ji podporovat třeba i ODS. Už jednou k tomu došlo.

LN Klaus se Zemanem měli jiný vzájemný vztah, než Topolánek s Paroubkem…
Anebo opačně. Samozřejmě když ten výsledek dopadne jinak, tak další variantou je menšinová vláda ODS podpořená ČSSD. I to je jedna z možných variant a beru to jako čistší řešení než velkou koalici. Já sám si to umím představit.

LN V těchto úvahách ale spíš už počítáte s Pavlem Bémem, než s Mirkem Topolánkem, ne?
No tak Pavel Bém je nepochybně vzdělanější, inteligentnější a obratnější politik než Topolánek, kterému všechny tyto tři atributy naprosto chybí.

LN Co se týče té podpory KSČM, považujete komunistickou stranu za demokratickou?
No musím ji za takovou považovat, protože ji za takovou považuje státní zřízení ČR. Pokud by komunistická strana nebyla demokratickou, tak už jí dávno měla být odňata registrace politické strany. Vzhledem k tomu, že to nikdo za posledních šestnáct let neudělal, tak komunistická strana patří mezi demokratické strany, byť jejich světonázor mně není blízký a jejich předchůdkyni jsem dvakrát v lásce taky neměl.

LN Jiří Paroubek odmítá jasně říct, že KSČM je demokratická.
Myslím si, že šestnáct let po revoluci je to už trošku neaktuální.

RENATA KALENSKÁ
PRAHA 6. května 2006 | 14:51
http://lidovky.zpravy.cz/tiskni.asp?r=ln_rozhovory&c=A060506_145146_ln_rozhovory_znk

Zločin a komunismus

„Vždyť ty jsi o tom psal oslavné články do Rudého práva,“ řekl jeden z nás směrem k tomu z Ruďasu. Všichni se zasmáli, dotčený jen tak symbolicky. Dopil pivo a po chvíli se omluvil, že jde spát. Když za ním zabouchly dveře, poznamenal omluvně autor výroku o Rudém právu, že to asi neměl říkat. „To by bylo už hodně špatné, abychom jim to nemohli ani připomínat,“ poznamenal kdosi a všichni se zase zasmáli.

Moc do smíchu tu ale není. Zbití Jiřího Dolejše, mimochodem na komunistu docela pokorného politika, kterého mi je opravdu líto, bylo zneužito k podivné kampani proti těm, pro něž je komunismus zločinnou ideologií a současní komunisté jejími šiřiteli.

Z předvolební kampaně jako by se komunisté a jejich současný a budoucí podíl na moci vytratili. Na rozdíl od Čechů, které to, že komunisté mohou dostat každý pátý hlas, moc nezajímá, svět kolem nás si toho všímá. Čeští komunisté jsou totiž skuteční exoti, je to nejextremističtější posttotalitní evropská strana, která sedí v parlamentních lavicích a má reálný vliv.

Hranice komunistické nepřijatelnosti se postupně rozmlžují. Ne proto, že by se čeští komunisté měnili, nezměnili se ani o píď. Ale protože čeští demokratičtí politici i čeští voliči vůči nim ztrácejí zábrany. Prvním zásadním překročením hranic mezi světem demokratických politických stran a posttotalitních komunistů byla volba prezidenta republiky.

I kdyby Václav Klaus byl tou nejlepší hlavou České republiky v její historii, jako že zdaleka není, tím, že se nechal zvolit hlasy nereformovaných komunistů, udělal na prezidentském štítě nevypratelnou skvrnu.

Otevřel tak cestu i Jiřímu Paroubkovi, který z hlasování s komunisty jakožto ostudné výjimky udělal zvyk, za nějž se sociální demokracie ani nečervená. Jen rudne. Odtud už byl jen krok k menšinové vládě sociální demokracie (ne)přímo vládnoucí s komunisty.

To, že česká společnost otevřela komunistům dveře do hlavního politického salonu, aniž by je svými odsudkovými postoji donutila alespoň k pokání, se pustila do pokru o budoucnost této země.

Ano, lze namítnout, že bývalí komunisté už vládli po roce 1990 ve všech zemích střední Evropy a nic se nestalo. Mezi těmito silami a Komunistickou stranou Čech a Moravy je ale zásadní rozdíl. Zatímco tyto strany se daly označit za „postkomunistické“, za strany, které prošly přerodem a odsoudily jednoznačně totalitní minulost a její praktiky, o českých komunistech nic takového říci nelze.

Zatímco například polský (postkomunistický) prezident Aleksander Kwasniewski dovedl zemi do NATO a EU, vyslal polské vojáky proti Saddámovi a osobně podpořil demokratickou revoluci na Ukrajině, čeští komunisté jsou na zcela opačné straně barikády. Velebí Fidela Castra, čínský komunismus a chrání posledního evropského diktátora Alexandera Lukašenka. Je to dáno i tím, že vedle totalitní státostrany byli nejméně od roku 1969 komunisté kolaborantskou organizací, která po dvacet dalších let vykonávala příkazy okupační moci — Sovětského svazu.¨

Dnešní komunisté jsou stejně jako jejich předchůdci, k nimž se hlásí, stranou sice hlásající sociální rovnost, ale jejímž hlavním cílem je omezení rozsahu svobod. Zatím v rámci demokratického politického uspořádání — bez diktatury. Ale jen proto, že její nastolení není vzhledem k současné mezinárodní situaci proveditelné.

Vítr se obrací
U komunistů je navíc to, co hlásají veřejně, nebo to, co mají v programu, až na posledním místě. Čechy, jako jediný národ na světě, komunisté už jednou před šedesáti lety v demokratických volbách léta 1946 s úspěchem obelhali. Sepsali program, v němž voličům slibovali všechno jiné, jen ne diktaturu, popravy, loupežné znárodnění — zločiny, kterých se od počátku mínili dopouštět a dopustili. Volby vyhráli.

Komunisté nejsou rádi, když se jim jejich minulost připomíná. Donedávný předseda Miroslav Grebeníček usilovně žádá popohnat před odpovědnost ředitele Českého centra ve Vídni, který udělal výstavu protikomunistických triček. A Paroubek chce vyšetření.

V pátečních Haló novinách, komunistickém to plátku, pak hrozí místopředseda komunistů Václav Exner, že volební kampaň proti KSČM je „na hranici zákona“. Voliči komunistů přijdou zase, jak jim velí stranická disciplína, v plném počtu k volbám. Aby ne, cítí, že vítr se obrací. Pokud se ti, kteří tento obrat nechtějí, k volbám nedostaví, můžeme se dočkat třeba toho, že „antikomunistické výstavy“ v českých státních institucích budou zakázány. Pro začátek.

Zdroj:

Luboš Palata

http://lidovky.zpravy.cz/

PRAHA 6. května 2006 | 14:29 

Horká aktualita: Policie jde po vrazích Milady Horákové

Dnes asi osmdesátiletá Brožová se v padesátých letech zaměřovala právě na Horákovou. Byla i u její popravy. Nyní bydlí v Plzni, ale v jejím bytě včera nikdo nebyl ani nezvedal telefon.

„Z mého pohledu měla na justiční vraždě podíl,“ řekl historik Petr Blažek.


Panel z výstavy KPV na Letné na 1. máje: Čtěte o procesu a posledních hodinách před popravou v odkazu: Milada Horáková


„Státní zástupce už udělil pokyny k tomu, aby byla vyhodnocena případná trestní odpovědnost,“ řekl Martin Omelka z pražského městského zastupitelství.

Horáková je jedinou ženou popravenou v komunistickém Československu z politických důvodů. S ní byli popraveni další tři odsouzení. Možnost, že bývalí prokurátoři půjdou do vězení, je malá. Za justiční vraždu v tuzemsku dosud nikdo potrestán nebyl.

Přesto však není vyloučeno, že se oba bývalí prokurátoři mohou ocitnout „alespoň“ před soudem. Oba už byli dokonce nedávno obviněni, státní zástupce však obvinění zrušil a nařídil obstarat další důkazy.

Ty policie v současné době shromažďuje. Měly by prokázat, že proces nebyl řádně veden ani podle tehdejšího práva, ale byl pouhou inscenací, pečlivě připraveným divadlem kontrolovaným sovětskými poradci.

„Máme doloženo, že na obžalované byl vyvíjen nátlak,“ řekl náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.

Tehdejší prokurátoři i soudci, ale i vyšetřovatelé se scházeli na ministerstvu spravedlnosti, kde byli instruováni, jak proces vést.

„Už před procesem se dělaly schůzky, kde byla popřena dělba moci. Tam se scénář celého procesu domlouval. Tahle skutečnost ukazuje roli těch dvou žijících prokurátorů. Byli kolečkem v nějakém stroji,“ říká historik Petr Blažek.

S tím, jak byl proces připraven, se však může seznámit každý sám. Stačí, aby zhlédl mnohahodinový záznam z procesu, který byl donedávna uložen v archivu a který byl za komunistické éry zakázán.

Tam je například dobře vidět, že prokurátorka Brožová byla cíleně nasazena na ženy, tedy především na Horákovou — zřejmě šlo o promyšlený režijní tah. Žena čelící mužům by mohla u jiných žen vzbudit „nežádoucí“ sympatie.

„To, co jsem viděl v archivních pramenech, je jasné. Byla mladá, a když nebyla hlavní postavou, fakt, že dostala na starost Horákovou, ukazuje, že její role nebyla zanedbatelná,“ řekl Blažek.

Bývalým prokurátorům, pokud by se jejich podíl na justiční vraždě potvrdil, hrozí několikaleté tresty vězení. Alespoň teoreticky, vzhledem k časovému odstupu jsou ve velmi vysokém věku.

Česká justice je shovívavá
Odsouzení je však nepravděpodobné i z toho důvodu, že česká justice přistupuje k trestání vražd spáchaných komunistickou justicí zatím shovívavě. Potrestání zcela unikl například prokurátor Karel Vaš zodpovědný za vraždu generála Heliodora Píky, ale i prokurátor Ján Pješčák, který připravil justiční vraždu Aloise Jeřábka.

Přitom v uvedených případech stejně jako u Horákové nikdo nepochybuje o tom, že proces byl zmanipulován. „Je tam podezření, že byly porušeny i tehdejší zákony. V procesu šlo o to nepřipustit důkazy svědčící v její prospěch,“ upozornil Bret.

Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 navzdory protestům z celého světa. Milost jí odmítl udělit i její někdejší kolega z parlamentu, komunista Klement Gottwald.

Spolu s ní byli popraveni další tři (nevinně) odsouzení. Devět dalších dostalo vysoké tresty vězení a přišli o majetek. Na proces navazovaly další, dílčí zinscenované soudy.

Zdroj: www.idnes.cz

Unikátní komiks představuje Miladu Horákovou

„Osmačtyřicetiletá česká vlastenka pevně vzdorovala slovnímu bičování rudého prokurátora,“ píše se v anglicky psaném komiksu, vydaném rok po její smrti ve Spojených státech.

„Milado Horáková, jste zrádkyní lidové demokracie v Československu. Co můžete říci na svoji obhajobu? … Milada se usmívá. Má toho tolik co říci…“ pokračuje kreslený příběh obrázkem Horákové, která mluví do mikrofonů v soudní síni.

O existenci komiksu dosud odborníci v Česku nevěděli.

\"kliknutím
Mezi dalšími nově získanými materiály jsou vzpomínky jejího manžela či dosud neznámé dopisy a fotografie. Archiválií je celá krabice.

„Materiálů k doktorce Miladě Horákové bylo celkově poměrně málo, její rodina kvůli perzekuci téměř o vše přišla,“ říká archivářka Alena Šimánková. Krabici s dokumenty poskytla dcera Horákové, která žije v USA.

„Tyto materiály budou součástí osobního fondu Milady Horákové,“ říká Šimánková. Na první pohled nejzajímavěji působí komiks, který vydal už v roce 1951 Národní výbor pro Svobodnou Evropu.

„Dokazuje, že jméno Milady Horákové nebylo ve světě neznámé,“ připomíná spisovatelka Zora Dvořáková, která osud Horákové mapuje. Proti popravě Horákové protestoval tehdy například i fyzik Albert Einstein.

Zdroj: 19. dubna 2006, Luděk Navara, celý článek: MF DNES

Političtí vězni obsadili Letnou

Ta spojila síly s hnutím Trikem proti komunismu a pořádají První máj bez komunistů a nikdy jinak, na kterém vystoupí například zpěvačky Hana Hegerová nebo Aneta Langerová a budou tam promítány dokumenty o zločinech bývalého režimu. Na akci promluví vedle členů Konfederace politických vězňů i představitelé demokratických stran.

„Paroubka jsme nepozvali“

„Ovšem pouze takových, které neflirtují s KSČM,“ zdůrazňuje Plocek. Premiéra Jiřího Paroubka tedy antikomunisté kvůli jeho vstřícnosti k rudým nepozvali. „Přímo proti němu jsme měli výhrady. Nechceme, aby na Letné byl někdo s podobnými názory jako premiér,“ říká Plocek.
Po oficiální části programu přijde na řadu koncert. „Důvod, proč 1. května zazpívám na koncertě proti komunistům, je jediný. Nechci, aby se vrátili zpět do vlády. Na základě ideologie, která nefunguje, brali dříve lidem svobodu,“ vysvětlila Aneta Langerová. Devatenáctiletá zpěvačka sice minulý režim nezažila natolik, aby si to mohla pamatovat, ale říká, že sleduje dokumenty vyprávějící o tehdejší době.
Mnohem stručněji odůvodnila svou účast na akci Hana Hegerová: „Nemám komunisty ráda.“
Jednotlivá vystoupení bude vždy uvádět nějaký host. „Budou to třeba muzikanti, kteří nepřijedou s kapelou, ale budou chtít vyjádřit podporu akci a odpor ke komunistům,“ říká Petr Hrubeš z projektu Trikem proti komunismu. „Promítneme například film Martina Vadase s názvem Nevstoupíš do téže továrny. Vypráví o rodinné firmě, která se po komunistickém puči dostane do náruče devastujícího režimu,“ přibližuje Hrubeš.

Zdroj: Mf Dnes, 18.04.2006 — Lucie Frydecká, str. 03

Grebeníčkova soudkyně kvůli chybám opouští justici

11. dubna 2006  16:10

Uherskohradišťská soudkyně Radomíra Veselá, známá z kauzy Grebeníček, svlékne do léta talár a opustí soudcovský stav. Důvodem jsou vážná pochybení ve funkci místopředsedkyně soudu. Na problémy upozornil anonym. Kontrola pak prokázala, že soudkyně dlouhodobě nezvládala svou práci.

Na problémy Veselé upozornil anonymní dopis. „Vzhledem k závažným faktům v něm uvedených brněnský krajský soud tento podnět prověřil. Paní soudkyně nezvládla práci ve funkci místopředsedkyně soudu na trestním úseku, v celé řadě případů došlo k neodůvodněným průtahům. Šlo přitom o období měsíců i roků,“ uvedl mluvčí ministra spravedlnosti Petr Dimun.

Dodal, že ministr spravedlnosti hodlal soudkyni z funkce místopředsedkyně soudu odvolat. „Této situaci předešla, když sama odstoupila,“ dodal mluvčí.

Kontrolu práce Veselé nařídila i předsedkyně uherskohradišťského soudu Marie Chmelařová. „Nebyla jsem ani překvapena, když se uvedené nedostatky objevily,“ sdělila MF DNES Chmelařová.

Soudkyně: Cítím únavu
Veselá údajně zpracovávala dvojnásobné množství případů než kolegové, výsledkem však byly neúměrné průtahy. Vesměs se pochybení týkala nástupů trestů, vyhotovení rozsudků, nařízení exekucí nebo úhrad škod.

Radomíra Veselá postihu podle Chmelařové předešla, když zaslala prezidentu republiky minulý týden rezignační dopis. „Podle zákona o soudech jí od května poběží tříměsíční výpovědní lhůta. V té by měla pochopitelně rozpracované spisy dokončit,“ upozornila Chmelařová.

Veselá potvrdila, že v létě soudcovský stav opustí. „Těch příčin bylo mnohem víc. Je to moje osobní věc, nechci to rozebírat,“ řekla MF DNES. Připustila, že práci přestala zvládat. „Nakupilo se to, cítím únavu,“ dodala.

Radomíra Veselá nastoupila jako soudkyně na uherskohradišťský soud v červnu 1993. Předtím působila na krajském státním zastupitelství. Před rokem 1989 byla členkou KSČ. — více zde

Soudkyně vedla proces s Grebeníčkem
Nejvíce se do povědomí veřejnosti zapsala v polovině minulého desetiletí, kdy dostala na starost případ někdejšího vyšetřovatele komunistické státní bezpečnosti Aloise Grebeníčka. Ten čelil obžalobě z mučení politických vězňů v uherskohradišťské věznici.

Proces však od roku 1997 fakticky nikdy nezačal, Grebeníček se kvůli špatnému zdravotnímu stavu do soudní síně nikdy nedostavil. Zemřel v červenci 2003. — více zde

Političtí vězni dávají dodnes vinu za krach procesu právě Veselé. „Musela jsem brát v potaz znalecké posudky odborníků,“ odvolává se soudkyně na lékařské nálezy, které opakovaně zdůrazňovaly neschopnost Grebeníčka zúčastnit se přelíčení.

„Paní soudkyně měla odejít z justice už dávno. Mít věc na starosti jen trochu schopnější soudce, dočkaly se Grebeníčkovy oběti alespoň morální satisfakce,“ míní právník a bývalý politický vězeň Jan Pospíšil.

Podle jeho kolegy Jana Králíka se pokusy o zahájení procesu s Grebeníčkem postupně změnily ve frašku. „Nelze to brát jinak, než jako výsměch obětem komunismu. A paní soudkyně se pod tímto faktem podepsala stěžejním způsobem.“

Zdroj: Zdeněk Matyáš MfDnes (iDnes)

text připravil Zdenek Kovařík (redakce muklove.cz)

Slovenští komunisté usilují o zrušení Zákona o protikomunistickém odboji

KSS chce dať zákon o antikomunistickom odboji na Ústavný súd SR

BRATISLAVA 11. apríla (SITA) — Komunistická strana Slovenska (KSS) je prekvapená, že prezident SR Ivan Gašparovič podpísal Zákon o protikomunistickom odboji. Hneď ako zákon začne platiť, KSS ho chce napadnúť na Ústavnom súde SR, konštatoval ďalej na dnešnej tlačovej besede KSS Jozef Ševc. Komunisti podľa neho považujú zákon za protiústavný, lebo dáva na jednu úroveň vojnových veteránov a príslušníkov antikomunistického odboja. „Nikto nedefinuje, kto to je účastník protikomunistického odboja. Ten kto sa nezúčastňoval prvých májov je účastník?“, pýta sa predseda KSS.

Prezident I. Gašparovič podpísal Zákon o protikomunistickom odboji 6. apríla. Zákon má morálne oceniť tých, ktorí neváhali riskovať svoj život a osobnú slobodu pre život v slobodnej spoločnosti. Zákon považuje protikomunistický odboj za pokračovanie národného boja za oslobodenie. Protikomunistický odboj ohraničuje príchodom sovietskej armády na naše územie 6. októbra 1944 až do 17. novembra 1989, keď sa začal pád komunistického režimu.

Copyright © SITA 2006

Zdroj: www.sme.sk

Redakce muklove.cz (MK)

Politická facka Parlamentu ČR

Ne vždycky je korektní srovnávat, že někde něco je, zatímco u nás není, ne vždycky je spravedlivé ptát se, proč jinde to jde a u nás ne. Ale tentokrát je to nutné, i když to pro nás dopadá ostudně a zejména naše poslance by měla fackovat hanba.

Oč jde? Jde o naše sousedy, s nimiž jsme ještě nedávno tvořili společný stát, měli tři čtvrtě století společnou historii. O Slovensko, které stejně tak jako nás poznamenal komunistický režim a jež tomuto režimu dodalo komunistické bossy Karola Bacílka, Viliama Širokého, Jána Ďuriše a Gustáva Husáka, zatímco my jsme dodali Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského, Zdeňka Nejedlého a Antonína Novotného; na obou stranách je seznam jmen samozřejmě mnohem delší.

A jde o to, že ve Slovenské republice dokázali její poslanci otevřeně přiznat, že existoval aktivní odpor proti komunistickému režimu, dokázali ho ocenit jako součást boje za svobodu a demokracii v letech studené války, dokázali označit protikomunistický odboj za pokračování národního boje za osvobození, zatímco u nás to neustále odkládáme.

V pravém slova smyslu průlomový zákon
Ve čtvrtek minulého týdne přijala Národní rada Slovenské republiky zákon o protikomunistickém odboji, nelítostně definující, co bylo podstatou a kdo byli účastníci tohoto odboje, a vytvářející základ pro péči o ně nebo o jejich památku.

Zákon vymezuje dobu odboje od 6. října 1944 do 17. listopadu 1989 a zahrnuje veřejné občanské postoje i aktivní odpor, ať již organizovaný nebo individuální, nezapomíná na členy ilegálních organizací, na politické vězně nebo občany internované z politických důvodů ani na ty, kdož byli zařazeni do vojenských táborů nucené práce nebo odvlečeni do táborů v Sovětském svazu.

Zákon uznává za účastníky protikomunistického odboje rovněž občany, kteří museli opustit republiku před hrozící perzekucí a prováděli v zahraničí činnost pro obnovu svobody a demokracie v Československu. Zákon pojmenovává rovněž další formy odboje, jako bylo autorství či šíření petic, organizování veřejných vystoupení proti komunistickému režimu a publicistická činnost.

Všechno právě vyjmenované vyvolává u českých poslanců bohužel spíš osypky a zatím žádný český politický dokument se k obdobné dikci neuchýlil. Většina z toho, o čem je slovenský zákon, je v Parlamentě České republiky tabu a překročit ho se odvažuje málokdo.

Slova z důvodové zprávy k návrhu zákona, že totalitní státní moc „vyhlásila válku vlastním občanům“, se u nás dosud nikdo do žádné právní normy neodvážil vepsat, stále jsou považována jen za názor některých publicistů.

Slovenský zákon uvádí také překážky pro přiznání postavení účastníka protikomunistického odboje. Jde jednak obecně o ty, kdož se „vědomě a aktivně podíleli na budování, rozvoji a upevňování komunistické moci“.

A jednak konkrétně o příslušníky StB a o osoby, které jsou evidovány jako její spolupracovníci, o funkcionáře KSČ nebo KSS, o příslušníky Lidových milicí, o členy Akčních výborů a prověrkových komisí z roku 1948, o členy prověrkových a normalizačních komisí po roce 1968 a o posluchače vysokých škol pro příslušníky bezpečnosti, ať již v Československu nebo v SSSR.

Současně je výslovně řečeno, že tyto překážky nemůže odstranit, i když se tito lidé za určitých okolností dostali do konfliktu s režimem a stali se jeho odpůrci.

Čili opět cosi, co je pro český parlament, prolezlý pomýlenými nebo zhrzenými komunisty, a nejen osmašedesátníky, neslušné vůbec si představit.

Slovenský zákon je v pravém smyslu slova průlomový, neboť nekončí jen pojmenováním historické skutečnosti, ale otevírá možnost dalších legislativních opatření ve prospěch odpůrců komunistické moci, počínaje tím, že kromě plné morální rehabilitace všech přiznává již nyní politickým vězňům režimu status válečných veteránů s příslušnými sociálními výhodami.

Slova, která poslanci nechtějí znát
U nás obdobná snaha skončila u toho, že v zákoně o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich byl přiznán zvláštní příspěvek k důchodu také občanům, na něž se vztahovala rehabilitace podle příslušných zákonů po roce 1990 nebo byli zařazeni v táboře nucených prací anebo vojenském táboře nucených prací nebo v centralizačním klášteře.

Nikoliv však politickým vězňům, či dokonce účastníkům protikomunistického odboje, neboť tato slova prostě čeští poslanci tvrdošíjně odmítají znát.

Přiznávat slovenským občanům postavení účastníka protikomunistického odboje bude Ústav paměti národa. Ten ústav, na nějž se tak rádi odvolávají senátoři, navrhující zákon o zřízení obdobné instituce u nás, očekávající však od ní pouze shromažďování údajů o činnosti bezpečnostních složek komunistického režimu a jejich obětech, ale ani jediným náznakem se nezmiňující o protikomunistickém odporu.

I našim senátorům je totiž zřejmě cizí to, co vepsali navrhovatelé slovenského zákona do úvodu důvodové zprávy: „Občané žijící v komunistickém systému nebyli však jen pasivními oběťmi.“

Ne vždycky je korektní srovnávat, ale tentokrát je to nutné, a naši poslanci a senátoři by se měli za své zavírání očí před historickou politickou skutečností hanbou propadnout do země.

Vladimír Bystrov (publicista)

Zdroj: http://lidovky.zpravy.cz/ln_nazory.asp?r=ln_nazory&c=A060322_090104_ln_nazory_fho

Redakce muklove.cz (MK)

Ústavní soud částečně vyhověl Hučínovi

ÚS částečně vyhověl Hučínovi

Brno — Ústavní soud (ÚS) dnes rozhodl, že někdejší disident a později důstojník BIS Vladimír Hučín měl být plně rehabilitován za svou činnost před rokem 1989. Rehabilitace, o kterou Hučín usiluje od roku 1993, se měla vztahovat i na nedovolené ozbrojování nebo na útok na údajného agenta StB Antonína Mikeše, nejen na šíření protisovětských letáků a verbální útoky na milicionáře. ÚS vyhověl Hučínově stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, a otevřel tak cestu k jeho úplnému očištění.
Verdikt ÚS může sloužit jako vodítko pro obecné soudy, které rozhodovaly o řadě dalších případů, v nichž figurují zbytkové, nerehabilitované tresty. Zákon o soudních rehabilitacích by se podle ÚS měl vykládat v co nejširším smyslu.

Ústavní soud při odůvodnění verdiktu odkazoval především na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. „Účastník (Hučín) byl perzekvován, podílel se na aktivním protikomunistickém odboji,“ uvedl soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Hučínova snaha ozbrojit se byla legitimní, neboť chtěl bojovat proti zločinnému režimu a bránit se mu.

„Je to precedentní rozhodnutí,“ řekl novinářům Hučínův obhájce Stanislav Devátý. Sám Hučín rozhodnutí označil za “naprosto pozitivní“. Podle něj jde o doklad, že v Československu existoval třetí odboj se zbraní v ruce.

Podle Devátého se nyní na soudy mohou obrátit lidé, kteří byli podobně jako Hučín sice rehabilitovaní, zůstali jim ale zbytkové tresty za některé spáchané trestné činy, které již rehabilitační soud nepovažoval za politické, ale kriminální.

Lidé, kteří byli za komunismu odsouzeni kvůli odporu proti režimu, mohli po roce 1990 požádat o soudní rehabilitaci. Často se stávalo, že soud tyto lidi rehabilitoval za trestný čin s jasným politickým podtextem, ponechal jim však trest, který se vztahoval k jeho kriminální části. Například násilí spáchané při útěku. Problémem byla skutečnost, že komunistická justice často své politické odpůrce odsuzovala právě za vykonstruovanou kriminální činnost.

„Všichni víme, že disidentská a protirežimní činnost byla kriminalizována. Soud dnes jasně řekl, že i na takovou činnost je třeba pohlížet z pohledu morálního obsahu zákona o rehabilitaci,“ řekl Devátý.

Podle člena ústředního výboru Konfederace politických vězňů Čestmíra Čejky je problém zbytkových trestů důsledkem práce justice. „V případech boje proti komunismu je rozlišování mezi politickým a klasickým trestným činem nesmysl. Období ke kterému se vztahuje nejvíce zbytkových trestů, tedy 50. léta, bylo dobou otevřeného boje s komunismem,“ řekl ČTK Čejka. Podle jeho odhadu se dnešní rozhodnutí může dotknout nejméně stovek lidí.

ÚS dnešním verdiktem přehodnotil rozhodnutí nižších soudů i Nejvyššího soudu, který nenašel souvislost mezi rehabilitovanými a nerehabilitovanými činy a ponechal v platnosti zbytkové tresty. Nejvyšší soud bude muset Hučínův případ projednat znovu a očekává se, že vezme v potaz právní názor ÚS.

Hučín již byl rehabilitován za urážky členů Lidových milicí a tisk protisovětských letáků. S těmito aktivitami podle něj přímo souvisely i další činy, které soudy tehdy kvalifikovaly jako nedovolené ozbrojování, podíl na krádeži a poškozování věci. Hučín tvrdí, že si zbraně nelegálně opatřoval jen proto, aby se mohl bránit proti případnému útoku tajné policie nebo Lidových milicí. „Pokud chtěl někdo aktivně odporovat režimu, potřeboval zbraně. A ty jsem nemohl získat jinak. Neměl jsem možnost opatřit si zbrojní průkaz. Kdybych požádal o zbraň, skončil bych nejspíš v blázinci,“ řekl novinářům Hučín.

Ukradenou loveckou kulovnicí s optickým zaměřovačem chtěl muž údajně poškodit sochu Klementa Gottwalda. Výbuch před vraty měl prý agenta Mikeše jen vystrašit a upozornit na něj veřejnost. Toto vysvětlení však soudy dosud neakceptovaly; braly v potaz jen zákon o soudních rehabilitacích, nikoliv zákon o protiprávnosti komunistického režimu.

Hučín stál před soudem i kvůli své činnosti v 90. letech. Letos v lednu jej přerovský soud zprostil obžaloby za údajné podněcování levicového extremismu. Obžaloba se ale odvolala.

Autor: ČTK

Redakce muklove.cz (MK)