… či Tomáš Kudrna za film Wichterle ztvárňující osud význačného vědce a prezidenta ČSAV. Cenu získali i Jan Šikl za bezútěšný obraz epochy komunistického režimu Nízký let z cyklu Soukromé století a Jana Hádková za dokumentární film Legenda o Kischovi, v němž rozbíjí čítanková klišé o osobnosti a díle „zuřivého reportéra“ Egona Ervína Kische.

Celý článek:

Cenu Vladislava Vančury in memoriam získal Pavel Koutecký

Beroun — Režisér Pavel Koutecký, který loni v dubnu tragicky zahynul při pádu z rozestavěného mrakodrapu v Praze na Pankráci při natáčení filmu, obdržel dnes v Berouně in memoriam cenu Vladislava Vančury za celoživotní přínos rozvoji české audiovizuální kultury. Porota Českého filmového a televizního svazu (FITES) tak ocenila experimentátorství, odvahu i osobitý humor v jeho předčasně uzavřené filmové tvorbě, sdělila mluvčí berounské radnice Jitka Soukupová.

Koutecký (1956-2006) natáčel dlouhodobé sběrné projekty týkající se například protagonistů listopadové revoluce včetně bývalého prezidenta Václava Havla. Právě tento snímek byl v době tragédie před sestřihem.

V minulosti získali Cenu Vladislava Vančury Jan Švankmajer, Jiří Menzel, František Vláčil, Jan Špáta, Oldřich Daněk, Jiří Krejčík, František Pavlíček, Jiří Hubač, Vladimír Körner, Věra Chytilová či Arnošt Lustig.

Současně svaz vyhlásil držitele výročních cen Trilobit za původní díla domácí filmové a televizní tvorby. Stali se jimi Kristina Vlachová za pořady Dračí setba a Kauza Uherské Hradiště, kde z různých aspektů dokumentuje krutosti komunistického režimu i jeho pozůstatky v myslích a jednání mnoha lidí, či Tomáš Kudrna za film Wichterle ztvárňující osud význačného vědce a prezidenta ČSAV. Cenu získali i Jan Šikl za bezútěšný obraz epochy komunistického režimu Nízký let z cyklu Soukromé století a Jana Hádková za dokumentární film Legenda o Kischovi, v němž rozbíjí čítanková klišé o osobnosti a díle „zuřivého reportéra“ Egona Ervína Kische.

Další cenu Trilobit převzal kolektiv tvůrců Luděk Navara, Ján Novák a Lenka Poláková za dokumentární cyklus Příběhy železné opony, který oživuje historickou paměť a dokládá touhu lidí po svobodě. Zvláštní cenu poroty převzala Erika Hníková za dokument Sejdeme se v Eurocampu, který je výpovědí o paradoxech všedního života jedné vesnice na prahu 21. století.

Čestná uznání získali scenárista a režisér Aleš Kisila a kameraman Diviš Marek za dokument Blázen jsem ve své vsi, Linda Jablonská za generační pohled Kupředu levá, kupředu pravá, Petr Jančárek za dokument Zenta… osud rakousko-uherského křižníku a režisér Martin Suchánek, scenárista Zdeněk Mahler a kameraman Richard Špůra za dokument Adieu Mozart.

Za další osobitou interpretaci pohádek Jana Wericha ve filmu Fimfárum II získal čestné uznání kolektiv tvůrců Vlasta Pospíšilová, Břetislav Pojr a Jan Balej pod vedením Aurela Klimta.

Předáváním výročních cen vyvrcholil celodenní program v berounském kině Mír. Zájemci zhlédli některé loni oceněné snímky včetně celovečerního filmu Sluneční stát. Součástí sedmého předávání cen v Berouně byla také talk show Jana Krause.

Ceny Trilobit se udělují po celou dobu činnosti FITES, nezávislé organizace pracovníků v audiovizi. FITES byl založen v roce 1965, o pět let později byl zakázán a činnost obnovil v roce 1990. V současné době v jeho čele stojí herec Jan Kraus.

Autor: ČTK (ČTK)
19:37 — 27.01.2007

Otec odsouzen za vlastizradu

Jednou z dcer je i čtyřiašedesátiletá Marie Janalíková z Uherského Brodu. Od devíti do osmnácti let musela k večeři usednout bez svého otce. Doktor Miloslav Souček byl v roce 1951 odsouzen na dvanáct let za vlastizradu. Z vězení se dostal až v roce 1960 na prezidentskou amnestii. „Celý proces s protistátní skupinou Včela, ve které měl figurovat i můj táta, byl vykonstruovaný,“ tvrdí i po letech čtyřiašedesátiletá Marie Janalíková. Nejkrušnější pro ni byly vánoční svátky roku 1951. Otce odvlekli do vyšetřovací vazby a později do lágru. Jeho rodiče tehdejší režim ihned vystěhoval, tátova matka vážně onemocněla. „Zabavili nám všechen majetek, moje maminka skončila bez práce a bratr musel přestat studovat na gymnáziu,“ vrací se do padesátých let s třesoucím se hlasem paní Janalíková.

Její maminka se ale i přes všechnu bolest doma snažila vytvořit příjemnou sváteční atmosféru. „Například o Vánocích jsme si nazdobili stromeček, napekli nejjednodušší cukroví. Ledovky jsme si museli balit do papírků, které jsme si sami nastřihali. K večeru jsme všichni zpívali koledy a vzpomínali na tatínka. Každé svátky nás obrovským způsobem stmelovaly,“ říká dcera mukla.

Pomoci se rodina Součkova dočkala od přátel, kteří jí příležitostně nosili dobroty ze zabijačky nebo něco jiného na zub. „Měli jsme co dělat, abychom přežili. Mnoho lidí kolem nás nám hodně dlouho dávalo najevo, že jsme nežádoucí a táta že je nepřítel státu. Snažili se nás duševně zlikvidovat.“

Po návratu Miloslava Součka z kriminálu se ale situace v rodině příliš nezlepšila. „Táta měl sám se sebou existenční problémy. Dlouho navíc nemohl sehnat práci,“ dodává dcera. Sama tvrdí, že pokud by mohla máchnout kouzelným proutkem, nezměnila by minulost své rodiny či charakter svého otce. „Přála bych si, aby zde nikdy takový režim nebyl,“ končí své předvánoční vzpomínání paní Janalíková.

Dcer je nyní téměř čtyřicet

Spolek Dcery vznikl v roce 1999. Tehdy se dalo dohromady několik žen, které se zúčastnily výzkumu psychologických vlivů na děti v rodinách pronásledovaných komunistickým režimem. V průběhu dalších let se skupina rozrostla až na téměř čtyřicet členek, které se scházejí minimálně dvakrát za rok. Všechny spojují podobné životní příběhy, které zatím neměly možnost vyprávět.

„Ve školách se neučí o psychologických vlivech teroru na českou společnost, jehož následky jsou u nás dodnes. Například nedůvěra jednoho Čecha k druhému. Náš cíl je poučit příští generace, aby se stejný teror v naší zemi už nikdy neopakoval,“ upozorňují na svých internetových stránkách www.dcery.cz .

Dcery se v poslední době snaží být více aktivní, účastní se besed na středních školách v rámci projektu organizace Člověka v tísni „Jeden svět do škol — sekce Bezpráví“. Zároveň spolupracují s Konfederací politických vězňů České republiky.

Zdroj: Právo, 22. 1. 2007, Aleš Fuksa, Regionální mutace — Zlínský kraj

PRAHA 18. ledna

Senátor Jaromír Štětina (za SZ), předseda Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM, informoval, že parlamentní Komunistická strana čech a Moravy (KSČM) odporuje zákonu č. 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu. KSČM totiž vznikla jako organizační součást Komunistické strany Československa (KSČ) v roce 1990. “KSČM tudíž není následnicí KSČ, jak prohlašují sjezdové dokumenty KSČM, nýbrž organizační součástí Komunistické strany Československa,“ upozornil Štětina.

Vyplývá to z dokumentu ministerstva vnitra, které ministerstvo poskytlo Štětinově komisi. Ministerstvo vnitra v době vzniku KSČM posuzovalo její stanovy a nedospělo k závěru, že by byly v rozporu s platnou ústavou a zákony. „Ubezpečuji Vás, že budete-li mít jakékoliv poznatky o tom, že KSČM jedná v rozporu se zákonem, bude jim Ministerstvem vnitra věnována náležitá pozornost,“ ubezpečil Štetinu současný ministr vnitra Ivan Langer (ODS).

Zdroj:  www.cesko.ihned.cz

Oznámení pro evidenci KSČM z roku 1990

Praha — Civilní rozvědka (ÚZSI-Úřad pro zahraniční styky a informace) zjednoduší přístup k dokumentům bývalé komunistické špionáže. Jejich otevírání bylo až doposud komplikované a část informací nebyla přístupná veřejnosti vůbec. Řekl to mluvčí služby Bohumil Šrajer.

Podle nových pravidel budou mít zájemci okamžitý přístup ke svazkům agentů, které rozvědka vedla před více než třiceti lety. Materiály o jejich spolupráci také dostanou úplné, tedy včetně osobních údajů. Jediným limitem bude posouzení, zda písemnosti neobsahují tajné informace, které by mohly poškodit republiku.

Přístup k těmto písemnostem, o něž má zájem řada historiků i laiků, byl až doposud komplikován tím, že rozvědka a ministerstvo vnitra vykládaly zákon různým způsobem. Ministerstvo tvrdilo, že na všechny dokumenty vzniklé činností bývalé komunistické tajné policie (StB) se vztahuje nový archivní zákon, který dovoluje, aby zájemce dostal tyto dokumenty úplné, tedy včetně osobních údajů. Rozvědka se ale řídila zákonem o zpřístupňování svazků, který je podle ní nadřazen zákonu o archivnictví. O svazky tajných spolupracovníků se tak muselo žádat prostřednictvím ministerstva, vyřízení žádosti trvalo řadu měsíců a výsledkem byl dokument se začerněnými osobními údaji.

Rozvědka ale nedávno získala právní rozbor archivního odboru ministerstva, který věc vyřešil. Svazky, které jsou starší třiceti let a neobsahují tajné informace, se budou zpřístupňovat jednodušší cestou, přímo v badatelně rozvědky a kompletní. „Veřejnost má právo získat svazky rozvědky,“ řekl Šrajer.

Rozvědka začíná nejdříve zpracovávat nejstarší dokumenty z přelomu 40. a 50. let. Postupně ale budou přibývat další materiály včetně svazků tajných spolupracovníků až do roku 1977. 

Pracovníci rozvědky tak nyní pročítají svazky komunistických agentů a vytvářejí seznamy všech jmen, která se ve svazku vyskytují, názvů institucí, firem, ale i akcí StB. Tyto rejstříky se budou neustále doplňovat.

„Doufáme, že na konci roku nastane ideální stav, kdy zájemce o historii rozvědky do roku 1977 nebude muset už o nic žádat. Na počítači si projde seznamy a pomocí klíčových slov si najde dokumenty, které ho zajímají,“ řekl ČTK Šrajer.

Už od úterý se ale na internetových stránkách rozvědky objeví asi 500 stran písemností z doby vzniku komunistické špionáže a do konce února pak 900 svazků spolupracovníků z této doby. Postupně by se nová pravidla měla dotknout tisíců svazků. Za celou dobu svého fungování vedla komunistická rozvědka asi 10.000 svazků tajných spolupracovníků.

Historici se ale zřejmě můžou těšit na další skupiny dokumentů. Do konce roku totiž musí rozvědka zkontrolovat všechny písemnosti z období před rokem 1989 a prověřit správnost jejich případného utajení. Pokud kontrola zjistí, že je již není třeba utajovat, a budou starší třiceti let, automaticky se stanou přístupné veřejnosti.

Badatelna funguje od října 2005, i-badatelna je v provozu od května 2006 a zatím ji navštívilo 60.000 lidí.

Autor: ČTK.

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/domov/index_view.php?id=231122