Antonie Hofmanová se narodila 13. června 1923, pochází z Horní Branné
u Jilemnice. Většinu života žila a pracovala v Podkrkonoší. Do jejího mládí
zasáhla německá okupace, válečná léta prožila v Praze. Uprostřed války se rozhodla
pro vyučování náboženství.
Snažila se vychovávat mládež k životu podle křesťanských zásad, za to byla v době
komunismu zatčena a odsouzena na šest let vězení, zvláště za šíření myšlenky jocismu
(křesťanského dělnického hnutí z Francie) mezi mladými v Podkrkonoší. Vězení
snášela statečně.
Po návratu z vězení nacházela obživu jen velmi těžko. Prošla řadou různých profesí,
nakonec pracovala jako ošetřovatelka v dětské léčebně v Janských Lázních. Tam sloužila
těm nejmenším celých třiadvacet let.
Koncem 70. let se přestěhovala do Jilemnice a její dům ve Zvědavé uličce se stal
postupně místem setkávání křesťanů a předávání víry navzdory
tehdejšímu nepřátelskému postoji režimu. Tak pokračovala v naplňování svého
celoživotního poslání — předávat víru druhým, zvláště mladým, svědčit
o Bohu vlastním životem a vytvářet kolem sebe společenství.
Vše, co z ní vyzařovalo, bezprostřednost a humor, který ji neopouštěl ani v posledních dnech
pozemského života, bylo plodem její hluboké víry v Boha, který je Láska.
Byla 62 let členkou sekulárního františkánského řádu (SFŘ — III. řádu sv.
Františka).
Napsala také několik knih, nejznámější jsou její autobiografie „Žijeme jen jednou“
a „Svoboda v nesvobodě“ o létech prožitých v komunistickém vězení.
V roce 2007 obdržela ocenění záslužným křížem „Pro Ecclesia et Pontifice“,
které ji udělil papež Benedikt XVI., a také pamětní medaili města Jilemnice za aktivní odpor
proti komunistickému režimu.
Rozloučení s Antonií Hofmanovou bude v pátek 26. června 2009 ve 13:00 hod. v kostele
sv. Vavřince v Jilemnici při mši svaté. V 17:00 hod. bude po krátkém rozloučení
v kostele v Horní Branné uložena k věčnému odpočinku na místním hřbitově.
Zdroj: Jan Vrátný, synovec