V listopadu 1939 byl spolu s dalšími studenty z Švehlovy koleje odvezen do koncentračního
tábora Sachsenhausen — Oranienburg u Berlína. Vrátil se v lednu 1942 a začal pracovat
v Zeměměřičském úřadu v Praze. Zapojil se také do studentského hnutí odporu.
Po válce dokončil studium práv a stal se vrchním komisařem politické správy. Zastával
i funkci generálního tajemníka Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých, kde
se seznámil s Miladou Horákovou. V únoru 1948 jej propustili ze zaměstnání a v březnu
1952 byl pro údajnou ilegální spolupráci s Horákovou zatčen. Za velezradu byl ve zmanipulovaném procesu odsouzen na šest let. Během věznění zahynula za podivných okolností jeho
první manželka.
V prosinci 1957 jej sice propustili z vězení, deset let ale mohl pracovat jen jako pomocný dělník.
Až v roce 1968 byl rehabilitován. Poté nastoupil jako ekonom do Zdravotnického nakladatelství a v roce 1972 odešel do důchodu. Dále však pracoval jako podnikový právník.
V roce 1990 se stal členem ČSBS, později byl místopředsedou a v září 1991 byl zvolen
předsedou svazu. Jeho odchod z funkce provázely spory s některými představiteli jednotlivých
sdružení svazu.
Čermín je autorem asi dvou stovek článků a je nositelem několika vyznamenání. V roce 1946 byl
například vyznamenán Československým válečným křížem z roku 1939, v roce
1996 obdržel z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla u příležitosti 28. října
Řád T. G. Masaryka.
Zdroj: ČTK, 27.8.2009 — Zd.K.