„Každým rokem v tuto dobu pořádáme tzv. smírnou pouť, což je zároveň mše svatá
za kněze, kteří zde byli internováni,“ připomněl administrátor farnosti Jáchym
Jaroslav Šimek. Dnes je želivský klášter známým poutním i turistickým cílem.
Komunisté jej ale využívali nejprve jako pracovní internační tábor, později v něm
zřídili psychiatrickou léčebnu.
Návštěvníci, kteří do Želiv v sobotu zamířili, si mohli vyslechnout přednášku
o historii objektu i koncert duchovní hudby. Pamětník a syn lékaře kněžích Alexej Kelin
ve svém příspěvku připomněl, že člověk nepoučený z historie se může dopouštět
stejných chyb. Popsal, jak do kláštera během jediné noci svezli kněží a řeholníky
z celé země. Komunistickým režimem precizně naplánovaná akce měla hlavní cíl —
izolovat duchovní elitu národa.
Kneží a řeholníci byli v Želivě vězneni v letech 1950—1956; jména všech
464 mužů jsou uvedena na zdi hned u vstupu do kostela. „Jsou mezi nimi známá jména,
jako je pozdější kardinál František Tomášek nebo arcibiskup Otčenášek,“ doplnil Šimek.
— Zd. K.
- Odkaz: Klášter Želiv
Historie
Klášter s biblickým názvem Siloe (něm. Seelau) založil Soběslav I. na soutoku
Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl
z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského
Steinfeldu, odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter v Praze. Klášter dobře prosperoval,
takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku
i ženské kláštery v Louňovicích a Dolních Kounicích (1183).
Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi
radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský.
Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku
1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní
část kláštera přestavěli na tzv. Trčkovský hrad. Klášterní obec obnovil strahovský
opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové. Od roku
1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645—6 byl poškozen Švédy a od roku
1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713—1720 byl přestavěn podle
plánů J. B. Santiniho ve stylu barokní gotiky. Po požáru roku 1907 byl opět opraven a roku
1950 zrušen. V letech 1950 až 1954 sloužil klášter jako internační tábor pro politicky
nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo až 400. Po roce 1954 zde byla pobočka
psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl
klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. 8. února 2010 byl
zapsán na seznam národních kulturních památek.
Dlouholetým opatem byl opat Vít Tajovský v letech 1944—1999.