Vážené sestry a bratři, členové Konfederace politických vězňů České republiky. Čas se naplnil a my se po třech letech opět setkáváme na dalším sněmu KPV ČR.
Jsme rádi, že zde dnes můžeme jménem vedení KPV přivítat ty, kteří přijali pozvání a přijeli s dobrým úmyslem uvážit naši situaci a pokusit se o rozumné a klidné řešení budoucnosti naší Konfederace. Nevíme ještě, zda se dostavil potřebný počet členů, aby byl sněm usnášeníschopný, ale než bude zjištěn předběžný počet účastníků, předložíme vám rozbor současného stavu naší Konfederace. Potřebujeme vás seznámit s realitou a sdělit všem členům Konfederace, co se dnes u nás odehrává.Není žádným tajemstvím, že se již delší dobu potýkáme s krizí ve vlastních řadách. Ta se však v současnosti mění dokonce v katastrofu. Dozvídáte se mnoho zkreslených zpráv, pomluv a osočování, zaměřených proti současnému vedení. Jste informováni o žalobách a soudních jednáních, která ještě nebyla a dlouho ještě nebudou právoplatně ukončena. Platí to i o posledním zasedání Městského soudu v Praze 16. října 2018. Jste teď dokonce vyzýváni, abyste nedovolili odvolat se proti jeho rozsudku. Žalobci vás chtějí ovlivnit a zabránit, aby se vedení mohlo hájit. Proč asi?
Stále jsou rozšiřovány informace o neplatnosti těch rozhodnutí současného vedení, která nejsou v souladu s názory jeho protivníků. Ti samozřejmě neuznávají, že od roku 2015 stávající vedení dostalo důvěru na zasedání Rady i na Shromáždění delegátů.
Jako příklad nejpalčivějších problémů uvedeme dva případy, ve kterých bylo vedení napadeno nebo jeho jednání citelně zmařeno: rekreační středisko Smilovice a Národní kulturní památka Rudá věž smrti.
Nejdříve tedy Smilovice. – Vzhledem k tomu, že o pobyt ve Smilovicích nebyl v posledních letech už tak velký zájem (se zajímavou výjimkou v letošním roce!?) a už se budou muset brzy provádět finančně náročné opravy na chatkách, došlo k vrácení tohoto objektu původnímu majiteli a byl propuštěn jeho správce, což je podle Stanov v kompetenci Předsednictva KPV. Spustil se populistický povyk, že tam teď budou jezdit příslušníci StB, což samozřejmě nebylo a není záměrem vedení. Kromě toho bylo v minulých letech, dokonce ještě před rokem 2015 rozhodnuto a přijato, že Konfederace bude převádět svůj majetek (pomníky, pamětní desky, Rudá věž smrti apod.) do rukou těch veřejných institucí, které jej budou spravovat, až tady my nebudeme. Mezitím na základě žaloby odpůrců soud vyhlásil zákaz dalšího převádění majetku, což se velmi nepříznivě dotklo roky připravované dohody KPV s Národním památkovým úřadem (NPÚ) o předání Rudé věže smrti. Národní památkový úřad měl z Rudé věže smrti vytvořit velmi potřebné a významné Muzeum otrockých prací jáchymovských otroků. Tento úmysl byl, bohužel, zmařen. Objekt nám tedy zůstává a brzy bude potřebovat nákladné opravy. Nemáme na to však kapacitu a nemůžeme ani z vlastních prostředků vybudovat plánované muzeum, což nás všechny velmi hluboce zasáhlo!
V případě Smilovic a Rudé věže smrti nejde o žádný prodej, ani o obohacení některých členů KPV, jak je v poslední době záměrně rozšiřováno mezi politické vězně.
Jaké je vlastně pozadí útoků na vedení KPV? Nebudeme daleko od pravdy, že se jedná o pokus provést revoltu, odstranit současné vedení a umožnit, aby do KPV pronikli i zájemci zvenčí, protože KPV je údajně dobrá značka. I po zostuzení Konfederace by ji někteří lidé neváhali využít nebo zneužít. A to by bylo nemorální!
Je nutno připomenout, že již mnohokrát jsme usilovali o usmíření, ale všechny pokusy ztroskotaly. Naposled začátkem letošního jara jsme nabízeli pakt o neútočení. Aby se do sněmu přestalo se zasíláním různých dopisů, jejichž výsledkem by bylo jen nové přilévání oleje do ohně. Odpůrci tuto výzvu nepřijali. Dlouho jsme mlčeli, ale dnes vám již musíme říct, jak to vše vypadá i ze strany těch napadaných a žalovaných, které by někteří naši členové viděli nejraději co nejdříve v poutech a za mřížemi. Dali to najevo už i písemně.
Mnohé naše problémy souvisí i s dávnou myšlenkou o ukončení činnosti KPV, což na posledním Shromáždění delegátů před měsícem vyvolalo hysterii několika delegátů, kteří nedokázali tuto otázku probírat v klidu a s rozvahou.
Proč vlastně bychom měli činnost KPV ukončit? Těch důvodů je více. Rapidně klesá počet členů KPV. V členské základně převažují pozůstalí. Bývalí vězni, tvořící základ názvu naší organizace, vymírají. Mnozí členové jsou nemocní, někteří už jsou upoutáni na lůžko a nemohou nikam jezdit. Mnohé pobočky už nejsou zcela funkční, spravuje je pouze jeden funkcionář bez opory druhých. Mezi nejcennější přínos v případě ukončení činnosti KPV by byla ta okolnost, že by padly všechny spory a soudy a byl by tak ukončen i ten nešťastný rozkol! Možnost sdružování by mohla být uskutečněna i nadále jiným způsobem. Vezměme, prosím vás, rozum do hrsti. Není to nádherná příležitost, jak vyřešit naši krizi a zabránit i vznikající katastrofě? Můžeme si dovolit zahodit takovou nabídku? Dokážeme opustit vše špatné, co se doposud odehrálo nebo odehrává v naší Konfederaci a zachránit svou čest, zdraví i nervy? A ukázat i veřejnosti, která je již, bohužel, velmi informována o našich potížích, že se umíme znovu vzchopit a postavit na nohy? Moc vás prosím, zvažte to. – Tato záležitost je i v programu sněmu. Záleží jen na tom, co tomu řekne členská základna. Existují tedy pak i jiné možnosti, ale i to je součástí programu, který musíme dodržet, aby nevznikl na našem zasedání zmatek a abychom nevybočili z mezí slušnosti a dobrých mezilidských vztahů.
Těch problémů je jistě více, ale pro nedostatek času nemůžeme zde všechny uvádět. Byly však již dříve a mnohokrát vysvětlovány na zasedáních Rady. Bohužel to mnozí nepochopili správně nebo to nechtěli uznat.
Vás řadové členy, kteří nejezdíte na zasedání Rady, bychom chtěli také informovat, jak v posledních letech probíhají zasedání Rady. Mnohá zasedání končí hádkami a křikem, došlo dokonce i k fyzickému napadení mukla muklem se zdravotním poškozením napadeného. Stalo se také, že vystoupil jeden člen Rady a nahlas vykřikl na adresu přítomných členů Předsednictva, že jsou to všichni samí komunisté. Málokterá zasedání Rady proběhnou v klidu, pohodě a bez napětí. Neplatí to pouze u předvánočních setkání. Jindy, když je zapotřebí něco prodiskutovat, v mžiku nastane prudká výměna názorů. Když se diskuse omezí, následuje ostrá výtka, že je porušována demokracie a svoboda projevu. Zkrátka rozumný dialog zavést nelze. Vždy převládá zaujatost, nedůvěra, podezřívavost a ze strany odpůrců také snaha rozvrátit vedení.
Dokážete to, sestry a bratři, pochopit a postavit se proti podobnému počínání? Kde je naše jednota? Můžeme bez ní existovat? Jak se máme za těchto okolností věnovat našim vlastním úkolům: bojovat proti totalitnímu zlu, vyrovnat se s minulostí, varovat naši mladou generaci před komunismem a extremismem a chránit naši svobodu a demokracii?
Většina nás ze starších ročníků je ještě věřících. Ale kde je však naše křesťanství? Muž, který v 1. století našeho, tj. křesťanského letopočtu položil za své názory život, nám zanechal ve svém listu (List Jakubův) cenné poselství. Připomeňme si jednu jeho výzvu:
Bratři, nemluvte špatně jeden o druhém. Kdo mluví proti bratrovi nebo bratra posuzuje, mluví proti zákonu a soudí zákon. Soudíš-li však zákon, neplníš zákon, ale děláš ze sebe jeho soudce. Jen jeden je zákonodárce a soudce: ten, který má moc spasit i zahubit. Kdo však jsi ty, že soudíš bližního? (Konec citátu.)
Co se to dnes, sestry a bratři, s námi děje? Kde se bere tolik zloby a nenávisti, proč se stále rozšiřují pomluvy a útoky? Jak je možné, že mukl soudí mukla a podává na něj soudní žaloby?
Informace o těchto špatných poměrech v KPV se šíří na Facebooku i v jiných sdělovacích prostředcích. Konfederace je zostouzena před veřejností, která to nemůže objektivně posoudit. Tak dlouho se jí i našim členům předkládají lživé informace, až jim kdekdo uvěří a považuje je za pravdivé. Jak to mohli někteří členové KPV udělat? Chceme mít takovou Konfederaci? Obávám se, že v případě další eskalace této rozkladné činnosti budou mnozí její členové Konfederaci opouštět.
Samozřejmě nepopíráme, že se dopouštíme různých chyb a omylů. Není to však ze zlé vůle. Nelze všem vyhovět. Každé naše sebemenší zakopnutí je ovšem ihned zveličováno, populisticky využíváno a okamžitě použito k dalším výpadům nebo i k žalobám.
A za těchto velmi ztížených okolností se máme věnovat našim základním úkolům, tj. vystupovat proti dědictví komunistické totality, organizovat dlouhou řadu akcí během každého roku a obhajovat svobodu a demokratické uspořádání naší společnosti. Této činnosti je věnována jiná část programu. Jsou tam zahrnuty veškeré akce, které jsou již za námi, ale i plánovaná činnost pro rok 2019, kdy by ještě KPV mohla dokončit svou existenci. Nevíme ovšem, jak to s námi dopadne, takže musíme zatím postupovat jako doposud, i když víme, že podle našich odpůrců děláme všechno špatně a že naše činnost je neplatná. Jak však máme vše řídit a pořádat?
Předchozí částečné shrnutí našich problémů a jejich rozbor vám říkáme velmi neradi a s pocitem lítosti, že se to všechno tak děje, ale nemůžeme již dále mlčet!
Někteří členové už mají svou představu o budoucnosti nebo ukončení činnosti KPV, ale všechno může být nakonec jinak. Záleží na tom, jak se s touto situací vyrovná naše členská základna. Uvidíme, komu naši členové uvěří a jak se rozhodnou.
Zde bych zahajovací projev konečně ukončil a o něco vás poprosil. Místo potlesku nebo protestních projevů se na pár vteřin zamyslete a počkejte na další sdělení moderátora. Moc vám za to děkuji. Možná, že nám toto setkání a sdělení tváří v tvář všem prospěje a nebudeme litovat, když tento sněm nebude dnes moci být ukončen. A nebojte se případných změn. Jednou se to musí stát.
Tak tedy mnoho zdaru a hodně odvahy.
Za současné vedení KPV vás zdraví místopředseda Leo Žídek.