Karlu Páralovi (* 1921)
Za otevřený odpor proti nastupující komunistické totalitě byl v roce 1949 zatčen a odsouzen
k 16 letům žaláře, většinu strávil v uranových dolech. V roce 1968 založil Klub
bývalých politických vězňů K 231 a byl zvolen předsedou, čímž si vysloužil další
pronásledování.
Anně Magdaleně Schwarzové (* 1921)
Kvůli židovskému původu zažila nacistické pronásledování, jež na rozdíl od členů
své rodiny přežila, a jako katolička a řádová sestra perzekuci komunistickou. V roce 1953 byla jako
členka protistátní skupiny odsouzena na 11 let vězení. Po roce 1968 se angažovala
v aktivitách katolického disentu.
Ladislavu Suchomelovi (* 1930)
Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. Roznášel letáky a podnikal akce proti
funkcionářům KSČ. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na 19 let těžkého žaláře, většinu
strávil v uranových dolech a i po propuštění byl neustále šikanován Státní
bezpečností.
Františku Suchému (* 1927)
Zažil hrůzy nacistického i komunistického teroru. Za války se zasloužil o uchování
záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců, po válce sám pykal za účast
v protikomunistickém odboji. V roce 1952 byl za špionáž a velezradu odsouzen k 25 letům
žaláře. Ve věznicích strávil 12,5 roku.
Marii Škarecké (* 1927)
Jako členka křesťanského společenství působícího na jižní Moravě distribuovala v 50. letech církevní samizdatovou literaturu a poskytovala úkryt pronásledovaným lidem, kteří prchali
za hranice. V roce 1951 byla zatčena a odsouzena na 7 roků. Podmínečně propuštěna byla v roce 1955.
Vladimíru Lopaťukovi (* 1929)
V 50. letech strávil tři roky v tzv. pomocných technických praporech, v nichž komunistický
režim v armádě internoval a formou nucených prací perzekvoval osoby, jež označil za politicky
nespolehlivé. Od roku 1989 usiluje za morální, politickou a společenskou rehabilitaci bývalých
příslušníků PTP.
Zdroj: zpravy.idnes.cz, přepis Zd. K.