Nová Paka — Jako když archeologové objeví neporušenou hrobku v Údolí králů nebo když
hledači lodních vraků najdou na dně oceánu slavný koráb, právě takové pocity teď
prožívají bývalí političtí vězni a jejich blízcí. Po čtyřiceti letech
vykopali v lese nedaleko Bělé u Pecky svůj poklad — schránku s cennými listinami
a fotkami, dokumentujícími činnost místní pobočky dnes již kultovní organizace K 231, Klubu
bývalých politických vězňů z roku 1968.
„Mám obrovskou radost, tohle je nejhezčí dárek k mým narozeninám. Ani jsem už nedoufala,
že se nám schránku podaří někdy nalézt. Vždyť jsme na to čekali dlouhých čtyřicet let.
Manžel ještě krátce před svou smrtí v roce 2001 prosil vnuky, aby to nevzdávali,“
neskrývá nadšení spojené s dojetím Blanka Čílová, předsedkyně packé
pobočky Konfederace politických vězňů, která v minulých dnech oslavila osmdesátiny.
Jen dvanáct muklů před čtyřiceti lety vědělo, kde jsou dokumenty ukryty. Bezprostředně po pádu minulého
režimu pak začali zakopané materiály hledat, ale až dosud marně.
„Naši chlapci začali pátrat hned po roce 1989. Schránku zahrabali v noci poblíž Bělé
u Pecky na podzim 1968. Jenže od té doby se situace hodně změnila. Po tolika letech vypadá
les přece jen jinak. Terén je jiný, některé stromy tam tehdy ještě ani nerostly, jiná je i vrstva
hrabanky. Takže se člověk těžko orientuje,“ vysvětluje Blanka Čílová.
Pátrání po ukryté skříňce s cennými dokumenty bývalí
političtí vězni a jejich rodiny přesto nevzdávali. Do lesa blízko Bělé
se příležitostně stále vraceli a jejich vytrvalost byla nakonec odměněna úspěchem. Štěstí
se na ně usmálo před několika dny, kdy Jan Materna použil výkonnější detektor kovu a spolu
s dalšími packými skauty zkusil pátrat v jiném směru.
„Stále tomu nemohu uvěřit, tolik let se snažili, a Honza tu bednu teď našel za pouhých dvacet
minut. Tentokrát se však vydal hledat opačným směrem,“ líčí s nadšením
Čílová.
Snad ještě větším překvapením pro ni byla skutečnost, v jakém stavu se všechny listiny
a fotografie zachovaly. Přestože byly čtyřicet let zahrabané v zemi, materiály jsou neporušené
a v naprosto dokonale suchém stavu. I přiložené noviny z roku 1968 vypadají, jako by je tam
někdo odložil právě včera. Čílová tak dodatečně oceňuje i pečlivou práci Václava Pavlovce,
který schránku důkladně zaletoval.
Objevené dokumenty mají význam nejen pro politické vězně z padesátých
a šedesátých let, kteří při jejich ukrývání na podzim 1968 riskovali
vysoké tresty a perzekuce ze strany tehdejší Státní bezpečnosti, ale jako důležitý pramen
jsou mimořádně cenné i pro dnešní historiky, například pro badatele z Ústavu pro studium
totalitních režimů.
Místní sdružení K 231, které mělo 189 členů z Novopacka, Jičínska a Hořicka,
bylo jednou z řady poboček této organizace, k níž se hlásily desítky tisíc
politických vězňů komunistického režimu v Československu. Klub vznikl koncem března 1968, ale jeho činnost
o několik měsíců později utnula srpnová okupace země sovětskou armádou. Na Klub 231, jehož
název je odvozen od zákona číslo 231 z roku 1948 na ochranu lidově-demokratické
republiky, podle kterého byla velká část těchto lidí ve vykonstruovaných procesech odsouzena,
navázala začátkem 90. let Konfederace politických vězňů.
„Díky nálezu jsme získali zpět spoustu fotografií, a hlavně podrobnou evidenci všech členů,
kteří v přihlášce vyplnili jména soudců, vyšetřovatelů, dozorců nebo osob, které je týraly,
věznice a lágry, kde byli vězněni, a další údaje. Tyhle informace bychom jinak neměli, protože ti
lidé buď už nežijí, nebo si na podobné detaily těžko vzpomínají. Prostě stárneme
a je nás stále méně, proto mají tyto informace pro nás nevyčíslitelnou
hodnotu,“ říká energicky Blanka Čílová.
Veškerá dokumentace, včetně korespondence, ze které se odvíjí mrazivé příběhy
neprávem odsouzených, často surově týraných a ponižovaných lidí a pohnuté
osudy jejich rodin, se nyní zpracovává a poté bude uložena do státního archivu.
(jn)
Zdroj:
Foto: jn
