V druhé části programu budou kladeny otázky kandidátům ve volbách do PSP — ČR k jejich politickému programu a dalších záležitostí, které se týkají nás občanů, zvlášť členů KPV.
Byly pozváni poslanec PSP-ČR pan Ing. Jiří Hanuš z Červeného Kostelce a pan Ing.David Kafka, ředitel Úřadu Práce Hradci Králové . Budeme je jich ptát jak budou prosazovat zájmy Konferedace politických vězňů ohledně uznání III. Odboje, podpořit zrušení KSČM v naší zemi, pomoci vybudovat Mezinárodní Muzeum Otrockých prací — zemí bývalého socialistického bloku — ve Vykmanově v prostoru „Věže Smrti“ a další otázky k celospolečenských problémům.
Odpovědi na naše otázky budeme také očekávat dne 23. června na Žofíně, kam je pozveme spolu s čelními představiteli nově zvolených parlamentních — pravicových stran a současně tam zveme i naše členy k jednání s nově zvolenými politiky — poslanci.

Na tuto schůzi jsoou zváni všichni členové hradecké pobočky, těšíme se na Vaši osobní účast.
Výbor pobočky — místopředseda KPV a předseda pobočly H.K. — Zdeněk Kovařík

Alois Vašátko, František Karel Dittrich, Benign Štefan, Antonín Zavoral.

Vzpomínka se koná 7. května 2006 ve 14,oo hodin v místě zvaném

„Suté břehy“ u Tyníště nad Orlicí, v areálu tábora u pamětního kamene.

Účastní se ho ministr obrany ČR a další významní hosté.

Přijďte i Vy, následný pořad bude hudbou provázet Tyníšťská osmička a občerstvení je také zajištěno.

Zahájení výstavy se uskuteční v 16,oo hodin a úvodní slovo pronese starosta města pan Zdeněk Kubínek.

Výstava bude otevřena od pondělí do pátku v otevíracích hodinách knihovny potrvá do úterý 28. března 2006

Po ukončení v Roudnici bude výstava otevřena

duben 2006 — Třebenice květen 2006 — Litoměřice červen 2006 — Budyně nad Ohří červenec 2006 — Úštěk

Písemné dokumenty, fotografie jeho děl a ukázky soch lze najít na výstavě sochaře, mezi jehož nejvýznamnější díla patří kupříkladu „Zaváté šlépěje“, nebo komunisty zlikvidovaná socha T.G.M před jihlavským gymnáziem. Zde z iniciativy bývalého předsedy KPV pobočky v Jihlavě Antonína Štěpánka vznikla pamětní deska, k jejímuž odhalení vyšla o Šlezingerovi též publikace.

Na výstavě lze vidět i unikátní dílo — 14 sádrových patinovaných reliéfů ukřižování Krista. V zasvěceném výkladu výtvarník Jan Tvrdý vzpomenul i čilý společenský život Šlezingera, jenž byl po válce členem jihlavského Rotary klubu. „Chtěl bych poděkovat paní Bohuňovské, která se realizace výstavy ujala“ prohlásil Jaromír Rys, současný předseda KPV, jenž tak ocenil práci při dohledávání podkladů k výstavě. Výstava je doprovázena malířskými díly z cyklu O lidské hluchotě a slepotě Petra Škorpíka, který se vernisáže neúčastnil.

Podle Tvrdého jsou Škorpíkovy práce výrazem „rozporu mezi vírou a realitou, mezi tím, co lidé kážou a jak žijí“. Ponuré obrazy velkých skupin lidí vytvářejí až jakousi imaginární krajinu, v níž se život stává povrchnějším a bezobsažnějším. Výstava se koná v Domě Gustava Mahlera ve Znojemské ulici v Jihlavě a potrvá do 26. února 2006.

Zúčastnili se — zástupce krajského úřadu pan Plass, Magistrátu Města pan primátor Divíšek, PTP, Selské jízdy, Mladí konzervativci a další organizace. Přítomno i přes nepříznivé počasí bylo více než padesát občanů.

Tento významný den, je vzpomínka nejen na 17. listopad 1939, ale i na 17. listopad 1989, který nesmí být zapomenut. To nebylo jen ?cinkání? klíči, ale počátek zrodu nové demokracie a následně i nového státu.

U pomníku „Obětem komunismu“ pronesl hlavní projev místopředseda KPV — ČR a předseda pobočky Zdeněk Kovařík. Zúčastnili se zástupce krajského úřadu pan Plas, Magistrátu Města pan primátor Divíšek, PTP, Selské jízdy a další.

Vážení přítomní, Sešli jsme se dnes u pomníku „Obětem komunismu“ přede dnem státního svátku Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva.

V polovině příštího roku začne období volebních zkoušek našich občanů. Budou to volby do poslanecké sněmovny a na podzim volby do zastupitelských orgánů. Zdálo se před patnácti lety, že demokracie v naší zemi už je a že není třeba za ní dále bojovat. Není to jednoznačné. Minulé volby do zastupitelských orgánů naší republiky ukázaly, že se dějiny mohou s pozměněním opakovat. Občané, voliči a také poslanci a stoupenci sociální demokracie jakoby zapomněli na období nadvlády komunistů v letech 1948 až 1989.

Jednají a vyjednávají s nimi o současné i budoucí vládní politice a co je zarážející, že sociální demokraté jsou ochotni vyjednávat s kýmkoli, jen proto, aby se co nejdéle udrželi u vládní a politické moci. Voliči už zapomínají na to, že komunisté nás dovedli do čtyřicetileté totality policejního státu, rozkradení majetků, továren, zemědělských usedlostí a drobných živností, což následně nazvali — znárodňování a združstevňování. Dovedli nás do bezpráví, násilí a vybudování koncentračních táborů, táborů nucených prací, vojenských technických praporů PTP a věznění nežádoucích lidí. Po roce 1948 už o svých předvolebních slibech nemluvili.

Jednali ve jménu tak zvané ?lidové demokracie? a podle vlastních zákonů dovedli naši zem až k ekonomickému a politickému kolapsu. Totéž se opakuje v současné době, kdy socialisti a komunisté zaštítěni hlavně v České straně sociálně demokratické, hospodaří s našim státním majetkem. Hospodaří tak, jak byli zvyklí hospodařit minulých 40 let. Rok co rok vlády sociální demokracie se zvyšuje zadlužení státu, a při tom nikdo ze současné vlády za nic nebere odpovědnost. Bohužel i s tím se zvyšuje korupce, protože chybí důsledné dodržování práv a povinností které jsou základní součástí řízení státu. Stávající vláda jsouc si dobře vědoma podpory nezodpovědných koaličních politiků, rozhoduje bez odpovědnosti. Byl slibován zákon a pořádek a současnost je jiná.

Zatím se přesvědčujeme o tom, že se rozšiřuje administrativní státní aparát, že jsou peníze z daní občanů nezodpovědně rozhazovány za projekty, na které později každý občan této země doplatí. Vzpomeneme-li na nedávné události okolo jmenování nového ministra zdravotnictví, vidíme a přesvědčujeme se o bezkonceptním a provizorním řešení, tak závažných problémů, které se v konečných důsledcích dotýkají nás všech. K tomu patří i temné hospodaření s rozpočtem v armádě, ministerstvu sociálních věcí, ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu zemědělství ohledně navrácení zabavených majetků a i na ministerstvu zahraničí.

To už není demokracie. To je samovláda jedné strany a jejich podporovatelů. Taková je naše současnost, kterou si občané ve volbách zvolili. Je to z jejich strany asi stýskání po starém socialistickém ne — pořádku. Je také velice ostudné, když se armáda a vláda chce na poslední chvíli „postarat“ o válečné veterány zřízením domů pro veterány. K tomu je teprve donutila nezbytná amputace nohy dvojnásobného veterána, generála Rudolfa Pernického. Jeho nemocniční martirium konečně přinutilo jak prezidenta, tak i ministra obrany k jednání. Nejvyšší státní vyznamenání, které obdržel letos k 28. říjnu mu již dávno a plným právem náleželo.

Vzhledem k obavě z opětného komunistického vládnutí, Konfederace politických vězňů prohlašuje, že političtí vězni komunistického režimu v bývalém Československu organizovaní v Konfederaci politických vězňů ČR přijali všemi hlasy na svém Sněmu v Praze dne 18. října následující prohlášení:

My, jako pamětníci komunistické diktatury, jednohlasně a s plnou odpovědností před zákonem prohlašujeme, že komunistická ideologie je zrůdná a její organizace, t.j. komunistické strany bez ohledu na to, zda se jedná o KSSS, KSČ, KSS nebo KSČM, jsou organizacemi zločineckými.

Tyto organizace a jejich členové k získání moci používali brachiální násilí, vraždy, loupeže, nevybíravou likvidaci práv svobodných občanů a jsou připraveni ve jménu totalitní moci a diktatury proletariátu tak činit znovu, čehož důkazem je, že se nikdy nezřekli komunistické doktríny a násilných prostředků vlády, že nikdy neodsoudili leninskou a stalinskou ideologii. Rovněž dnešní pokračovatelé v KSČM neučinili od roku 1989 nic, co by svědčilo o snaze napravit způsobené křivdy a škody a to je dostatečný důkaz současných cílů dnešních komunistů.

Vážně varujeme reprezentace demokratických stran a státní představitele naší republiky před jakoukoli snahou nalézt konsensus vůči komunistům a přijmout jakoukoli jejich politickou pomoc a spolupráci. Taková cesta je předznamenána krachem demokratického a svobodného státu, takovou cestou rozhodně jít nechceme, takovou budoucnost jsme si nepředstavovali.

Toto prohlášení bylo předáno ČTK a dalším periodikám, ale žádná z nich to nezveřejnila. Že by se snad báli následků po zveřejnění, nebo už existuje cenzura ? My, zástupci organizací a ostatních občanů, kteří byly v nedávné minulosti perzekuováni, musíme toto připomínat a varovat před zneužíváním demokratických svobod k vlastním prospěchům. Demokracie není dar, je to zodpovědnost nás všech, pro všechny a hlavně pro naší budoucnost. Proto jsme se zde sešli, abychom to veřejně připomínali. Máme na to právo, To není poučování, ale důrazné varování proti současné občanské pasivitě a politické lhostejnosti.

Následoval projev pana Plase, náměstka hejtmana, který 17. listopad nazval dnem připomnění minulosti a respektu k těm, kteří neskolili hlavy.

Následoval krátký projev zástupce studentů — mladých konzervatistů, který poděkoval za možnost zúčastnit se těchto setkání a možnosti vystoupit se svými názory.

zapsal Z. Kovařík — listopad 2005

Zákon č. 198/93 Sb. byl přijat parlamentem České republiky dne 9. 7. 1993. Dovolte nám, abychom připomněli znění zákona ve zkrácené podobě. § 1: Komunistický režim a ti, kdo ho aktivně prosazovali, jsou plně odpovědni za zločiny uvedené v odstavci a) až e) zákona. § 2: Režim založený na komunistické ideologii byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. § 4: Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen, perzekuován a nepodílel se na skutečnostech § 1 odstavce 1 tohoto zákona si zaslouží účast a morální zadostiučinění.

Pokládáme za svou povinnost stále připomínat dobu nedávno minulou. Vedení současné KSČM usiluje znovu získat vedoucí postavení ve společnosti. Proto stále připomínáme zločiny, kterých se za 40 let dopustila.

Vážený pane hejtmane, vážený pane primátore, věříme, že naše obavy o šťast-nou budoucnost našeho národa chápete, a proto naši žádost pečlivě zvážíte.

Patnáctileté volání Konfederace politických vězňů o potrestání viníků zodpo-vědných za zločiny, kterých se dopustili za svého působení ve strukturách ko-munistické strany, se nekonalo a nekoná! Václav Havel to posvětil tlustou čarou za minulostí.

Chceme věřit společně se všemi slušnými lidmi, že komunistům novou příleži-tost nedáme, že bude dán průchod právu a spravedlnosti. Mějme stále na paměti, že naše vyrovnání se s minulostí nebude posuzovat jen historie, ale i generace, které přijdou po nás!

Karel Páral bývalý politický vězeň č. 010378

Září 2005 Z.K.

Po důstojném aktu, položení věnců a květin k pomníku prvního prezidenta Tomáše Gariqua Masaryka, moderátor pozval k mikrofonu primátora Města Hradce Králové pana Ing. Otakara Divíška, který mimi jiné vzpomněl jednoho z “mužů 28. října 1918″ — Antonína Švehlu. Následovala vřelá slova paní biskupky církve Československé husitské z Ostravy a na její výzvu k následnému dvouminutovému tichu, uctění památky zesnulých, ztichla celé náměstí!

Slova bratra biskupa a člena KPV, MONs Dominika Duky jen ztvrdila význam celého shromáždění.

Potom následovala druhá část oslav u nedalekého pomníku Třem odbojům u místní Sokolovny, kam přešli všichni účastníci. Položením kytic k pomníku byl zahájen program, kde hlavní sovo měl předseda pobočky Konfederace politických vězňů Zdeněk Kovařík.

Vážení hosté, dámy a pánové. U tohoto pomníku se scházíme proto, abychom vzpomněli, a uctili památku těch, kteří se nedočkali prvního 28. října v roce 1918. Oni byli spoluzakladateli našeho státu a jim patří první pocta a čest, za to, že svobodná Československá republika začala existovat, rozvíjet se přes všechny počáteční potíže až do rozměru demokratického, samostatného, suverénního a respektovaného státu.

Nezapomínejme na ně, musíme být v našich vzpomínkách a dějinách na ně hrdí.

Vzpomeňme i na ty, kteří byli druzí a v boji je následovali proti nacistickému nepříteli, který chtěl vymazat z mapy světa nejen náš stát, naši republiku, ale i naše národy, občany, kteří v tomto státě tvořili dějiny i tehdejší současnost. Postavili se hrdě v boji za novou svobodu na frontách východní i západní Evropy i na bojištích v Africe. Nebyli sami, protože vnitřní domácí odboj se s nimi postavil bok po boku s odhodláním vydobýt opět ztracenou svobodu. V Hradci Králové je symbolem a připomínkou pro trvalou paměť památník I. II. a III. odboje zde u Sokolovny. Vryjme si do paměti vytesaná jména, místa bojů i utrpení. Mají nás varovat i naplňovat hrdostí, nezapomeňme na ně. Jsou v nich vytesány příběhy, životy a naděje mnoha tisíc hrdinů i obětí.

Neodmyslitelně mezi hrdiny a oběti obou světových válek patří i hrdinové a oběti III. odboje. Odboje proti komunistické zlovůli a zločinnosti k tomuto národu. A to tím spíše, že mnoho těch, kteří bojovali na bojištích obou světových válek, za naši státnost, byli za svoje záslužné činy ještě potrestáni a souzeni jako váleční zločinci, nebo vlastizrádci těmi, kteří naší republi-ku, naši samostatnost prodali komunistům a tehdejšímu Sovětskému svazu. Nesmíme zapomenout na jména těch, kteří dokonce dvakrát ve svém životě bojovali za svobodu a byli za to následně popraveni. Jména — generál Heliodor Píka, doktorka Milada Horáková a dalších více než 240 nespravedlivě odsouzených a popravených komunistickou justicí jsou varováním a připomínkou těm, kteří by chtěli zapomenout. Více než 240 tisíc dalších odsouzených, desetitisíce mladých lidí — vojáků nasazených do pracovních praporů, tisíce občanů internovaných v táborech nucených prací, a dalších 200 000 emigrantů. To jsou velice varovná čísla pro nás i naše děti. Pozor, toto je nedávná minulost, kterou si ještě pamatujeme, ale zapomínáme na ni.

Toto by měl připomenout druhý památník, památník obětem komunismu na Riegrově náměstí.

Oba tyto památníky nám sice připomínají boje za svobodu a demokracii, ale v zákonech a myslích chybí stále ještě právní uznání všech třech odbojů.

Proč.

Protože se bojíme nazvat zlo, zlem, a jednou pro vždy se řádně vyrovnat s minulostí a pojmenovat a odsoudit zločince. Je to neúcta k lidskému životu a neúcta těm, kteří životy a svoje zdraví za svobodu ostatních položili.

To je dluh, který musíme, i když dodatečně splatit.

O to Vás žádáme.

Za všechny účastníky III. odboje — Konfederaci politických vězňů, svazu členů PTP, TNP a ostatní, kteří nebyli pojmenováni ale důsledky komunistického režimu poznali, přeji Vám život v pokoji a splnění nadějí svobodných občanů velkého evropského společenství s budoucností, že již nikdy nebude třeba hrdinů a zmařených životů pro svobodu nás všech.

Naše země je ve svobodné a společné Evropě s jistotou bez dalších válek.

Važme si toho, ale nezapomínejme na minulost.

Přeji Vám mnoho krásných dnů a děkuji Vám za pozornost.

Následoval projev náměstka hejtmana pana Miroslava Plasse, který shrnul význam oslav tohoto dne u tohoto pomníku.

Závěrečnou státní hymnou se návštěvníci rozloučili s účinkujícími.

Obou slavností se zúčastnili mimo výše jmenovaných i europoslanec Ing. Oldřich Vlasák, senátor MUDr Karel Barták, náměstkové primátora, velitelé hradecké posádky a jejich zástupci, představitelé hradeckých církví, svazu PTP, YMCY, účastníci — důstojníci SBS druhého odboje, obce legionářské, Masarykovy společnosti a klubu Dr. Milady Horákové a další.

(Zapsal Zdeněk Kovařík — říjen 2005)