odkaz: První překlad rezoluce 

V přijaté rezoluci se rovněž uvádí, že vláda komunistických totalitních režimů ve východní a střední Evropě byla poznamenána masivním porušováním lidských práv a že pád těchto režimů nevedl k debatě o těchto zločinech. Parlamentní shromáždění je přitom přesvědčeno, že uvědomění si historie je jednou z podmínek pro to, aby se takové zločiny neopakovaly.

Nebyl ale přijat návrh, který vyzýval výbor ministrů Rady Evropy ke krokům ve prospěch mezinárodního odsouzení zmíněných zločinů. Pro jeho přijetí byl zapotřebí souhlas dvoutřetinové většiny, pro ale hlasovalo jen 85 poslanců.

Miroslav Beneš rezoluci podpořil Zpravodaj politické komise Parlamentního shromáždění Göran Lindblad ze Švédska zdůraznil po zahájení debaty, že odsoudit zločiny komunismu je naléhavě nutné už kvůli morální podpoře, kterou to bude znamenat pro jeho žijící oběti.

Pro přijetí rezoluce se vyslovil i poslanec ODS Miroslav Beneš, který v diskusi vystoupil jako první. Pozastavil se nad relativizováním zločinů komunismu a řekl, že zatímco nacismus byl odsouzen během krátké doby, u komunismu tomu tak nebylo.

V diskusi by mimo jiné měla vystoupit také česká komunistická poslankyně Kateřina Konečná.

ČTK

Vyzýváme tedy Radu Evropy, aby v zachování pokoje na Zemi nedovolila další zneužívání demokracie a svobody komunisty, kteří se pokoušejí znovu získat nadvládu nad světem. V našem státě byla komunistická strana prohlášena za zločinnou a zavrženíhodnou již v roce 1993 zákonem č. 198/93 Sb. S údivem nyní sledujeme nechápavost demokratických vlád mnoha evropských států, které se rozpakují odsoudit a zakázat činnost hnutí, které se ohání demokratickými a lidskými právy, ačkoli je nikdy neváhalo zneužít a potlačit.

Připomínáme jim důrazně na základě vlastních bolestných zkušeností z minulosti i ze současnosti, že komunismus je nereformovatelný a že komunismus a demokracie jsou neslučitelné pojmy. Je známo, že komunismus má na svědomí více než sto milionů lidských životů ve světě. Mluví o tom jasně i pan Göran Lindblad z Výboru pro politické záležitosti ve své zprávě, nazvané Potřeba mezinárodně zavrhnout zločiny totalitních komunistických režimů.

Zaráží nás, že je dovoleno, aby zástupci komunistického hnutí zasedali ve vrcholných orgánech Evropské unie a v jiných mezinárodních institucích. S velkými ztrátami jsme se před více než šedesáti lety vypořádali s nacistickou totalitou. Nikdo by dnes nepřipustil, aby se nacisté znovu organizovali a využívali demokracii nebo se oháněli lidskými právy. Proč se to dovoluje komunismu?

Se vší rozhodností se proto obracíme na Radu Evropy, aby učinila přítrž nové hrozbě komunismu a svou morální a politickou vahou přispěla nejen k zákazu propagace komunistických myšlenek, ale i k vyslovení zákazu všech stran a organizací, které nás chtějí opětovně zbavit svobody a přivést do poroby. Věříme, že Rada Evropy má mandát k důslednému prosazování a hájení lidských práv a svobod a udělá vše pro záchranu Evropy před novým nástupem komunismu.

MUDr. Naděžda Kavalírová předsedkyně KPV ČR

Leo Žídek — předseda politické komise KPV ČR

Celou rezoluci najdete na www.svetbezko­munismu.cz

V nadcházejícím zasedání Rady Evropy 23. — 27. ledna 2006 ve Štrasburku je naplánovaná diskuze na téma — „Potřeba mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů“.

Nyní se naskýtá jedinečná příležitost k vyjádření zásadního postoje vůči komunismu a spojením sil všech zemí Evropské unie můžeme právě teď docílit odsouzení komunismu na mezinárodní úrovni.

Jeden z kroků k tomuto cíli učinil deník Epoch Times ve vydání „Devíti komentářů ke komunistické straně“, které odhalují zločinnou povahu komunistické strany. Účinek byl nevídaný a spustil masové vystupování členů z Komunistické strany Číny. K dnešnímu dni vystoupilo přes 7.2 milionů lidí.

Ať už ideje komunismu znějí jakkoli libozvučně, vždy dějiny jasně ukazují, co komunismus světu ve skutečnosti dal — desítky milionů mučených a mrtvých, živořící ekonomiku, zničené životní prostředí, zničení národní kultury a úplný úpadek morálních hodnot. Odhalení a odsouzení těchto katastrof je nezbytné. Oběti totalitních komunistických režimů si zasluhují, aby bylo jejich utrpení veřejně uznáno. Pokud se nevypořádáme s minulostí či současností, pak to zaručeně ovlivní i naši budoucnost.

Tímto, my, podepsaní podporujeme zprávu a rezoluci o potřebě mezinárodního odsouzení zločinů napáchaných komunistickými režimy.

Pro petici uveďte následující údaje:

• Jméno
• zaměstnání
• Země

V současném období neustále sílící spolupráce některých politiků s komunistickými představiteli je nanejvýš nutné, abychom nemlčeli a podpořili i ty, kteří chtějí těmto levicovým námluvám učinit přítrž. Žaloba komunistického pohlavára na představitele koaliční strany, který otevřeně připomenul, že komunistická strana je zločinná organizace, je varujícím mementem a vzbuzuje obavy před možnými pokusy zrušit i zákon č. 198/93 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Je docela možné, že příště může být obžalována i samotná Konfederace politických vězňů.

Z těchto důvodů Konfederace politických vězňů varuje :

Komunismus v teorii i praxi znamená vládu násilí.

Komunismus ve světě má na svědomí více než sto milionů lidských životů.

Komunismus je nereformovatelný. Jakákoliv změna by znamenala popření jeho vlastní podstaty.

Komunismus a demokracie jsou neslučitelné pojmy.

KSČM propaguje komunistické učení o násilí. Tvrzení, že je parlamentní stranou, je paradoxní projev a svědčí o zneužívání demokracie. KSČ byla zákonem č. 198/93 Sb. Prohlášena za zločineckou organizaci. V září 2005 řekl opět jeden z komunistických představitelů (Vojtěch Filip), že současná komunistická strana je přímou pokračovatelkou KSČ.

My, političtí vězni komunistického režimu a příslušníci třetího odboje, jsme jedněmi z mála žijících svědků komunistických zločinů v naší vlasti před více než padesáti lety a později. Je naší povinností, abychom svým spoluobčanům připomínali nebezpečí komunismu, jehož pokračovatelé se chtějí opět uchopit moci.

MUSÍ SE TAKOVÁ HISTORIE OPAKOVAT —

(říjen 2005)

Na Rozhovorech bylo předneseno německými a českými odborníky celkem 11 odborných přednášek z oborů geologie, těžby uranové rudy, historie těžby uranové rudy v NDR a ČSSR, nucené a otrocké práce v uranových dolech po 2. světové válce a z historie a problematiky Jáchymovské hornické nemoci. Za největší přínos k problematice považuji přednášky Dr. R. Karlsche (Humboldtova universita Berlín) na téma — Zářící minulost — rozvoj těžby uranu v Sasku a v Čechách 1945 — 1955?, ing. Rudolfa Tomíčka (tč. poslance parlamentu ČR) na téma — Těžba uranu v Horním Slavkově? a profesora Dr. Ing. K-H. Jacoba (Technická universita Berlin) na téma — Historie Schneebergské nemoci?, jak je v německé odborné literatuře nazývána Jáchymovská hornická nemoc. Kromě toho přednesl P. Tomek (ÚDV Praha) v přednášce s titulem — Jáchymov jako osud? jako příklady osudu tří vězňů. Jeho výběr byl zřejmě ovlivněn dostatkem materiálů u konkrétních lidí, ale podle mého názoru se nejednalo o typické případy. U. Haag z Hornického muzea v Příbrami informoval o nově otevřené externí expozici muzea v bývalém TNP Vojna. Sám jsem přednesl (na žádost pořadatele v němčině) v programu neuvedenou a dodatečně pochopením pořadatele zařazenou přednášku na téma: — Rozbor pracovních rizik při otrocké práci vězňů v Jáchymovských uranových dolech v období 1949 — 1960? (viz příloha). Závěrečná diskuse byla věnována několika připomínkám k historii a ekologii těžby uranu.. Situace v našich a sasko-duryňských uranových dolech byla z hlediska pracovního i zdravotního rizika v padesátých letech srovnatelná a rizika byla tehdy prokazatelně vysoká. V Německu se však nejednalo ve srovnání s ČSR o otrockou práci vězňů nebo dobrovolnou práci civilních zaměstnanců JD, nýbrž vždy o nucenou práci nejdříve válečných zajatců a později běžných občanů, kteří byli pro zaměstnání v podniku Wismuth A.G. (německá obdoba JD) vybíráni a k práci nuceni místními úřady z celé Východní okupační zóny Německa a později z NDR. (H. Procházka)

Příloha

Rozbor pracovních rizik při otrocké práci vězňů v Jáchymovských dolech v letech 1949?1960 RNDr. Hubert Procházka, CSc.

Po skončení druhé světové války byla Evropa na Jaltské konferenci rozdělena na dvě zájmové sféry a Sovětský Svaz přitom prosadil svůj strategický zájem o Československo a jeho uranové doly. V oblasti Jáchymova byly tyto doly otevřeny ve středověku hrabětem Šlikem a až do XIX. století se v nich těžilo jen stříbro. Jiné vytěžené rudy a horniny včetně smolince se vyvážely jako hlušina na odpadní haldy. Po objevu radioaktivity a po izolaci Ra-226 z jáchymovského smolince byla na začátku XX. století zahájena v omezené míře těžba jáchymovského smolince, z něhož se radiochemickou separací získávalo Ra-226. Podobnou historii měly i doly na Příbramsku a doly v Sasku na severní straně Krušných hor. Z běžných vyšetření horníků uranových dolů už ve třicátých letech XX. století vyplývalo, že práce při těžbě a prvotním zpracování smolince je zdraví škodlivá, že se jáchymovští horníci dožívají průměrného věku 33 let, že během života trpí řadou organických a funkčních poruch nebo chorob a že příčinou jejich smrti je často kombinace rakoviny plic se silikózou. Proto byl soubor zmíněných specifických onemocnění u těchto horníků nazván jako Jáchymovská hornická nemoc (JHN) resp. v Německu jako Schneeberger Krankheit. Výzkumem této nemoci se začala zabývat nadace, založená osobním darem 300 000 Kč presidenta T.G. Masaryka. V ní se u nás problémem JHN zabývali zejména profesoři Karlovy university František Běhounek, Heřman Šikl a Pelnář a primář jáchymovských lázní Dr. Markl. V Německu stejnou problematiku řešila zejména skupina vědců v Ústavu Maxe Plancka, tehdy ještě Ústavu císaře Wilhelma, vedená profesorem Rajewskym. Z těchto výzkumů již před válkou jednoznačně vyplynulo, že příčinou JHN je vysoká expozice horníků radioaktivitě z přírodního uranu a z jeho rozpadových produktů ve formě radonu, uranových aerosolů a ozáření z přítomných přirozeně radioaktivních materiálů. První souborné vyšetření zdravotního stavu jáchymovských horníků však provedl až v letech 1939?40 Dr. A. Brandt z ústavu pracovní hygieny berlínské university, který zde uplatnil své zkušenosti z vyšetřování německých horníků z uranových dolů v okolí Aue a Schneebergu. U jáchymovských horníků popsal Brandt změny v krvetvorbě již po dvouleté expozici. Dále zjistil, že většina z nich trpí silikosou a že první nálezy zhoubných nádorů v respiračním traktu se u nich převážně vyskytují až po nejméně 10 letech od začátku dlouhodobé expozice (Brandt, 1940). Po válce převzal kontrolu nad těžbou uranu v Krušnohoří Sovětský Svaz a pomocí společných podniků Jáchymovské doly, s.p., na české straně a Wismuth A.G. na německé straně vytěžil v letech 1948 až 1

autor článku: Procházka Hubert RNDr