Den předtím se rodina a početní členové Konfederace politických vězňů z Ostravy, Opavy
a Havířova rozloučili ve smuteční obřadní síni v Ostravě-Vítkovicích
s bývalou dlouholetou předsedkyní ostravské pobočky KPV. Smutečního obřadu se zúčastnili
i zástupci Sokola, přátelé a známí zemřelé. Současný předseda
ostravských politických vězňů se rozloučil se svou předchůdkyní následujícím
projevem. (zkráceno)
„Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté, drahé
sestry a bratři z Konfederace politických vězňů České republiky,
scházíme se dnes při tomto pietním aktu, abychom se rozloučili s paní Boženou
Kalvodovou jako velká rodina, složená hlavně z jejích milovaných příbuzných
a jejích nejbližších spolupracovníků z řad příslušníků třetího odboje.
Loučíme se takto s naší zemřelou sestrou Boženkou v úzkém kruhu rodinném tak, jak si
to přála ještě dříve, než nás opustila. Do tohoto okruhu patří především
její dcera Hana a syn Tomáš, vnoučata Lenka, Radim, Petr a Martina a už i pravnoučata Dan, Deniska
a Petřík. Pokračování této rodiny tvoří velká skupina členů Konfederace
politických vězňů, s nimiž ji spojoval společný osud a mezi nimiž také působila jako
dlouholetá předsedkyně ostravské pobočky KPV. Patří sem rovněž starší členové Sokola, kde byla
činná po druhé světové válce. Často vzpomínala na svou účast
na sokolském sletě v roce 1948, kdy se sokolové ještě hrdě projevili jako věrní synové
národa a zastánci svobody a demokracie.
V této době již pracovala ve vítkovických železárnách. Zde prožila tvrdý
nástup komunistického režimu v únoru 1948 a začala poznávat, co to je totalita
a diktát jedné strany. V roce 1950 založila rodinu s manželem Josefem. Ten jí byl
v dobrých i těžších chvílích života více než čtyřicet let významnou oporou
a cenným zázemím. Měli spolu již dvě děti, když byla v roce 1954 den před Štědrým
večerem předvolána k vyšetřování na Státní bezpečnost. Z vyšetřování
byla propuštěna až na Štědrý den večer. Oba dny se na ní psychicky krutě podepsaly. Celý další
rok, kdy byla často i viditelně sledována, prožívala v napětí a v obavách, že si
pro ni přijdou. Vyvrcholením útrap mladé manželky a matky se staly ve zlé předtuše
Vánoce 1955. Těsně po hlavních svátečních dnech se její obavy splnily.
28. prosince byla zatčena a následně odsouzena pro protistátní činnost. Ke své rodině
se mohla vrátit v roce 1958. Dvojí Vánoce se tak staly pro sestru Boženku osudnými. Ty
letošní ji už ze všeho utrpení vysvobodily.
Buďme šťastni, že je tato doba za námi. Jsou loučení bolestná, když někdo zemře uprostřed
svých sil a života. Jsou však i loučení pokojná, když někdo odchází
po naplněném životě. Právě tak můžeme brát odchod sestry Boženky. A můžeme jí
po zásluze poděkovat za všechnu lásku, kterou věnovala své rodině a svým
nejdražším. A také za několikaletou péči o její umírající matku.
Neméně poděkovat za vše, co vykonala pro nás ostatní. A pokud snad z něčí strany
problesklo nějaké nedorozumění či ukvapení, vše už je teď určitě odpuštěno a zapomenuto. Vždyť
to tak odpovídá i jejímu přesvědčení, které zastávala. V mnohých našich
rozhovorech potvrzovala, že věří ve vyšší hodnoty a v existenci nadpřirozeného
života.
Na čelné stěně obřadní síně vidíme kříž. Tento křesťanský znak není jen
symbolem utrpení, ale především vyjádřením radosti ze vzkříšení
a vítězství života nad smrtí. Po tomto vítězství touží všichni, kdo milují
pravdu a usilují o spravedlnost. A také ho dosáhnou, až se jejich čas naplní. Neboť
veškeré dění pod sluncem se odehrává v určenou dobu, jak si můžeme přečíst v knize
Kazatel, napsané již před více než dvěma tisíci lety:
Je čas rození i čas umírání,
čas sázení i čas trhání,
čas boření i čas budování,
čas truchlení i čas tance,
čas hledání i čas ztrácení,
čas milování i čas nelásky,
čas války i čas míru.
Tvůj čas, sestro Boženko, se již naplnil. Víme, že jsi nás zde měla všechny ráda.
I my jsme Tě měli rádi. A tento vzájemný vztah již zůstane zachován. Velmi si
vážíme několikaleté obětavé péče, kterou Ti věnovala Tvá dcera — paní Hana. Ty
už to teď všechno poznáváš a oceňuješ mnohem lépe než my. Moc na Tebe myslíme, ještě
jednou Ti za všechno děkujeme a přejeme Ti věčný mír.“
Pokoj Tobě! - Leo Žídek - leden 2009