Hradec Králové — Den před popravou Milady Horákové, 26. června 1950, rozpoutala komunistická
justice u Státního soudu v Hradci Králové další vykonstrovaný monstrproces,
největší v kraji, s jedenasedmdesáti obžalovanými. Padlo pět doživotí, úhrn všech
trestů činil 1350 roků.
„Mimo to byli všichni odsouzeni ke ztrátě veškerého majetku, ztrátě občanských práv,
pokutě v minimální výši od 10 do 20 tisíc korun a nakonec i k trestu zostřeného
žaláře tvrdým ložem, povětšinou čtvrtletně,“ říká Veronika Kuříková, autorka
nové publikace III. odboj na Novopacku s podtitulem Rozsudek Or T 1512/49.
Absolventka humanitního studia na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, pedagožka a odborná asistentka
na katedře náboženské výchovy a charitativní práce hradecké univerzity ve své studii
popsala — ve všech historických souvislostech -osudy jedenadvaceti odsouzených rodáků z Novopacka,
dvaceti mužů a jedné ženy.
„Před několika lety mě oslovila Blanka Čílová, předsedkyně pobočky Konfederace politických vězňů
v Nové Pace, zdali bych se nechtěla ujmout tématu III. odboje. Protože mnohé z bývalých
politických vězňů jsem od malička potkávala, nepřišlo mi nijak nepřirozené začít jejich životní
příběhy zpracovávat. Zároveň jsem se rozhodla podrobněji pátrat v historii vlastní rodiny,
protože jedním z odsouzených byl bratr mé babičky,“ říká Veronika
Kuříková.
Podle ní má celá kauza kořeny už ve II. světové válce, neboť někteří
z odsouzených působili v odboji. „Odpor vůči komunismu se odvíjel v podobném duchu. Tito tehdy
vesměs mladíci měli zbraně a snažili se rozšiřovat „protistátní letáky“, ale hlavně
ukrývali Stanislava Maděru, který na počátku roku 1949 utekl spolu s dalšími třemi
známými přes Kvildu do Německa a odtud do Francie. Nechal se však strhnout myšlenkou, že je potřebné
v tehdejším Československu proti novému režimu „něco“ podniknout. Vrátil se tedy zpátky.
Ukrýval se na Novopacku a postupně na sebe nabaloval ostatní. Nikdo tehdy ale netušil, že veškeré akce, později
uváděné v obžalovacím spisu, například krádež prasete nebo útok na předsedu
vlády při návštěvě regionu, byly vymyšlené a vykonstruované jedním z nasazených agentů
StB. Důležitým faktem bylo také to, že — alespoň podle nepřímých narážek pamětníků
— tito chlapci disponovali poměrně značnými finančními sumami, které můj prastrýc rozvážel
na své motorce po širokém okolí. Nikdo však o tom nechce hovořit nebo ani neví, za jakým se to
dělo účelem. Další důvod k perzekuci byla snaha dostat se na Západ,“ vypráví autorka.
Jedním ze stěžejních bodů obžalovacího spisu dvou „záškodnických skupin“ —
Bártovy z Pardubicka a Maděrovy z Hradecka — byla vazba na Miladu Horákovou. „Tento bod obžaloby,
ostatně jako mnohé další, zůstal spíše ve fázi hypotézy,“ podotýká
Kuříková, „ale výše zmíněné skutečnosti velice dobře posloužily Státní
bezpečnosti, aby veřejně poukázala na zákeřnost záškodnického spiknutí.“
Pomáhali pamětníci Autorka vyhledala řadu pamětníků, všichni jí ochotně pomohli. „Jsem si však
vědoma toho, že se nedostalo na všechny informace. Neustále mám totiž dojem, že mezi námi panuje potřeba cosi
tajit. O to víc si vážím, bohužel jen velmi nakrátko navázaného, přátelství
s Ladislavem Leitremanem, který na rozdíl od Stanislava Maděry v zahraničí zůstal. Měl velice
pragmatický náhled na III. odboj v Československu. Vždy, v každém našem rozhovoru připomínal
své „provinění“, jehož se dopustil na Stanislavu Maděrovi, protože jej nedokázal ve Francii
zadržet,“ říká Veronika Kuříková, která měla při psaní na paměti čtenáře,
pro něž jsou 50. léta málo známá. Proto připomněla Marxe, Hegela, historické souvislosti
ústící k nástupu komunismu v Československu i vyšetřovací metody StB: „Jedna
z kapitol je věnována komunistickému vězeňskému systému. Práci jsem doplnila
o textové přílohy skládající se ze znění nejdůležitějších zákonů, na jejichž základě byli mnozí z obžalovaných odsouzeni. Nechybí ani fotografie a obrazové
přílohy.“
Místní III. odboj není jen případ vedený pod rozsudkem Or T 1512/49. „Na Novopacku bylo
perzekuováno mnohem více lidí, například letec RAF Otakar Hrubý, teolog František Ryba nebo rodina
pana Cermana, popraveného počátkem 50. let. Každému z nich bych chtěla v budoucnu věnovat studii. Tak by
byl zmapován III. odboj na Novopacku v celé šíři. Protože je stále mnoho materiálu, který
čeká na prostudování a zatím se nikam nevešel, plánuji sebrat dosud nezveřejněné dokumenty a jakousi encyklopedií završit celou řadu věnující se tomuto tématu,“ dodává autorka.
Zdroj: Mf Dnes, 29.01.2008 — PETR MAREČEK — Kultura — kraj Hradecký — str. 05
Členská výroční schůze pobočky Nová Paka
Konala se v sobotu 26. ledna 2008 ve stejných místech jako schůze v předcházejících
letech, ale co bylo podstatné, ve stejném upřímném a přátelském duchu jako všechny
předchozí schůze pobočky v Nové Pace. FOTO
Chyběli jen ti, kteří už od nás odešli na věčné časy, a tak zbyly na ně jen milé
vzpomínky. Schůzi řídila předsedkyně pobočky Blanka Čílová.
foto viz Fotogalerie z výročky KPV Nová Paka 2008
To, že toto setkání je výjimečné dosvědčuje i účast více než 100 účastníků. (Která pobočka se tímto počtem dokáže pochlubit!) Jako vždy nechyběli zástupci
Senátu, Parlamentu, krajského i místního zastupitelstva a pochopitelně i zástupců
z dalších měst a obcí, ve kterých členové pobočky žijí. To, že se zúčastnili a zástupci šesti okolních poboček KPV a více než polovina členů předsednictva KPV, o něčem
hovoří.
V programu byly proneseny nejen zdravice hostů, zástupců jednotlivých poboček, nebo členů předsednictva, ale
bylo i seznámení s činností KPV a hlavně s připravovanými celostátními akcemi
pro všechny členy KPV. Rok 2008 je významným rokem i pro KPV, respektive pro klub K 231, předchůdce
dnešní konfederace. Ohlášené akce jsou a budou pro
širokou základnu členů KPV a jsou připraveny tak, aby byly přístupné pro maximální účast
členů KPV. Proto tak vyznělo i pozvání.
Celý průběh setkání monitorovali zástupci tisku i hradeckého rozhlasu.
Novopacké pobočce děkujeme a už teď se, Blanko, těšíme na další a další setkání
s vámi.
Zd. Kovařík — leden