Proto se domnívám, že myšlenky skautingu, které jsou založeny na pojmech „rovnost —
svornost — bratrství“ spolu se svobodou slova a vlastního rozhodování, jsou stále
živé a ve spojení se zlepšováním fyzické kondice jedince a návratem
k přírodě jsou kompenzací života v přetechnizovaném světě a možným řešením
problémů nové moderní civilizace.
Máme-li tedy zájem na zdravé populaci, je třeba se k těmto myšlenkám
vrátit.
Historie skautingu je samozřejmě spojená i s Hradcem Králové. Ta válečná je spjata
s obětí skauta Karla Šimka, který padl v květnu 1945 při ničení telefonického vedení
z hradeckého letiště. Tuto oběť připomíná malý pomníček u sokolského hřiště,
kde jsem jako zástupce města několikrát uctil jeho památku. Vzpomeňme si také
na období totalitního útlaku po válce a na hradecké skauty, kteří byli nesmyslně
v březnu roku 1951 pozavíráni do komunistických věznic za tak zvané
„rozvracení“ lidově demokratického zřízení.
S mnohými jsem se pak sešel v období krátkého obnovení skautingu v roce 1968, kdy
jsem jako malý Junák skládal v hradecké Dvojce slib a plnil „Tři orlí pera“.
Je třeba vzpomenout těch, kteří nám otevřeli nový pohled na svět , kteří bojovali proti tyranii
a bezpráví, se kterými jsem byl v osobním kontaktu a kteří svým
příkladem a zkušenostmi velmi ovlivnili můj další život.
Vzpomínám na skauta Lubku Školouda, svého vedoucího oddílu. Člověka, který měl
ryzí charakter, mimo jiné byl i výborným kreslířem a ilustrátorem (Skautská
všehochuť apod.). Dále jsou to J. Peml, J. Čeliš, M. Hloušek, Zd. Kovařík, J. Tesař, Zd. Šandera
a další.
V pololegální skautské činnosti jsme pokračovali i po roce 1970, kdy jsme museli svoje středisko
a klubovnu Rotundu v Šimkových sadech a další náš majetek předat pionýrům.
Definitivní obnovení činnosti jsme zahájili až po „sametové revoluci“ v roce 1989, kdy
byl vůdcem Druhého střediska zvolen Zdeněk Kovařík. Možná symbolicky jsem mohl ve funkci primátora
města Hradec Králové předat o jedenáct let později, v roce 2000, klíče
od znovuopravené Rotundy zástupcům hradecké Dvojky. V historii hradeckého skautingu se jednalo
o velkou událost, které se mimo jiné zúčastnili i hradecký biskup Dominik Duka
a arcibiskup Karel Otčenášek.
Tento krátký příběh uvádím proto, abych připomenul, že tato část historie je
stále živá a je třeba na ni navázat. Měli bychom myšlenky skautingu více přiblížit
lidem a upozornit je na věci, které si v tomto moderním shonu nemohou ani všimnout. Mysleme
na budoucnost našich dětí, ale i na starší, kteří si při vzpomínce na spisovatele
Jaroslava Foglara vybaví Rychlé šípy a někdy i vzpomínky na zážitky
ze svých dětských let.“
Oldřich Vlasák — poslanec Evropského parlamentu
P. S.
„Vzpomínka bratra Vlasáka mne dovedla k doplnění jeho myšlenek.
Proč ? Protože vzpomenul, že skauti v Hradci Králové nikdy nečině nepřihlíželi
k dění v té které době. Je dobře, že si vzpomněl na dobu válečnou, kdy velká
skupina skautů z hradecké „Dvojky“ se postavila proti německým okupantům, škodila
na vojenských zařízení, předávala tajné informační zprávy velitelům odboje
na hradecku, sabotovala telefonická spojení v důležitých komunikačních bodech a připravovala
se spolu s ozbrojenými složkami na otevřený vojenský konflikt. I v tomto
náročném programu prováděla pravou skautskou činnost vzdělávací, tj, normální
skautský program, skládání skautských zkoušek, vydávání skautských
příruček —otec Jima — Vladimíra Pemla —byl knihvazač, ovšem za přísných
konspiračních podmínek. Jeden z nich položil za ideály svůj život — Karel Šimek. Všichni byli
vyznamenání „Válečným křížem“ za boj proti totalitě. Pravidelně vždy na jeho
počest se koná 1. května — vzpomínkový cyklistický memoriál Karla Šimka
v Šimlových sadech, která byly na jeho věčnou čest po něm přejmenovány.
„Válečnou Dvojku“ následovala v padesátých letech další skupina,
tentokrát proti komunistické totalitě. Nepoložili to nejcennější, ale zato strávili desítky let
v koncentračních komunistických táborech a věznicích. Že se zapojili
do správné věci potvrdili tím, že se znovu octli opět na straně odpovědnosti a dobra proti
zlu a násilí: Bratři Radek Brož — Nestle a Jirka Pašta opakovaně spolu
s mladšími členy Dvojky. Převážně bojovali více než pět let ve věznicích
a následnou perzekuci po dobu čtyřiceti let jejich života. Je velice smutné, že ze 35 ti
skautů, účastníků obou odbojů žijí jen Radek Brož — Nestle, Olda Peml — Očko, Boris
Rýdl, Zdeněk Kovařík, Bohouš Marek a Květa Pilmanová.“
Skautské ideály spojují svět a skautské myšlenky jsou vždy současným pokrokem
i v této době.
Duben 2009 — Zd. K. — Kik.