Jako výraz úcty k činům, jež Jan Jelínek vykonal během druhé větové války, pozval
generál Picek potomka českých pobělohorských exulantů a jeho manželku k přátelskému rozhovoru,
který se uskutečnil v prostorách Generálního štábu Armády ČR. Jako vzpomínku na setkání si podplukovník Jelínek a poručice Anna Jelínková odnesli „Plaketu
náčelníka generálního štábu“ a “Laudi Memorabilis“ za neokázalé a nezištné hrdinství a skutky, jimiž zachránili desítky lidských životů, nejen za druhé
světové války, ale i v pohnutém poválečném období.
Jan Jelínek působil jako kazatel v české obci Kupičov — v největším evangelickém sboru
na Volyni. Nikdy nedělal rozdíly mezi lidmi, ať byli jakéhokoli vyznání, národnosti, rasy či
přesvědčení. Záleželo pouze na tom, jaký je kdo člověk. A když někdo potřeboval pomoc, viděl
v něm jen někoho, pro koho musí udělat maximum. Proto se za 2. světové války stala jeho fara
útočištěm mnoha pronásledovaných a mnozí mu doslova vděčí za svůj život.
Významná je i pomoc Jana Jelínka židovským obyvatelům kovelského ghetta, kam vozil potraviny
i přes nebezpečí, že bude zajat německými hlídkami. Věřil, že je pod ochranou Boží:
„Člověk zůstane na světě tak dlouho, aby stačil vykonat to, co má vykonat, i když kolem létají
třeba granáty.“
Na otázku, co ho bez ohledu na ohrožení vlastního života i života jeho blízkých vedlo
obětavě pomáhat druhým lidem odpovídá: „Nevím, opravdu nevím, neumím to vysvětlit. Bylo to něco ve mně; prostě jsem musel. V mém životě existují tři největší hodnoty —
bůh, vlast a čest.“
V roce 1944 se vypravil za blížící se frontu, aby nabídl dobrovolný vstup
kupičovských občanů do Československé vojenské jednotky. Do armády vstoupil i se svojí
manželkou.
Nikdy neskrýval své názory, proto byl v 50. letech několikrát vyšetřován StB a nakonec
v roce 1958 odsouzen na dva roky vězení za pobuřování. Při práci v dole utrpěl
těžký úraz páteře. Po propuštění pracoval deset let jako dělník, ale nikdy si na svůj osud
nestěžoval.
Za nezištnou záchranu mnoha lidí mu právem náleží označení „český Oscar
Schindler“, jak byl nazván v pořadu České televize. Počet zachráněných se pohybuje kolem
50 osob.
Své životní příběhy popsal podplukovník Jelínek ve vzpomínkové knize
„Pouštěj chléb svůj po vodě“.
V roce 2007 rodáci z obce Kupičov poslali prezidentu republiky návrh na udělení
státního vyznamenání Janu Jelínkovi.
Autor: Věra Černá, Ministerstvo obrany České
republiky
(Zd.K.)