Po naplněném životě ve službě Bohu i lidem, odešel k nebeskému Otci. Narodil
se 23. července 1922 v Albrechtičkách. Svátost kněžství přijal 5. července
1947 v Olomouci. Svou kněžskou službu začal jako kaplan ve farnosti Vizovice a Pozděchov.
Od 26. září 1948 byl 10 let vězněn ve 13 žalářích.
Po návratu z vězení byl zaměstnán ve Státním rybářství Jistebník.
Po udělení státního souhlasu r. 1967 byl ustanoven jako kaplan ve Fulneku. Od roku
1969 — 1972 působil ve farnostech Velká Bystřice a Hlubočky. R. 1972 byl přeložen
do farnosti Velká Štáhle, Břidličná a Václavov. V r. 1975 byl zbaven
státního souhlasu, pracoval v Dopravních stavbách Olomouc a ve Velkomlýně
Jeseník n/O. Roku 1982 byl ustanoven administrátorem v Orlové a krátce působil
i ve farnostech Rychvald a Petřvald.
Od roku 1990 působil opět ve farnosti Velká Bystřice a Hlubočky. Současně vyučoval
na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Olomouc (1990 — 1993). 1. ledna 2005 odešel
do důchodu, který prožíval ve Vražném, nadále však vypomáhal kněžskou službou.
Šestaosmdesátiletý Msgre. ThDr. Antonín Huvar OT a jeho publicistická,
přednášková a literární činnosti
Jiří V. Musil, předseda VSMO — Marcela Musilová, PdF UP Olomouc
Papežský prelát, farář a familiár řádu P.
Marie Jeruzalémské Mons. ThDr. Antonín Huvar OT, vzdělavatel orelské župy v Olomouci, prezident
Mezinárodního sdružení bývalých politických vězňů se sídlem
ve švýcarském Curychu, emeritní univerzitní pedagog a nositel řádu T. G. Masaryka (udělil
president Havel v r. 2000) a od roku 2006 nositel Pamětní medaile k 60. výročí
obnovení olomoucké univerzity (kterou obdržel z rukou rektora UP) se 23. července 2008 dožil
osmdesáti šesti let. Po stručném zopakování údajů z jeho života se v této
vzpomínce zaměříme na přehled jeho přednáškové, publicistické a literární
činnosti.
Mons. A. Huvar je zcela mimořádnou osobností se zralým
formátem mravného lidství. S plným nasazením příkladně konal a koná pro
ideály křesťanství a demokracie při výchově dětí, mládeže a studentů, během
výuky katechismu, ve skautu, při duchovní formaci ve farnostech, během pedagogického působení
v tajných kursech a výuky posluchačů teologie na univerzitě. V nejtěžších dobách
naší nedávné historie obětoval vlastní svobodu těmto ideálům.
Narodil se v katolické rodině jako sedmé dítě.
Nižší gymnázium studoval v Příboře, po vzniku Protektorátu studoval od kvinty
v Ostravě, kde v roce 1942 maturoval s vyznamenáním. Po absolutoriu teologické fakulty
olomoucké univerzity v r. 1947 působil ve Vizovicích, kde s pověřením arcibiskupa Matochy vedl
mj. mládež v exercičních kursech. 26. září 1948 byl zatčen „pro aktivní
činnosti s mládeží“ a 6. listopadu téhož roku byl v Uherském Hradišti odsouzen
a vězněn. V letech 1948 až 1949 tzn. jako šestadvacetiletý prodělal krutosti pracovních
táborů na Mostecku, kde pracoval na šachtách Pluto, Koh-i-nor, Centrum, Nejedlý. Poznal také
kruté poměry borské věznice (1949 — 1952, týrání, samotky, korekce) a dalších
věznic (Mírov, Mladá Boleslav, Kartouzy), čtyři roky pracoval v uranových dolech (Náchodsko,
Tmavý důl, důl hrůzy a smrti — Svatobořice). Když byl propuštěn z vězení, jedenáctý rok
po odsouzení, nedostal státní souhlas k duchovní službě. Na obživu si vydělával jako
dělník v podniku státního rybářství (9 let), v olomouckých Dopravních
stavbách a velkomlýně v Jeseníku nad Odrou (6 let). Státní souhlas k duchovní
činnosti mu byl udělen na osm let v r. 1967, pak odebrán a znovu udělen až v r. 1982.
Během života takto prožívaného ne z vlastní vůle, života,
který byl „roztříštěn“ z nenávistné zlovůle druhých, byl kněz
a katolický pedagog ThDr. A. Huvar nucen střídat vlastní profesní povolání
výdělečnou činností v neodpovídajícím pracovním začlenění, většinou
v rolích pomocného či zaučeného dělníka. Musel se nějak živit a po tvrdých
zkušenostech z komunistických kriminálů a pracovních táborů, jejichž program již heslem
„práce osvobozuje“ aklamačně připomínal truchlivé dědictví nacistických
koncentráků, se nebál manuální práce. Trpkost a bezvýchodnost tohoto údělu
snášel obdivuhodně, bez stýskání a uhýbání. Žil duchovně a duševně čistě
z pevných základů své osobnosti — rodinné výchovy, duchovní formace, pravdy své
víry, následoval dobrou zvěst a nacházel duchovní oprávnění a odměnu. Nezlomili ho,
pokračoval vždy ve svém poslání a stále za sebou zanechává hmotné
a intelektuální statky jako přetrvávající doklady o své poctivé životní
cestě.
Vždy, i v těch nejtěžších situacích svého života,
zůstal věrný svému povolání a vzorně plnil své pedagogické a duchovní
posláni. Již na konci teologických studií po válce byl pověřen výukou v rámci
obnovovaného skautského hnutí (stejně pak po krátkém oživení
po „Pražském jaru“ v roce 1968) přednášel ve skautské Oblastní
i Zemské škole v Rajnochovicích a Červeném Hrádku. Tehdy byl také velitelem
junáckého tábora na Cábu. Ve svém vizovickém působišti vedl s pověřením
arcibiskupa Matochy přípravu ministrantů, přednáškové turnusy pro děti a mládež, také
exerciční kursy pro mládež.
Po odsouzení se mu zpočátku dařilo z vězení
(Libkovice, Jiřetín) předávat „motákovým způsobem“ referáty pro vatikánský
rozhlas. Týkaly se mravního stavu vězňů a jejich „převychovatelů“ (tématika:
„Přítomný společenský i mravní stav v českých věznicích“,
„Jednání a způsoby tzv. převýchovy v současných věznicích“).
V padesátých letech (zvl. v době pobytu na Novém dole v r. 1956) psal samizdatové
traktáty: Odvaha, předpoklad přežití, Víra — pomocník v opuštěnosti; Člověk,
který se nezná; Čistota duše — základ klidu; Křesťanství — systém naděje;
Tvář nové Evropy a další. Studijně se zabýval spisy Otilie Mosshammerové (Leben Gabe
und Aufgabe, Handbuch der relig. Mädchenführung), R. Bourdona (Adolescent rentre ches toi Jesus Christ parlant au coeur du jeune
homme), Ch. Dickense (The life of Jesus Christ; for children). Ve věznicích pokračoval
ve vzdělávání, a to díky spoluvězňům — profesorům: Dr. J. Krejčímu
na borském „izolovaném oddělení“ a oddělení samotek (přednášky
z práva, hlavně mezinárodního práva), dr. K. Procházkovi (psychologie a parapsychologie), dr.
R. Dacíkovi, dr. Hanusovi a dr. Zvěřinovi (morálka), dr. Habáňovi (logika a metafyzika). Během pobytu
na Mírově nezaostal ani v edukaci praktických dovedností: vyučil se tam
košíkářem.
Profesor Josef Maňák k Huvarovu trpkému osudu
nedávno řekl: „Měl jsem v životě štěstí setkat se s tzv. „muklem“
(komunistickým vězněm — doslova mužem určeným k likvidaci), který byl za svou skautskou činnost
jako mladý kněz tvrdě potrestán dlouholetým žalářováním. Prošel snad všechny
komunistické pracovní tábory u nás, ale neztratil lidskost, optimismus, dokonce ani humor. Velký
Člověk!“ (viz s. 16 v publikaci ŠVEC, V.: Životní cesta jako proces výchovy a sebevýchovy:
Dialogy s Josefem Maňákem nejen o pedagogice. Brno, Konvoj, 2003, ISBN 80—7302—056—4).
Po propuštění z vězení zúročoval své
prohloubené vědomosti umocněné zkušenostmi a útrapami z věznění v kursech
„tajné university“ po boku prof. dr. J. Zvěřiny, kdy přednášel na témata:
Ožehavé otázky mládeže, Denní formace, Vybrané stati výchovné z Nového
Zákona a také ve skautské letní škole ve Švagrově, kde přednášel na téma
Filosofie dějin skautingu. V obdobích, kdy pracoval v manuálních profesích bez státního
souhlasu k výkonu povolání duchovního i po udělení souhlasu často přednášel
na mnoha místech — zprvu především na Moravě, později byl zván k přednáškám
i jinde v republice a v posledním desetiletí přednášel na mnoha místech
v zahraničí, především v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii (v r. 1992 vedl
v Římě kurs pro mládež, na kterém proslovil řadu přednášek). Ještě v roce 1989 mu
byly rukopisy a také nahrávky přednášek na magnetofonových kazetách (v počtu
200 ks) zabaveny Státní bezpečností.
Autor byl účastníkem projevu A. Huvara v rámci diskuse (za
přítomnosti rakouské televize) na mezinárodní konferenci pořádané arcibiskupstvím
a univerzitou ve Vídni v r. 1994. Rozhlasové stanice Radio Vatikán a rozhlas v Torontu
vysílaly již během věznění P. A. Huvara v 50 letech a po roce 1990 jeho stati: Generál
Píka, Gentleman a křesťan, Svědectví víry před popravou (o gen. Píkovi, s nímž byl
ve společné cele před popravou a mluvil s ním jako kněz — poslední z muklů), Skauting
— škola důslednosti a další.
Po roce 1990 byl mnohokrát osloven rozhlasem a jeho
přednášky, projevy a diskusní příspěvky zazněly mnohokrát na rozhlasových vlnách,
což platí rovněž o televizi, do níž byl pozván vícekrát, vystupoval v různých
pořadech týkajících se třetího odboje, mj. byl hostem prestižního pořadu A. Přidala
v programu televizní stanice ČT 2. Opakovaně přednášel v katechetických kursech (na konci
60 let a po roce 1990), byl prvním univerzitním pedagogem v oboru křesťanské pedagogiky
a katechismu po obnovení činnosti Cyrilometodějské teologické fakulty University Palackého
v Olomouci, na které ukončil své působení nedlouho před dovršením 71 let. A. Huvar
přednášel rovněž na celostátních vědeckých konferencích uspořádaných
k nedožitým výročím osobností české pedagogiky (např. k výročím Františka
kardinála Tomáška, doc. dr. Cyrila Stejskala), které spolupořádala Vlastivědná společnost
muzejní. Vystoupil i v rámci dalších akcí VSMO.
Sdělení o literární činnosti Antonína Huvara
omezíme na přehledový výčet jeho nejvýznamnějších knižních publikací.
V roce 1971 byla vydána jeho učebnice „Vliv prostředí na utváření charakteru
dítěte“ (Toronto: Moravia Publishing, 1970) v souvislosti s jeho tehdejším pedagogickým
působením na C. — M. bohoslovecké fakultě, jejíž činnost byla v r. 1968 nakrátko
obnovena v Olomouci. V roce 1994 byla vydána upravená verze jeho habilitační práce (rukopis
Huvarovy docentské práce byl dokončen v r. 1992, práce byla vědeckými oponenty doporučena jako
vyhovující v rámci autorova habilitačního řízení v r. 1993). Následovalo
vydání jeho „Hovorů k bratřím v době tísně“, což je podtitul Huvarovy knihy
teologických, pedagogických, psychologických a uměnovědných esejů, zamyšlení a úvah
z let 1956 až 1995. V kanadském nakladatelství Moravia Publishing byla ve dvou
vydáních publikována kniha dokumentů z autorova života pod názvem „Střepy“
obsahující líčení reálných událostí ze všech období života,
působící na čtenáře často tristně a bezvýchodně, v kontrastu s autorovým
neutuchajícím optimismem, vyvěrajícím z hodnot jím uznávaných — víry,
naděje a lásky.
Ukázkou vysoké odbornosti, vyzrálé empirické
zkušenosti a teologické moudrosti autora jsou poměrně rozsáhlé texty věnované psychologickým
a pedagogickým otázkám edukace, praktického vedení a pastoračního
provázení hochů a dívek až do vývojového období „druhé
dětství“. Zatím poslední publikace (Život žabím pohledem) přináší autorův pohled
na život z různých úhlů pohledu (politického, pedagogického, psychologického
i teologického), přičemž inspiračním východiskem byly autorovy pracovní peripetie, konkrétně
období jeho práce rybářského dělníka s důvěrně známým horizontem vodní
hladiny rybníků, výchozím horizontem žabího pohledu na vět. Právě tak jak jsou
strukturovány autorovy verbální projevy, jakou dynamikou se vyznačuje jeho rétorika při
přednáškách a homiliích, stejně působí na čtenáře jeho literární
dílo. Je živým dokumentem nelehkého a pro většinu lidí nepředstavitelně těžkého života,
přitom osudu žitého poctivě naplno a příkladně na vysoké úrovni intelektuální
i spirituální.
Všechna léta i v přítomnosti
na neustálých přednáškách ať ve školách nebo na rozmanitých
shromážděních, nyní s hledaným podtextem let padesátých, i po těžkém
úraze ještě v plném vypětí intelektu. Přes všechny důvody, kdy znechucení brání lidem
našeho stáří jakkoliv se exponovat pro jiné, nezná mezer v tom, co je nutné považovat
za nosné ideje budoucnosti. V řečnické praxi se těžko najde konkurence.
Přehled nejdůležitějších knižních publikací Mons. A. Huvara
Huvar, A: Vliv prostředí na utváření charakteru dítěte, 1. vyd. Toronto: Moravia Publishing,
1970
Huvar, A: Přirozená výchova k vůdcovství: S použitím nadpřirozených faktorů,
1. vyd. Olomouc, Matice
cyrilometodějská, 1994,
314 s.
Huvar, A: Záblesky z temného dolu: Hovory k bratřím v době tísně, 1. vyd. Nový
Jičín: Kontext, 1995, 158 s.
Huvar, A: Střepy jednoho života, 1. vyd. Toronto: Moravia Publishing, 1995, ISBN 0—921863—26—8.
Huvar, A: Střepy: Dokumentace, 2. vyd. Toronto: Moravia Publishing, 1996, 425 s. ISBN 0—921863—26—8.
Huvar, A: Synci: od kolébky k oltáři, 1. vyd. Olomouc, MCM, 1996, 239 s.
Huvar, A: Dívčiny, 1. vyd. Olomouc, Matice cyrilometodějská, 1997, 293 s.
Huvar, A: Otec kardinál Tomášek. In: Musil, J. V. a kol.: Zdroje a prostředky pedagogiky prof. ThDr.
Františka
kardinála Tomáška,
1. vyd. Olomouc, MCM, 1999, 68 s. Na s. 12 — 15, ISBN 80—7266—031—4.
Huvar, A: Univ. doc. PhDr. Cyril Stejskal — nezlomený účastník dějin hanby a slávy
po roce 1948, In: Musil, J.
V. (ed.) aj. Doc. Dr. Cyril
Stejskal, 31. 12. 1890 — 10. 9. 1969, 1. vyd. Olomouc, Vlastivědná
společnost muzejní, 2001,
80 s. Na s. 15 — 18, ISBN 80—238—7360—1.
Huvar, A: Život žabím pohledem, 1. vyd. (monografie na CD-ROM), 2003, 750 s.
Draguňová: Život a filosofie O. A. Huvara (Blone, 2002)
Řada dokumentačních přednášek.