Smutek a lítost nad odchodem blízkého člověka, který pro nás tolik vykonal a tak mnoho pro širokou veřejnost a nastupující generaci znamenal, jsou zcela přirozenými lidskými projevy, které jsme při tomto obřadu prožívali. Avšak ten pokoj a mír mu po celoživotních útrapách i radostech s úlevou přejme a své slzy proměňme v proud skutků a v následování jeho činů a dobrého příkladu ve službě druhým.
O jedné význačné vlastnosti bratra Luboše se však řečníci příliš nezmiňovali. Kdo usiluje o dokonalost, umí také odpouštět, a bratr Luboš, přestože byl komunistickým režimem tvrdě postihován, to dokázal. Mnohokrát se vyslovil i před mnoha návštěvníky velkolepé meditační zahrady, kterou sám vytvořil, že by odpustil každému, kdo by projevil lítost a požádal ho o odpuštění.
Tato skutečnost plně dokresluje jeho osobnost a vede nás k pokornému zamyšlení, kudy vede cesta, kterou nám bratr plukovník Luboš Hruška stále ukazuje. Na počátku svého dospívání se postavil rázně proti zlu jako voják. Na sklonku pozemského života ho vidíme jako milujícího otce, bratra a přítele…
Je to i naše cesta?
Leo Žídek
Související články:
článek Opustil nás dobrý člověk Luboš Hruška, 1. 7. 2007
fotoreportáž Meditační zahrada pana Luboše Hrušky