Křížová cesta v Kuksu očima bývalých politických vězňů
byla součástí návštěvy a následné prohlídky areálu „Hospitál
Kuks“ a okolí. Využili jsme my, členové Konfederace politických vězňů z Hradce
Králové — laskavé nabídky pana Ing. Pavla Bradíka, hejtmana
Královéhradeckého kraje k návštěvě Kuksu a následně k prohlídce nové
„Křížové cesty“, která byla pro veřejnost oficiálně otevřena začátkem října
roku 2008.
Zahájili jsme prohlídkou známého Hospitálu v Kuksu, který nechal za svého
života vybudovat generál hrabě Špork a to hlavně pro vojenské veterány tehdejších válek.
Hospitál se v tomto duchu zachoval a byl provozován prakticky až do roku 1938, kdy došlo
k záboru tohoto území ve prospěch Hitlerovského Německa, jako Sudetoněmecké
území, které bylo rozhodnutím mnichovské dohody násilně připojeno k tehdejší
Říši. Tehdejší říšští obyvatelé se na krátkou dobu změnili — byly zde
umísťování němečtí „nepřevychovatelní chlapci“ už tehdy bez udání
důvodů. „Kdyby zde byly ostnaté dráty a ostraha bachařů se zbraněmi, byl by režim pro
ubytované podobný režimům v koncentračních táborech jáchymovska v padesátých
letech.“- Tak to bylo konstatování jedním z návštěvníků.
Po druhé světové válce, když byl Hospitál opět vrácen českým majitelům
— armádě — byl zde znovu obnoven provoz vojenského „útulku pro nemocné
válečné veterány“.
Přesto prohlídka tehdejších lůžkových nemocničních prostorů, a dalších
příslušných prostorů, hlavně kaple a následně světoznámé lékárny
s původním vybavením velice zaujala nás, všechny návštěvníky. Evokovalo
to vzpomínky na naše předválečné mládí při návštěvách
lékáren v Hradci králové, které nám byly dobře známé. Rozdíl byl jen
v archajských nádobách a nástrojích, ale atmosféra byla totožná. —Jen pan
magistr chyběl — ale místní kustod byl velmi výborný a detailní.
Po prohlídce vnitřních prostorů jsme se ještě podívali do depozitáře originálů
Braunových soch — souboru „zkamenělých“ „ctností a
neřestí“.
Nádherně ztvárněné sochy se jakoby zastavily v čase a proto jsme si je bedlivě
s výkladem kustoda dobře prohlédly.
Čas se pro nás znovu rozběhl po přejetí pár kilometrů autobusem po úzké
silnici k samotnému novému areálu, k volnému seskupení soch — skulptur —
osazených v přírodním plenéru, zdánlivě bez přesně uspořádané koncepce.
Projdete-li celou křížovou cestu a máte-li
k dispozici brožuru „Příběh utrpení a naděje člověka“, pak vám tato informace
mnoho osvětlí.
Dozvíte se jak tento pozoruhodný námět vznikl, a jak pokračoval v realizacích.
Najděte si volnou chvíli, abyste si mohli na chvíli zastavit Váš čas, a přecházejte
od sochy k soše a hledejte svoji představu, vaši vizi, nebo i podle názvu toho kterého
uměleckého díl a u kterého se zastavíte. Váš čas Vám proběhne rychle
a vy možná najdete jinou představu pro pojmenování některého z pískovcových
děl, která Vás zaujmou. To by mělo být pro Vás správné osobní
poznání uměleckého díla.
Budete-li se slušnou společností a v příjemném počasí, jistě to pro
Vás bude příjemně strávený den.
Je vhodné porovnat a konfrontovat historická — světoznámá díla Matyáš Brauna
a sochařská moderní díla 21. století. Přináší to důležitá
poznání a porovnání vývoje v umění a životě člověka.
Říjen 2008 — Zd. K.