Kdo jsme — www.dcery.cz

Náplň práce

Sběr příběhů dětí, jejichž rodiče byli persekvováni na základě komunistického
práva, stalinských doktrín, apod. Příběhy v psané podobě nebo ve formě audio či
audiovisuální nahrávky poskytovat k dalšímu, především výukovému
a studijnímu využití.Finanční podpora projektů, které povedou k publikaci příběhů Dcer
jak v psané podobě, tak ve formě audio či audiovisuálního výstupu. Návštěvy škol všech
stupňů a osvětové působení v rámci výuky novodobé historie a občanské nauky
a konsultace nebo případná doporučení při tvorbě školních osnov.Vedení webových
stránek www.dcery.cz , nebo jejich anglické verze   www.enemysdaughters.com, na nichž se některé příběhy
objeví a na nichž bude k dispozici i prostor k diskusi na téma zkušenosti
s totalitními režimy.

Předsedkyní rady Občanského sdružení Dcery 50. let je Eva Vláhová,
místopředsedkyní Marie Janalíková, dalšími členkami rady jsou Věra
Pytlíčková, Zuzana Vittvarová (redaktorka webových stránek) a Ludmila
Voříšková.  

Trocha historie: Jsme dcery politických vězňů z 50. let

Některé z nás se zúčastnily výzkumu psychologických vlivů na děti
v rodinách pronásledovaných komunistickým režimem. Bylo nás původně dvanáct
(v roce 1999).Tak vznikla skupina žen, nás Dcer, která se postupem času rozrostla až
na šedesát členek (2008). Scházíme se dvakrát ročně, z mnohých
z nás se staly přítelkyně.

Proč si říkáme Dcery, i když jsme maminky a babičky?

Spojují nás životní příběhy, které jsme zatím neměly možnost vyprávět.
Ve školách se neučí o psychologických vlivech teroru na českou společnost, jehož
následky jsou u nás dodnes. Například nedůvěra jednoho Čecha k druhému (viz odborná
literatura). Náš cíl je poučit příští generace, aby se stejný teror v naší zemi
už nikdy neopakoval.

Čemu se věnujeme?

Účastníme se besed na středních školách v rámci projektu organizace Člověka
v tísni „Jeden svět do škol — sekce Bezpráví“. Naše příběhy lze nalézt
v archivu Českého rozhlasu 6 v cyklu Pamětníci www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv, na našich webových
stránkách www.dcery.cz.
Spolupracujeme na bakalářských a diplomových pracích studentů. Jeden z cílů,
který jsme si vetkly do našeho nepsaného kréda, je rozšiřovat příběhy o zkušenostech
s totalitou. Chceme navštěvovat (a navštěvujeme) školy všech stupňů, od základních po vysoké.
Osvětově působíme v rámci výuky novodobé historie a občanské nauky na žáky
a studenty. Forem využíváme rozličných (viz naše články na webu). Presentace, diskuse, filmy
s tematikou např. 50. let 20. století. Máme zájem podpořit studenty při hledání
materiálů pro seminární práce z oblasti psychologických dopadů, historických
konsekvencí či jinak zadaných prací z doby 1948 — 1989. Jsme ochotny přispět radou. Pro
aktivity takového druhu hledáme ve školách učitele, kteří mají zájem zařadit
do školních osnov výše uvedenou problematiku.

Některé Dcery jsou členkami Konfederace politických vězňů České republiky.

Navázaly jsme spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny, sekcí orální historie.

Oslovovací dopis pro dárce, mecenáše a sponzory

Vážený pane, paní……

dovolte mi, abych Vám představila náš projekt. Budoucí knihu příběhů a vzpomínek
na padesátá léta minulého století očima dcer nespravedlivě odsouzených
a stíhaných rodičů. Příběhy jsou už po nějaký čas nabízeny čtenářům
na webových stránkách www.dcery.cz.

Myšlenka vydat jejich sbírku v materializované podobě vznikla z potřeby mít v ruce nejen
krásnou knihu s dobovými fotografiemi a dokumenty, v níž se může listovat
a z níž se bez připojení na internet dá číst, ale také přednášet
o těžkých osudech tak, aby se doplnily mezery nejen v dějepisech škol všech stupňů. Mnohé z dcer
postižených komunistickým režimem považují svou výpověď za krok k ozdravení své
duše, k nápravě svého zadupaného sebevědomí, mají však na mysli širší
záběr osvětový. Rády by na konkrétních případech poukázaly na zrůdnost
totalitních ideologií. Vždyť rodiče některých z nich byli uvězněni také během druhé
světové války.

Naše kniha by ráda popsala na konkrétních případech historii lidí z města i vesnice,
vzpomínky dětí z rodin různých profesních skupin a také rozličných vrstev
československé společnosti. Poukáže na likvidaci elit národa, na zničení
po předešlá léta budovaných jistot v rodinách rolníků, řemeslníků,
středního stavu — učitelů, spisovatelů či úředníků, na zneuctění bojovníků
za naši svobodu během světové války, kteří nasazovali svůj život nejen na zemi, ale
i ve vzduchu, vybojovali vítěznou bitvu o Velkou Británii, ale přišli také se Svobodovu
armádou.

Kniha nemůže zapomenout ani na představitele podnikatelů, jejichž přičiněním nacházeli lidé
pracovní příležitosti a země postupně bohatla. V neposlední řadě si klade kniha za cíl
upozornit další „děti“, které se k nám dosud nepřihlásily, že existuje
společenství lidí, kteří mají společné zájmy, snahu nezapomenout, ale také
se zasadit o nápravu. Zmiňuji se tady jen dcerách. Ano, bohužel synové až
na mimořádné výjimky k nám zatím nenašli cestu. Tím ovšem netvrdím,
že bychom jejich vzpomínky nepřijaly k uveřejnění na našich webových stránkách.

Těm z Vás, kteří mají představu, že by pomohli na svět zase další knize plné
hrůz, násilí, slz a krveprolití, slibuji, že při četbě příběhů se nezasměje jen ten
nejhorší škarohlíd. Ano, balancujeme nad tou dobou  někdy v pozici tragikomické, ale uznejte sami, jak by
se něco takového dalo přežít?

Obracím se na Vás s prosbou o pomoc na svět popisované knize, která by měla
vyjít příští rok na jaře k desátému výročí vzniku společenství Dcer
politických vězňů , které naleznete v registru občanských sdružení pod názvem Dcery
50. let, o. s. (viz www.dcery.cz/. Vězte, že pomůžete jakoukoli finanční podporou,
kterou budete směrovat do UniCredit Bank na číslo účtu 1002569035/2700, VS 1948. 
Těším se, že se sejdeme při křtu knihy. Děkuji za Vaši pomoc a v úctě
zůstávám

Číslo účtu: 1002569035/2700 u UniCredit Bank

Stanovy Občanského sdružení Dcery 50. let  — Občanské sdružení Dcery 50. let

Antala Staška 63, 140 00 Praha 4 

Na závěr — Základní myšlenka — Kdo zmapuje svou minulost, kontroluje a řídí
i svou budoucnost.

Poznámka — přidají se i synové??? —Zd. K.