Básně uvedených autorů byly poznamenány a propojeny hlubokými křesťansky pojatými prožitky
utrpení a rozhodným protestem a odsouzením násilí, ale i něžnou lyrikou pramenící
z milostného sebedarujícího vztahu k odloučeným milým. Vedly k zajímavému,
ale přirozenému a samozřejmému zjištění či dokonce objevu, že nejen víra a naděje, ale
i láska je darem, tj. milostí. V přednesených verších překrásného
večerního vodopádu poezie a hudby vynikl oduševnělý obraz čistých srdcí, oproštěný
o všechen požitkářský a nechutný balast povrchních a nestálých, mnohdy jen
živočišných lásek.
A jako se zlato čistí v ohni, tak i láska — náš nejvzácnější dar —
roste a zlátne svým věrným průvodcem — utrpením. Básníci za mřížemi
totalitního režimu to nesporně dokazují. Díky jim a jejich interpretům byli účastníci
literárně hudebního večera v Karolinu obdarováni nádhernými a nezapomenutelnými
zážitky a stali se svědky jedné z nejlepších částí festivalu Mene Tekel.
Leo Žídek — únor 2011