Dagmar Šimková se vrací do milovaného Písku

Vernisáže se zúčastní reprezentace Konfederace politických vězňů ČR, bývalé
spoluvězeňkyně a řada významných hostů. Programem bude provázet herečka Debora Štolbová.

Výstava se koná u příležitosti letošních nedožitých osmdesátin Dagmar
Šimkové, autorky pozoruhodné knihy „Byly jsme tam taky“, která je doposud nejsilnější
výpovědí o životě v československých ženských komunistických věznicích.

Dagmar Šimková v nich strávila čtrnáct let.

Návštěvníci výstavy, která bude otevřena do 28. září 2009,
dostávají poprvé příležitost seznámit se s celým životním příběhem
Dagmar Šimkové. Dozvědí se o jejím dětství v Písku, kde její otec,
bankéř Jaroslav Šimek, nechal pro rodinu postavit vilu. Nahlédnou do času jejího mládí, kdy si
oblíbila step, tanec, jazz a angličtinu. Dozvědí se o jejím zatčení v roce 1952,
odsouzení za „protistátní činnost“ a letech strávených ve vězení,
z kterého vyšla až v roce 1966. V části věnované věznění dávají autoři
výstavy Pavlína Formánková a David Žaloudek prostor i jejím spoluvězeňkyním,
například univerzitní profesorce Růženě Vackové, skautské aktivistce Dagmar Skálové,
spisovatelce Nině Svobodové, učitelce (a mamince spisovatele Jana Zábrany) Jiřině Zábranové.
A přibližují i její život v australském exilu, kam odešla po okupaci Československa
v roce 1968. Zde Dagmar Šimková vystudovala dvě vysoké školy, udělala si kurz pro manekýnky
a kaskadérky, naučila se techniku výroby smaltovaných obrazů, s nimiž se zúčastnila
desítek výstav, pracovala jako terapeutka ve věznici a napsala knihu „Byly jsme tam taky“, kterou
vydala v torontském nakladatelství Sixty Eight Piblishers manželů Škvoreckých a zvítězila
s ní v četbě a na pokračování na Rádiu Svobodná Evropa. Po roce
1989 přijela několikrát do Československa.

Dne 24. února 1995 Dagmar Šimková podlehla v australském Perthu rakovině.

Výstavu, která představuje fotografie, dopisy i vězeňské dokumenty, z nichž většina nebyla dosud
publikována, si mohou návštěvníci prohlédnout na symbolickém místě —
v písecké kavárně Bílá růže, kam Dagmar Šimková v dobách svého
mládí chodila tancovat a kam se, jak píše ve své knížce, chystala i v den, kdy ji
zatkla Státní bezpečnost.

Vedení hotelu v čele s ředitelkou Evou Marešovou umožnilo organizátorům výstavy prezentovat
významnou píseckou osobnost Dagmar Šimkovou v důstojném prostředí reflektujícím
autenticitu a dobovou atmosféru. Odkaz statečné politické vězeňkyně a mimořádné
umělkyně tak souzní s geniem loci malebného města nad Otavou.

Autoři výstavy: Pavlína Formánková a David Žaloudek

Dramaturgická spolupráce: Daniela Řeřichová

Grafické zpracování: Milan Marenčák

Odborná spolupráce: Národní archiv, Archiv Univerzity Karlovy, Archiv bezpečnostních
složek

Dagmar-Simkova-posledni-foto-pred-zatcenim.jpg