Psal se 29. leden 1976 a kapitán Pavel Minařík, jenž se po téměř osmi letech v zahraničí vrátil do vlasti, vystoupil na tiskové konferenci se svým příběhem. V budově Svazu československých novinářů se tehdy sešlo 137 zpravodajů ze 16 zemí. Během dvouhodinové konference Minařík odhalil „prohnilou tvář stanice Svobodná Evropa i celé československé emigrace“. Začala jeho krátká, ale hvězdná kariéra. Tvář čerstvého třicátníka s velkými brýlemi se usmívala z titulních stran deníků a televizních obrazovek celého komunistického bloku.
„Našemu rozvědčíkovi se podařilo proniknout do štvavého vysílače Svobodná Evropa,“ psal tehdejší socialistický tisk. Minařík sice řekl, že na Západě splnil svůj úkol, nebylo však snadné zjistit jaký. Ačkoliv prohlašoval, že jeho cílem bylo zničit Svobodnou Evropu, „hanbu éteru“, budova stála a stanice vysílala dál.
Minařík (narozen 29. června 1945) začínal jako elektrikář, kulisák Východočeského divadla v Hradci Králové, později hlasatel brněnské redakce Československého rozhlasu, a především jako slibný kádr StB. Komunistická rozvědka totiž potřebovala svého člověka mezi emigranty a zároveň chtěla zdiskreditovat Svobodnou Evropu. Minaříkovi dala školení pro práci v zahraničí a v roce 1969 simulovala jeho emigraci do Německa, kde se podle plánu uchytil jako hlasatel Svobodné Evropy.
V letech 1969 až 1975 od něho rozvědka dostávala stovky zpráv. Minařík měl v kádrových materiálech dovětek: „Netřeba mu zadávat úkoly, hledá si cíle sám.“ Několikrát dokonce navrhoval akci s krycím názvem Panel, při níž mělo být pomocí výbuchu vyřazeno z provozu pět vysílacích stanovišť Svobodné Evropy. Tuto akci nakonec nerealizoval, ale nápad s výbuchem v RFE provedla v dubnu 1981 prostřednictvím najatých teroristů rumunská tajná služba a zranila při tom čtyři lidi.
Minařík až do ledna 1976, kdy ho centrála stáhla zpátky do Československa, nevzbudil nejmenší podezření. V Německu se dokonce oženil a zařídil si vcelku pohodlný život.
Po návratu do vlasti, kdy si vychutnával chvíle slávy, na něj zatím v Německu nad vykradeným trezorem vzpomínal šéf československého vysílání a také šokovaná manželka a pár bývalých přátel, jejichž ?nechutné charaktery“ Minařík v rámci boje za socialismus pitval v médiích. „Kolik špíny, nenávisti, urážek teklo z tohoto kanálu studené války,“ napsal v knize Pohled za oponu. Jindy se svěřil, že nerad používá frází, ale „členství v KSČ pro mě znamená vše, opravdu vše“, a nechal si na hruď připnout Řád rudé hvězdy.
Veřejnými výstupy ale nemohl provokovat dlouho, protože Němci by mohli požadovat jeho vydání. Pod krycím jménem Neumann proto raději odjel na studia do Kyjeva. Po návratu pracoval na vnitru, vedl také týdeník Signál. V roce 1986 získal hodnost plukovníka.
Po převratu v roce 1989 založil bezpečnostní agenturu Mink, na niž mu ÚV KSČ přispěl několika stovkami tisíc korun. Po obvinění z obecného ohrožení v souvislosti s přípravou atentátu na RFE se dostal z vazby na kauci 400.000 korun a jako jednatel nebo společník figuroval ve firmách Invest Commercional Consulting a IGSL-CZ.
Na definitivní verdikt českých soudů, zda přípravou atentátů na Rádio Svobodná Evropa spáchal trestný čin, čeká bývalý špion patnáct let. Již v roce 1993 byl sice za tento čin odsouzen ke čtyřem rokům vězení, případ se však vrátil k doplnění. Od té doby bylo stíhání už dvakrát zastaveno, rozhodnutí vždy ale zrušil Nejvyšší soud. Již čtvrtá obžaloba na Minaříka byla podána loni v srpnu. Případ má nadále řešit brněnský městský soud. Minařík je nyní stíhán také za pojišťovací podvod ve výši několika milionů korun z roku 1996.
Autor: ČTK.