Podpěra se do ní zapojil, vyráběli protirežimní letáky, snažili se zastrašit komunistické
funkcionáře. Skupinu rozbila Státní bezpečnost na podzim roku 1949 a zatkla většinu jejích členů.
Podpěrovi se podařilo zpočátku unikat, skrýval se dva roky, snažil se neúspěšně najít cestu na Západ. Nakonec byl zatčen roku 1951. Po brutálním vyšetřování se dostal před soud a za
protistátní činnosti byl odsouzen k 11 letům vězení. Deportovali ho na Jáchymovsko. Na “Mariánské“ odmítl pracovat, nechtěl těžit uran pro Sovětský svaz. Bachaři tyto odmítače
z náboženských a jiných důvodů trýznili hladem a korekcemi. Josef Podpěra byl po 10 letech
věznění propuštěn na základě prezidentské amnestie.

S Josefem Podpěrou, členem předsednictva KPV, se rozloučíme 28. února 2012 ve Strašnickém krematoriu
v 11,00 hodin. Ztrácíme v něm dobrého kamaráda, nesmiřitelného nepřítele
komunistů a zpátečníků.

Jménem pozůstalých: Alexandra Součková s rodinou,  Vratislav Podpěra — bratr s rodinou, Hana
Stahel — neteř s rodinou, Ing. Jana Sovová s rodinou, sestry a bratři z Konfederace politických
vězňů.

Zdroj: Zd. K.

Spolu s ním odešla legenda hradecké Konfederace politických vězňů, pobočky kterou zakládal hned
v roce 1989. Dokázal kolem sebe soustředit bývalé politické vězně a jejich příbuzné a byl hnací silou mnoha akcí, které se pod jeho vedení uskutečnily. Jeho vitalita a obětavost pro
nápravu křivd a nespravedlností komunistického režimu byla nezměrná a jeho iniciativa vedla
i k realizaci uznání zákona o III. odboji a byla nakonec v předvečer jeho
odchodu z tohoto světa uskutečněna. Dožil se jeho platnosti a dožil se i toho, že prezident republiky mu propůjčil jedno
z nejvyšších státních vyznamenání — Řád TGM k pří
příležitosti  státního svátku  28. října 2011. Již předtím obdržel
nejvyšší uznání — Cenu Františka Ulricha v Hradci Králové. 

S Karlem Páralem jsme se rozloučili 5. prosince 2011 — Zd. Ko

Karlu Páralovi (* 1921)

Za otevřený odpor proti nastupující komunistické totalitě byl v roce 1949 zatčen a odsouzen
k 16 letům žaláře, většinu strávil v uranových dolech. V roce 1968 založil Klub
bývalých politických vězňů K 231 a byl zvolen předsedou, čímž si vysloužil další
pronásledování.

Anně Magdaleně Schwarzové (* 1921)

Kvůli židovskému původu zažila nacistické pronásledování, jež na rozdíl od členů
své rodiny přežila, a jako katolička a řádová sestra perzekuci komunistickou. V roce 1953 byla jako
členka protistátní skupiny odsouzena na 11 let vězení. Po roce 1968 se angažovala 
v aktivitách katolického disentu.

Ladislavu Suchomelovi (* 1930)

Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. Roznášel letáky a podnikal akce proti
funkcionářům KSČ. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na 19 let těžkého žaláře, většinu
strávil v uranových dolech a i po propuštění byl neustále šikanován Státní
bezpečností.

Františku Suchému (* 1927)

Zažil hrůzy nacistického i komunistického teroru. Za války se zasloužil  o uchování
záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců, po válce sám pykal za účast
v protikomunistickém odboji. V roce 1952 byl za špionáž a velezradu odsouzen k 25 letům
žaláře. Ve věznicích strávil 12,5 roku.

Marii Škarecké (* 1927)

Jako členka křesťanského společenství působícího na jižní Moravě distribuovala v 50. letech církevní samizdatovou literaturu a poskytovala úkryt pronásledovaným lidem, kteří prchali
za hranice. V roce 1951 byla zatčena a odsouzena na 7 roků. Podmínečně propuštěna byla v roce 1955.

Vladimíru Lopaťukovi (* 1929)

V 50. letech strávil tři roky v tzv. pomocných technických praporech, v nichž komunistický
režim v armádě internoval a formou nucených prací perzekvoval osoby, jež označil za politicky
nespolehlivé. Od roku 1989 usiluje za morální, politickou a společenskou rehabilitaci bývalých
příslušníků PTP.

Zdroj: zpravy.idnes.cz, přepis Zd. K.