„Režim poslal na šibenici ženu, kterou se ani nacisté netroufli popravit,“ řekl při vzpomínkové akci poslední žijící poslanec nekomunistického parlamentu před rokem 1948 osmdesátišestiletý Josef Lesák. Zdůraznil, že své životy takto položilo také další 240 lidí. „Jejich jediným zločinem byla touha po svobodě, nezávislosti této země a parlamentní demokracii,“ uvedl.

• odkaz: Fotoreportáž ze setkání

Shromáždění se zúčastnili členové Klubu Milady Horákové i potomci dalších obětí komunismu i politici. Účastníci pietního aktu vyslechli básně a projev v podání herce Jana Přeučila, jehož rodina byla také pronásledována komunistickým režimem. Věnec věnovala Poslanecká sněmovna i prezident Václav Klaus.

Lesák, který osobně znal Miladu Horákovou, zdůraznil, že její smrt znamenala konec svobody a samostatného Československa. Poznamenala podle něj také celou tehdejší generaci mladých lidí. „Byli jsme přáteli. Ona byla o 19 let starší než já. Viděl jsem v ní bohyni. Nesmírně nám pomáhala. Byla velmi obětavá,“ řekl Lesák ČTK.

Zároveň připomněl, že pomník postavený z prostředků Klubu přátel Milady Horákové byl letos poškozen vandaly. Bronzová hlava byla v únoru odcizena z podstavce. „Hlavu někdo urazil a odnesl. Možná do sběru, možná nějakému úchylnému sběrateli,“ řekl. Ocenil, že na náklady ministerstva kultury byl uveden do původního stavu.

Horáková patří k nejznámějším obětem československého komunistického režimu. Narodila v roce 1901. Po studiu práv pracovala na pražském magistrátu. Od roku 1929 byla členkou Československé strany národně socialistické, za protektorátu se angažovala v odboji a pět let pak strávila ve věznicích. V letech 1945 až 1948 byla poslankyní. Po únorovém převratu se však stala komunistickému režimu nepohodlná a ve vykonstruovaném procesu byla za údajnou velezradu a špionáž společně s dalšími třemi lidmi odsouzena k smrti.

Proti rozsudku tehdy protestovali mnozí významní představitelé vědy, kultury a politiky z celého světa. V červenci 1968 justice nezákonný rozsudek zrušila, v říjnu 1990 zastavil generální prokurátor trestní stíhání, což se rovnalo pravomocnému zprošťujícímu rozsudku soudu. O rok později prezident Václav Havel udělil Horákové in memoriam Řád T. G. Masaryka.

Klub Milady Horákové, který se na organizaci pietního aktu podílel, vznikl v prosinci 1989. Tvoří jej převážně bývalí političtí vězňové či příslušníci jejich rodin.

Autor: ČTK. (ČTK)
19:49 — 26.06.2006

Případné noclehy objednávejte na tel. č. 573 381 693.

pozvánku předkládá KPV Bystřice p. Hostýnem + Z.K.

POZVÁNKA NA XVII. JÁCHYMOVSKÉ PEKLO

Zve Konfederace politických vězňů
pobočka 23 — Karlovy Vary

Program :

pátek 26. května 2006

14.oo — odjezd autobusů do Horního Slavkova

15,oo — položení květin u památníku v Horním Slavkově

15,30 — odjezd do Ostrova

16,oo — položení věnců u Věže smrti — Vykmanov

17,oo — návštěva hřbitova a skanzenu na dole Svornost v Jáchymově

sobota 27. května 2006

9,oo — mše sv. v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově

10,oo — položení věnců u pomníku projevy politiků a KPV

12,oo — politické setkání v Kulturním domě v Jáchymově.

Zájemci o ubytování — telefon
353 563 843 nebo 607 769 707

článek připravil: Zdeněk Kovařík — redakce muklove.cz

K žádným komplikacím pro naši zemi nedošlo ani v zahraničně-politické oblasti. Zatím jen jeden a půl roku trvající členství v Evropské unii velké změny nepřineslo. Věci, které budou — k jakýmkoli významnějším efektům — vést až s jistým časovým odstupem, se teprve začaly uvádět v chod.

Po odmítnutí evropské ústavy v referendech ve Francii a Holandsku snad už konečně na téma budoucí podoby Evropské unie nastává vážně míněný dialog. Skončila éra, kdy byla o evropské integraci povolena jen jedna jediná pravda. Nasloucháno začíná být i zastáncům jiných pohledů, což je dobře, i když to přišlo s mnohaletým zpožděním.

Jak už to bývá, i v roce 2005 jsme — jako jednotlivci — prožili dobré i zlé. S radostmi a úspěchy, ale i s problémy a trápeními občanů se jako prezident republiky setkávám. Vážím si toho, že se na mne obracejí i v těchto věcech. Snažím se jim pomoci, ale současně jim říkám, že stát může ovlivnit jen některé věci a že ty hlavní závisejí na člověku samotném a na jeho rodině, přátelích, známých, spolupracovnících. Nikdo by neměl pasivně čekat na to, co pro něj udělá stát, a stejně tak vinu za svůj případný osobní neúspěch by neměl svádět na vnější okolnosti. I politici by neměli slibovat nesplnitelné a neměli by — sobě i jiným — namlouvat, že jsou schopni vyléčit všechny neduhy lidské společnosti.

Klíčem k plnému životu a k větší lidské spokojenosti je — a vždy bude —odpovědnost člověka za svůj vlastní život, spoluodpovědnost za život svých blízkých a úcta k druhému. To se snadno říká a hůře realizuje. Zejména v případě generace, která — bez své vlastní volby — většinu svého aktivního života prožila v méně šťastném období, než je to dnešní, a která se na svobodnou, a díky tomu v některých ohledech i tvrdší dobu nemohla sama dobře připravit. Na tuto generaci, na generaci našich dnešních seniorů proto nesmíme zapomínat. Nikomu z nich nesmí hrozit bezvýchodná či neřešitelná životní situace.

Nám ostatním by každodenní život neměl být státem zbytečně komplikován. Papírů, razítek, povolení či zákazů, které život neusnadňují, u nás však evidentně přibývá. Za dva a třičtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování. To změnit je velkou výzvou pro naši budoucnost.

Vážení a milí spoluobčané,

ani v roce 2006 se žádných velkých zvratů obávat nemusíme. Jsme zemí vnitřně stabilní a naši stabilitu posiluje členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci.

V závěru jara u nás proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. Voliči rozhodnou o tom, zda bude dnešní směr a způsob politiky pokračovat či zda dojde ke změně. Od prezidenta republiky nelze očekávat, že bude — přímo nebo nepřímo, otevřeně či mezi řádky — naznačovat, koho mají občané volit. Odpovědnost za budoucí vývoj naší země nese sám za sebe každý jeden občan České republiky.

Tato odpovědnost je nepřenosná. Nesou ji i ti, kteří si namlouvají, že se z ní — svou neúčastí ve volbách — vyvážou. Není tomu tak. Tím, že k volbám nepůjdou, nechají za sebe volit ty, kteří k nim půjdou. Nepohrdněme proto svým hlasem pod záminkou, že znamená příliš málo a že tímto jedním hlasem výsledek voleb změněn nebude. Ani to není pravda. Ve svobodných volbách není nikdy rozhodnuto předem. Jejich výsledek se vytváří každým jedním hlasem. A navíc právě volební účast nám dává právo klást na politiky patřičně vysoké nároky.

Přejme si, aby se volební kampaň vedla férovým způsobem a ve věcném duchu. Přejme si, aby měla přednost uměřenost a slušnost. Přejme si, aby se nevolilo šikovnější zvládání mediálních vystoupení, ale důvěryhodnost, myšlenky, podstata věci. Přispějme k tomu každý z nás. Připustili-li bychom, aby byla politika vnímána jako místo, kde se normální, slušní, obyčejní, čestní a mravní lidé nemohou vyskytovat, pak politika takovou opravdu bude. Nedopusťme to. Pokusme se — v životě i v politice — čestné a férové jednání lidí odměňovat a oceňovat a zbabělému, věrolomnému a nízkému jednání nedat šanci.

Vážení a milí spoluobčané,

buďme hrdí na to, že jako občané České republiky za tuto naši zemi společně ručíme. Velmi bych si přál, abych za 365 dnů mohl z tohoto místa konstatovat, že je společenská atmosféra v zemi o poznání klidnější, tvořivější a tolerantnější, že přibylo těch, kterým se v osobním i pracovním životě daří a že se podařilo pohnout některými dlouhodobějšími problémy, které už nesnesou odkladu.

Dovolte mi, abych Vám všem do Nového roku popřál mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti. Nám všem přeji co nejvíce vzájemného porozumění.

• 1. leden — Nový rok — den obnovy českého státu
• 27. leden — Den památky obětí holokaustu
• 8. březen — Mezinárodní den žen
• 12. březen — vstup Čs. republiky do NATO
• 17. duben — pondělí velikonoční
• 1. květen — Svátek práce — setkání KPV na Letné
• 5. květen — květnové povstání českého lidu
• 8. květen — Den osvobození
• 26. — 27. květen — Jáchymovské peklo
• 27. červen — Dne památky obětí komunismu
• červen — Žofín 2006 — setkání politických vězňů
• 05. červenec — Den slovanských věrozvěstů
• 06. červenec — Den upálení Jana Husa
• 2. září — muklovská pouť na Svatém Hostýnu
• 28. září — Den české státnosti
• 28. říjen — Den vzniku Československého státu
• 11. listopad — Den válečných veteránů
• 17. listopad — Den boje za svobodu a demokracii
• 24. prosinec — Štědrý den
• 25. prosinec — 1. svátek vánoční
• 26. prosinec — 2. svátek vánoční

Navštivte také naše Akce!

Směrnice o vyřazování písemností v ministerstvech vnitra s označením MV-adm-I-5, vydaná jako NMV ČSSR ze dne 29. 1. 1974, Směrnice pro používání zpravodajské techniky s označením A-oper-VI-1, vydaná RMV ČSSR č. 20 ze dne 11. 10. 1982, Směrnice o evidenci a registraci svazků zpravodajské techniky a spolupracovníků zpravodajské techniky s označením A-oper-VI-2, vydaná RMV ČSSR č. 20 ze dne 11. 10. 1982, Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti s označením A-oper-II-1, vydaná RMV ČSSR č. 4 25. 1. 1978. Skartace v období listopad — prosinec 1989 probíhaly ve třech etapách. Nejdříve, v období do 1. 12. 1989, bez jakéhokoliv oprávnění. Na 1. odboru Správy StB Praha prováděli skartace již od 17. 11. 1989 (!), na základě pozdějšího rozhodnutí vedení této správy se posléze skartovávalo od 25. 11. 1989. V druhé etapě, do 8. prosince 1989, probíhaly skartace podle pokynu I. NMV A. Lorence č. j.: NZ-00671/89 ze dne 1. 12. 1989. Ve fázi třetí byly skartace materiálů SNB prováděny již proti výslovnému pokynu I. NMV z 8. 12. 1989, 17.33 hod.

Pokyn generála Lorence ke skartacím byl 1. prosince adresován pouze jednotlivým krajským správám StB a XII. správě SNB (Správa kontrarozvědky Bratislava) a nařizoval vytřídění a neprodlenou skartaci vybraných písemností kontrarozvědných součástí, a to písemností jak archivovaných, tak — živých?. Pokyn byl zdůvodněn údajným nevyhovujícím způsobem zpracovávání, nedostatkem prostorů, neaktuálností některých archivovaných materiálů a ohrožením konspirace. Pouze podle závěrečné věty lze usuzovat na účelovost opatření: — Je potřebné postupovat tak, aby na útvarech nezůstaly materiály, jež by měly vzhledem k současnému politickému uspořádání kompromitující charakter.?

Podle Lorencova pokynu měly být ze svazků tajných spolupracovníků1 zničeny všechny materiály kromě seznamů dokumentů a osob, zpráv o získání, memorand2 , závazků (slibů), kompromitujících materiálů, posledních vyhodnocení a návrhů na uložení svazku. Ze svazků kontrarozvědného rozpracování byly určeny ke skartaci všechny materiály kromě seznamů dokumentů a osob, návrhů na zavedení, vyhodnocení a závěrečných zpráv, u objektových svazků měly být ponechány seznamy dokumentů a osob, návrhy na zavedení, roční vyhodnocení a závěrečné zprávy. Taktické svazky měly být buď ponechány ve stávající podobě, nebo — zničeny jako celek?.

Zachovány měly být také vyšetřovací svazky kromě materiálů operativního významu, svazky fondu Z (tj. — zvláštní?, přístupné jen se souhlasem náčelníka příslušné správy StB) byly určeny k — přehodnocení?. Svazky fondu H (?historický?)3 měly být — …vytříděny a ponechány materiály, které z historických hledisek dokumentují činnost kontrarozvědky?. Archivní materiály k osobám starším než sedmdesát let byly určeny ke skartaci všechny, obdobně jako — živé? svazky tajných spolupracovníků. — Živé? svazky signální, osobní, pátrací a objektové byly určeny k úplné skartaci nebo z nich měly být ponechány základní dokumenty podobně jako u svazků archivovaných4 . Okamžitě měly být skartovány všechny záznamy tzv. zpravodajsko-technických úkonů (dále ZTÚ) PŘESTAVBA (telefonní odposlech), NÁKUP (úkolová prověrka korespondence) a záznamy ze ZTÚ DIAGRAM (dlouhodobý odposlech) měly být vráceny Správě zpravodajské techniky nebo 6. odborům krajských správ StB.

Pokyn byl dne 8. 12. 1989 doplněn dalšími dvěma: č. j. OB-00134/01?89, jenž se s výjimkou vypuštění shora citované věty o kompromitujících materiálech 5 věcně nelišil od pokynu ke skartaci ze dne 1.12. 1989, a dalším pokynem č. j. OB-00153/01?89 avizujícím vydání nového pokynu ve věci skartací a zároveň nařizujícím skartaci původního pokynu č. j. NZ-00671/89 ze dne 1. 12. 1989

Podobnou cestou probíhaly skartace i u těch součástí StB, kterým nebyl pokyn č. j. NZ-00671/89 adresován ani řádně doručen: na Hlavní správě kontrarozvědky (II. správa SNB), Správě sledování (IV. správa SNB), Správě operační techniky (VI. správě SNB, dále jen SOT)6 a Správě vyšetřování StB, jež nebyla Lorencovi podřízena.

Na Hlavní správě kontrarozvědky byla podle vyjádření jejího náčelníka plk. Karla Vykypěla skartace zahájena až 4. 12. 1989, a to na základě pokynu I. NMV, o jehož existenci se Vykypěl podle svého trvzení dozvěděl od náčelníka Správy StB Praha (S-StB) plk. Jiřího Bytčánka dne 1.12. 1989. Následně si jej Vykypěl od S-StB Praha údajně zapůjčil a 4.12. 1989 oficiálně vyžádal na FMV. Téhož dne s ním seznámil podřízené náčelníky a uložil jim jeho splnění na jednotlivých pracovištích.

V rozporu s uvedenými tvrzeními K. Vykypěla vypověděl mjr. Alexandr Brejcha, vedoucí starší referent specialista 2. oddělení 11. odboru Hl. správy kontrarozvědky (?problematika společenské a biologické vědy, stážisté, stipendisté a zahraniční studenti?), při výslechu inspekce MV dne 3. 5. 1990, že byl o pokynu I. NMV FMV informován ústně pravděpodobně již 27. nebo 28. listopadu 1989 a skartace byla dle pokynu ukončena — asi? 5. 12. 1989.

V souladu s Lorencovým pokynem byla skartována většina obsahu operativních materiálů Hlavní správy kontrarozvědky. Dále měly být skartovány duplicitní materiály a — materiály, které ztratily zpravodajskou hodnotu?. Zajímavá je informace příslušníků 7. odboru této správy7 , kde byla již od 17. listopadu pod vlivem předešlých událostí v NDR ničena většina vytypovaných svazků tajných spolupracovníků. Náčelník kontrarozvědky Vykypěl zaslal iniciativně dne 6. 12. 1989 všem náčelníkům správ StB v krajích a náčelníku XII. správy SNB příkaz k okamžité skartaci — živých? i archivovaných spisů osob evidovaných podle nařízení ministra vnitra ČSSR č. 21 z roku 1978 (evidence tzv. nepřátelských osob) včetně jejich evidenčních karet. Skartování bylo na většině pracovišt StB prováděno na drti-čích (též užíván název skartovačka či šrotovník), případně byly písemnosti trhány na malé kousky a veškerý odpad pak pálen v kotelnách objektů MV. Kromě toho dochá-zelo ke skartacím a ničení materiálů i mimo tyto objekty. Např. kontrarozvědka, tedy II. správa SNB, odvezla některé písemnosti ke zničení do papíren Štětí (5. 12. 1989) a do věznice ve Valdicích, kde však skartaci odmítli, takže byla prováděna nejdříve v blíže nezjištěném vojen-ském prostoru (dále v. p.) ve Východočeském kraji (6. 12. 1989) a v dalších dnech ve v. p. Sovětské armády u Mimoně (7. 12.) a v. p. ČSLA Sadská (8. 12.).

V průběhu vyšetřování okolností skartací se ve vyjádření příslušníků kontrarozvědky často objevuje poznámka, že v době skartování vládl na pracovišti značný chaos a pokyny jednotlivých náčelníků si odporovaly a nebyly jednotné. Podle vyjádření příslušníků 1. odboru Správy sledování se prý ke skartaci — rozhodli? pod dojmem informace o existenci instrukcí I. NMV sami, v obavě před zneužitím spisových svazků (odbor byl dislokován v objektu kláštera v Břevnově, kde docházelo v listopadových dnech ke srocování občanů a údajně i k po-kusům o vniknutí dovnitř), ačkoliv jim bylo známo, že za normálních okolností je skartace prováděna jiným způsobem8. Pracovníci jiných správ se vyjadřovali o průběhu skartací již méně otevřeně a odvolávali se převážně na pokyny generála Lorence. Na 3. odboru Správy sledování tak bylo podle těchto — pokynů? ve dnech 5. — 6. 12. 1989 skartováno 179 svazků (včetně těch, obsahujících výsledky sledování V. Havla, J. Dienstbiera, J. Zvěřiny, P. Placáka a dalších)9. Mimo to byly všemi součástmi StB ničeny dokumenty — neoprávněně? — tj. nad rámec daný výše uvedeným pokynem I. NMV z 1. 12. 1989.

Na SOT došlo dle šetření inspekce této správy ze dne 23. 2. 1990 ke skartacím písemností StB na 1. odboru, kde si jeho náčelník pplk. JUDr. Karel Kolínský — … pod vlivem stávající vnitropolitické situace…? vyložil informaci o pokynu I. NMV FMV extenzivně a dal pokyn k — vytřídění a skartaci materiálů na jemu podřízených odděleních.? Jednalo se o materiály svazků ZTÚ k jednotlivým akcím, tzn. z provádění bytových i telefonních odposlechů, tajných technických prohlídek, skrytého pozorování a fotografování. Tyto činnosti byly náplní práce 1. odboru SOT a to na vyžádání StB i VB. Byl skartován prakticky veškerý písemný materiál včetně protokolů. Pikantní je poslední věta vyjádření pplk. Kolínského ke skartacím z 22. 2. 1990: — Při přípravě nových směrnic doporučuji přihlédnout ke zkušenostem z uplynulého období a umožnit skartaci materiálů v podstatně kratších lhůtách? (!)

Na 10. odboru SOT10 byly skartovány svazky ukončených technických úkolů předaných do výroby, a pomocná dokumentace. Mimo materiál skartovaný v objektech správy byl ve dnech 6. a 8. 12. 1989 odvezen vybraný písemný materiál (údajně se jednalo o kopie pracovních postupů, plastové štítky a kazety, uhlový papír, sjetiny z počítače, vyřazené materiály KSČ, koncepty z referentských pracovišť) do objektu MV ve Sv. Janu pod Skalou a tam spálen v kotli na topení.

Skartace na Správě vyšetřování StB (SV StB) byla zahájena na základě pokynu I. NMV, který byl ústně tlumočen zástupcem náčelníka SV StB pplk. JUDr. Vladimírem Dlouhým a upřesněn písemným pokynem č. j. VS 00306/3?89 ze dne 4. 12. 1989 náčelníkem SV StB plk. JUDr. Ondrejem Tomkem. Podle tohoto pokynu měly být skartovány materiály se vztahem k problematice vnitřního nepřítele — stanoviska vyšetřovatelů k předloženým operativním materiálům a jejich vyhodnocení, návrhy operativních součástí na trestní stíhání konkrétních osob, vyhodnocení součinnosti odboru vyšetřování StB Praha s operativními součástmi StB atd. Mimo to byly u všech součástí StB prováděny skartace neoprávněně — to znamená i u písemností mimo vymezení a nad rámec daný výše uvedeným pokynem I. NMV A. Lorence.

SV StB iniciovala skartace i na krajských odborech vyšetřování StB. Dne 4. 12. 1989 vydal zástupce náčelníka SV StB pplk. JUDr. Vladimír Dlouhý krajským odborům vyšetřování šifrou pokyn k započetí skartace vyjmenovaných druhů písemností. V průběhu následujícího týdne pak Dlouhý osobně zajížděl na krajské odbory a rozšiřoval skartaci o další druhy písemností. Dle vyjádření příslušníků odborů vyšetřování však nebyly operativní materiály většinou ničeny, protože představovaly pro vyšetřovatele často jediný doklad pro zahájení trestního stíhání. Dne 8. 12. 1989 měla být skartace na SV StB na základě pokynu I. NMV vydaného v 17.33 hod. zastavena.

Také vedení Správy zpravodajské techniky SNB vydalo pokyn všem šestým odborům krajských správ StB ke skartaci svazků ZTÚ a tajných technických spolupracovníků, kde měly být dle pokynů Správy zpravodajské techniky ponechány jen návrhy na založení, zprávy o získání, sliby a memoranda. Pokynem z 5. 12. 1989 pak bylo nařízeno zničení i zbytku písemností ze svazků. Dále byly skartovány také protokoly T a PT (tajné a přísně tajné) a pomocné materiály. Naopak nezničena zůstala například evidence ZTÚ VÁZA (výběrová prověrka korespondence) a evidence krycích občanských průkazů.

Ve třetí fázi probíhala skartace materiálů SNB, jak již bylo zmíněno, proti výslovnému pokynu generála Lorence č. j. NZ 1331/89 ze dne 8. 12. 1989 (17.33 hod.), jímž byly s okamžitou platností do odvolání zakázány vytřiďování a skartace písemností v působnosti FMV (tzn. i všech správ StB), protože — ničení by mohlo být zneužito proti FMV? (!). Ještě 13. 12. 1989 byla ovšem prokázána skartace např. svazků tajných spolupracovníků Oddělení StB Havlíčkův Brod, nařízená organi-začně — operačním odborem nadřízené Správy StB Hradec Králové. Skar-tace po 8. 12. 1989 probíhaly prokazatelně i na Správě StB Ostrava, a to až do 15. 12. 1989, např. ve v. p. Libavá.

Bývalý první náměstek ministra vnitra ČSSR ing. Aloiz Lorenc byl vyšším vojen-ským soudem v Táboře odsouzen v říjnu 1992 ke čtyřletému trestu odnětí svobody za trestné činy podle -§ 158 (zneužití pravomoci veřejného činitele) a ke ztrátě vojenské hodnosti. Potrestán byl za nařizování a organizaci — preventivní izo-lace? velkého počtu občanů v období říjen 1988 — listopad 1989. Podezření z trestného činu v souvislosti s vydáním pokynu ke skartacím materiálů StB soud určil k samostatnému projednávání pro tehdejší — nedostatky ve vymezení skutku?. K tomuto projednávání však již nedošlo a Lorenc si navíc jako slovenský občan po rozdělení státu neodpykal ani výše zmíněný uložený trest. Nové stíhání slovenských úřadů, zahájené proti Lorencovi v květnu 1995, bylo v lednu 1998 přerušeno.

Bývalý náčelník Hlavní správy kontrarozvědky Karel Vykypěl byl odsouzen ke třem a půl roku odnětí svobody a ztrátě vojenské hodnosti, rovněž však nikoliv za svůj podíl na skartacích.

Skartace písemností státní bezpečností bývalé NDR

Zajímavé srovnání s vývojem v Československu koncem roku 1989 poskytují (na rozdíl od situace v Polsku a Maďarsku11 , kde měly tamní tajné komunistické bezpečnostní služby dost času i prostoru k elegantnímu — protřídění? kompromitující dokumentace) události následující po faktickém zhroucení komunistické moci v NDR po 13. listopadu 1989. Státobezpečnostní složky NDR byly podobně jako československý bezpečnostní aparát rychlostí událostí zaskočeny. Konec komunistického režimu se totiž v NDR dostavil velmi krátce po 9. listopadu 1989, kdy bylo vedení dosud vládnoucí PDS donuceno otevřít pro východoněmecké občany svou západní hranici.

Pokus paralyzovaného, nicméně stále ještě existujícího Ministerstva pro státní bezpečnost (MfS)12 , známého především pod jménem STASI (Staatssicher­heitsdienst — státní bezpečnostní služba), o skartaci nepohodlných materiálů proběhl z větší části přibližně ve stejnou dobu jako u nás, tj. na konci listopadu a v průběhu prosince 1989. Nápadný černý kouř vznášející se nad některými sídly správ STASI tehdy vyprovokoval znepokojené občany nejdříve k zablokování a nakonec i spontánnímu obsazení těchto objektů. V polovině ledna 1990 pak občané obsadili i dříve obávané centrum Ministerstva pro státní bezpečnost na Normannenstrasse v Berlíně.

Občanský zásah však přišel příliš pozdě. Podle 17 200 pytlů plných roztrhaných dokumentů (25 km materiálu) připravených ke spálení a nalezených v obsazených budovách si lze pouze přibližně představit, kolik důležitých písemností se STASI v několika týdnech podařilo zprovodit ze světa zcela13. Po horečné skartační činnosti východoněmecké státní bezpečnosti zůstaly její kartotéky značně prořídlé (?proseté?), z některých krajských správ zmizely celé svazky materiálů. Zajímavý je přitom případ Hlavní správy rozvědky (HVA)14 , která dostala od přechodného parlamentu — kulatého stolu? 15 nejen možnost ukončit činnost, ale i zcela legální cestou zničit veškeré své materiály. Část záznamů však HVA v období kolem zániku východoněmeckého komunistického režimu pravděpodobně předala sovětské KGB.

Ministerstvo pro státní bezpečnost bylo v lednu 1990 zrušeno s tím, že již nebude mít žádného právního nástupce — kromě krátkodobě existujícího Výboru pro rozpuštění úřadu Národní bezpečnosti (dále AAdNS). Materiály byly v krajských městech předány do opatrovnictví k tomu účelu zřízených občanských výborů, v hlavním městě Berlíně vedle občanského výboru také bezpečnostní pracovní skupině parlamentu a později i výše zmíněnému AAdNS. Většina zaměstnanců MfS byla k 31. březnu 1990 propuštěna16.

K citelné ztrátě důležitých důkazných materiálů došlo ještě v únoru 1990, a to opět zcela legálně. — Přechodný? parlament tehdy přijal chybné rozhodnutí zničit nosiče elektronických dat STASI pod záminkou, že tím bude zabráněno jejich zneužití. Ačkoliv část elektronických nosičů určených ke zničení přechodnou dobu od totality k demokracii — přežila?, byla tímto pokynem dále velmi ztížena práce Úřadu spolkového pověřence pro materiály (záznamy) Státní bezpečnostní služby bývalé Německé demokratické republiky (tzv. Gauckova úřadu), tedy instituce zřízené v prosinci 1991 ve znovusjednoceném Německu17 za účelem zdokumentování tíživého dědictví východoněmeckého totalitního režimu a také se záměrem a snahou vyrovnat se s ním. Pro tuto dokumentaci bylo — Gauckovu uřadu? svěřeno ke zpracování přibližně 178 km písemností v podobě písemného materiálu, mikrofiší a nosičů elektronických dat. Úřad je pro soustavné a pečlivé zpracovávání a zpřístupňování materiálů MfS téměř královsky zajištěn po stránce finanční, legislativní, personální i bezpečnostní. Má přes 3400 kvalifiko­vaných zaměstnanců a ze státního federálního rozpočtu je mu každoročně vyčleňováno přes 200 milionů německých marek — například v roce 1996 to bylo 234 milionů18.

Sestavení a rozluštění výše zmíněných 25 km roztrhaného materiálu nalezeného v budově ministerstva na Normannenstrasse a na dalších služebnách STASI nebude pracovníkům Gauckova úřadu trvat — díky nabídkám stále důmyslnějšího softwaru — ?přes sto padesát let?, jak se původně očekávalo, ale období počítatelné řádově jen na roky, což může v poměrně nedaleké budoucnosti výrazně zvýšit úroveň znalostí o činnosti STASI a jejích — spolupracovníků?. Takové vyhlídky pravděpodobně znepříjemňují spánek celé řadě lidí ze spolupráce s Ministerstvem pro státní bezpečnost dosud formálně neusvědčených. V Německu totiž bývalí pracovníci ani spolupracovníci MfS19 nemají na růžích ustláno. Nebo alespoň doposud neměli.

Národní bezpečnostní rada Spojených států amerických (NSC) v roce 1994 Německu přiznala, že CIA získala v chaosu panujícím po faktickém zániku komunistického režimu v NDR do svého držení část dokumentů východoněmecké rozvědky20, o nichž se dlouho předpokládalo, že zmizely do tehdejšího Sovětského svazu. Tyto materiály, s nimiž mohli od roku 1994 přicházet do styku — ovšem pouze v centrále CIA v Langley — i pracovníci Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV), budou podle uzavřené dohody do jara 2000 do Německa vráceny. Experti — Gauckova úřadu? přitom v prosinci ohlásili rozluštění dvou magnetofonových pásků, jež obsahují 63 000 záznamů o jednotlivých osobách, především o délce agenturní spolupráce21. Zmíněné údaje jsou sice zřejmě obsaženy v materiálech STASI zadržovaných dosud CIA, úspěšné rozluštění dalších zakódovaných elektronických nosičů však může v budoucnu odhalit věci dosud netušené.

Prokop Tomek, Jaromír Budský, pracovníci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Seznam zkratek: AAdNS — Výbor pro rozpuštění úřadu Národní bezpečnosti (r Ausschuß für Auflösung der Nationalsicher­heitsdienstes) BfV — Spolkový úřad na ochranu ústavy CIA (Central Intelligence Agency) — Ústřední zpravodajská služba či Hlavní rozvědná služba USA FMV — ministerstvo vnitra ČSSR HVA — hlavní správa rozvědky bývalé NDR (Hauptverwaltung Aufklärung — ?Hlavní osvícená správa?) LN — Lidové noviny MfS — Ministerium für Staats-Sicherheit I. NMR — první náměstek ministerstva vnitra ČSSR NSC (Nacional Security Council) — Národní bezpečnostní rada USA PDS — Partei der Deutschen Sozialisten SOT- Správa operační techniky STASI — Staatssicherhe­itsdienst SV StB — Správa vyšetřování Státní bezpečnosti v. p. — vojenský prostor ZTÚ — Zpravodajsko-technické úkony

Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky

Již dvakrát jsme byli od roku 1918 násilím zbavování svobody a samostatnosti. Pokoušeli se o to nacisté během okupace a okleštění Československa za druhé světové války. Jejich pokračovateli se stali i komunisté krátce po válce. Zotročili tehdy celý národ a mnohým polámali i páteře. Zdálo se, že jejich nadvláda nikdy neskončí. I dnes se stále pokoušejí zneužít obnovované demokratické zřízení a získat zpět své výhradní postavení. Bohužel jim v to pomáhají i mnozí zneuživatelé svobody, kteří nás chtějí přeměnit v ryze konzumní společnost s pokleslou kulturou a morálkou. Stále tedy platí, že nemůžeme složit ruce do klína, ale musíme se rozhodně postavit proti všem negativním jevům a krátkodobým sobeckým cílům některých nemoudrých politiků, extrémistů a protagonistů anarchie.

Nezapomínejme ani na prosbu svatováclavského chorálu , — nedej zahynouti nám ni budoucím&?, a na hlubokou myšlenku T. G. Masaryka, že státy vznikají a zanikají těmi ideály, na nichž byly postaveny.

Naší republice přejeme tedy j narozeninám, aby si zachovala svou samostatnost a mohla i nadále ve svobodě rozvíjet nejlepší hodnoty míru a spravedlnosti.

Dobře víme, že jí v tom musíme pomáhat.

Leo Žídek, politická komise KPV

(říjen 2005)